Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dárek z lásky
Moje starší dcerka Eliška byla včera od DDM na výletě po škole v jiném městě, kde se slavilo přícho ježíška, trhy, keramická dílna a ohňostroj a tak. Měli to zadarmo, jen sváču s sebou a drobné na útratu. Dala jsem jí 50. I když chodí do první, nemá ještě přehled ohledně korunek a tak a tak moc nenamítala. Když večer přijela hned mezi dveřma mi podávala srdíčko (z pouti jak prodávají) kde bylo napsáno “mamince“. I teď je mi do breku, jak zmrzlá, červené tvářičky, hladová a umouňená mi podává srdíčko z lásky koupené z peněz které jsem jí dala jí na útratu a za které si nic nekoupila pro sebe či ták, protože to srdíčko stálo necelých 50 kč. Byla jsem na měkko, ta láska co cítí Eliška ke mě je veliká a myslí na mě…
mikys-nedávno si tu psala že dcerka pláče že je jí smutno po tátovi-a vidíš koupila dárek jen pro Tebe…Nemyslím tím nic špatného,jen si dovedu představit jak to obrovsky pohladí po dušičce-sama to znám-jsou to nádherné chvilky které dovedou člověka úplně vykolejit a obrovsky se ti tím vrátí ta starost a péče o ni,,,,kulikuli
me takhle kdysi bracha koupil ve skole v prirode šaška….byl tam na tri tydny a vsechny penize dal za nej….jeste ho mam
Fakticky krásný v dnešní době.
Taky si pamatuji, jak jsem vozívala mamince takové ty lahvičky s voňavkou a kytičkou uvnitř – tuším Živé květy. A z poutí vozívala našim srdíčka – tý jo – si najednou připadám trošku stará :-))).
Mimkys, nádhera. Toho si opravdu važ. Já jsem taky taková povaha. Od malinka jsem jezdívala do lázní a když jsem se po těch dvou měsících vracela, vždycky jsem měla pro celou rodinu plno malinkatých dárečků. Zato teď mi to Anička zatím nevrací. Má takovou splachovací povahu, že moje narozeniny, svátky, či vánoce ji nechávají naprosto chladnou. Do teď ji nenapadlo ušetřit si část kapesného a koupit nebo vyrobit nějakou drobnůstku a popřát mi. Mám od ní sice spoustu dárečků, co vyráběla ve školce nebo v keramice na den matek a tak pod., ale neudělá nic sama od sebe. Snad bude Kačenka jinačí.
TAky jsem neměla daleko do breku.
Mně to vehnalo slzy do očí, čeho jsou dětičky schopny… :o) Je to krásné!!!
Mimkys, to je moc krásné… :)))
Tohle dělával (a stále dělá) náš nejstarší – za všechny peníze vždycky nakoupí dárečky pro nás, pro brášky a sám si nekoupí ani nanuka. Taky mě to vždycky hrozně dojalo, jak ta sluníčka myslí na ty, které mají rády a přijde jim to tak přirozené….
Moc Ti to přeji, to jsou ty nejhezčí momenty 🙂
mimkys, to je krásný… Líp už ti to snad říct nemohla a snad i rozptýlila tvé obavy… Což? 🙂
Moje starší dcerka Eliška byla včera od DDM na výletě po škole v jiném městě, kde se slavilo přícho ježíška, trhy, keramická dílna a ohňostroj a tak. Měli to zadarmo, jen sváču s sebou a drobné na útratu. Dala jsem jí 50. I když chodí do první, nemá ještě přehled ohledně korunek a tak a tak moc nenamítala. Když večer přijela hned mezi dveřma mi podávala srdíčko (z pouti jak prodávají) kde bylo napsáno “mamince“. I teď je mi do breku, jak zmrzlá, červené tvářičky, hladová a umouňená mi podává srdíčko z lásky koupené z peněz které jsem jí dala jí na útratu a za které si nic nekoupila pro sebe či ták, protože to srdíčko stálo necelých 50 kč. Byla jsem na měkko, ta láska co cítí Eliška ke mě je veliká a myslí na mě…