Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Svatba
Ahoj,
musím se s vámi podělit o mé trápení.
Dnes jsem našla ve schránce dopis se svatebním oznámením. Minulý týden se mi oženil otec, dozvěděla jsem se to až teď a takto :-(.
S otcem jsme se stýkali málo od doby, kdy si našel novou přítelkyni. Neviděl ani jedno z mých dětí, přitom o narození obou jsme mu dali vědět. Ani nedokázal poslat sms. Snažili jsme se být s ním v kontaktu, ale nejevil zájem.
Nejsem naštvaná, má svůj život, já mu to přeju, ať je šťastný, je mu skoro 65 let, tak aspoň nezestárne sám. Ale mrzí mě, že dokázal zapomenout na to, že měl někdy nějakou rodinu :-(. Prostě nechápu, že se mu nestýská… já si život bez svých dětí nedokážu představit.
Trošku se mi ulevilo…
wolfik
tak držím palce at se ozvou a uvidíš třeba brácha dá vědět a osvětlí co se děje, neplakej nestojí to za to snad se to srovná a bude zase dobře….a jinak nedopadnou tvoje děti tak už jen pro to že víš jak je rodina důležitá a dítka v tobě mají bezva mamku :-)) a to je důležité
Poslala jsem otci sms, že bych mu ráda poslala gratulaci poštou nebo za ním i zajela, ale že netuším, kde bydlí. Za poslední rok se několikrát přestěhovali a adresa je mi neznámá. Nejhorší na tom všem je, že můj bratr a moje teta (mamky sestra), o tom všem věděli a neozvali se. Ani tak mi nejde o to, že jeli na návštěvu za mým otcem (jsou tam právě dnes), ale strašně mě mrzí to, že je to 30 km od nás (a domů to mají 300 km) a že jim nestojím ani za to stavit se na kafe. Na sms nereaguje nikdo z nich :-(. Řvu jak želva, strašně moc mě to mrzí. Víc ale udělat nemůžu, ač bych ráda. Tak jediné, co mi z toho vyplývá, je, že jsem zůstala sama. Z původní rodiny už po mě nikdo netouží. Přitom než zemřela mamka, tak jsme byli fajn rodina :-(. Jen doufám, že mé děti nedopadnou stejně. Díky vám všem za podporu.
To mě taky mrzí….
Ale jak píše Petra, třeba zkouší nesměle navázat kontakt? Třeba je mu trapné všechno, co bylo předtím, jak se zachoval.
Jaká je ta jeho nová? Znáte ji?
Asi bych poslala přání a zkusila od toho nic neočekávat (což by pro mě bylo těžké).
Hodně štěstí!
wolfiku, přesunuto 🙂
No a když už píšu… chápu, že tohle zamrzí a že ti to je hodně líto. Ale napadá mě, jestli to třeba z jeho strany není snaha o znovunavázání kontaktu. Možná neměl odvahu poslat oznámení předem a teď jen vyčkává, jak zareaguješ.
Neznám vaše vztahy, tak se ti třeba bude zdát, že “mluvím“ z cesty, v tom případě se omlouvám. Možná by ale poslání gratulace za zvážení stálo – třeba se ti pak ozve a dobré vztahy se vám nakonec podaří obnovit.
Jak se říká : všude něco…
Je to smutný,ale když ani nereagoval na narození vnoučat,docela se divím,že poslal oznámení.
Hoď to za hlavu a nebo jak tu radí- dárek sebou a udělat novomanželům přepadení domáctnosti a riskovat možnou další bolest.
Holka radit můžeme,ale stejně rozhodnutí zůstane na Tobě…
plně tě chápu, vztahy jsou těžké a zamotané ono se může radit cokoliv, ale je to těžké je to i na těch druhých…otázkou zůstává jestli chceš to srovnat tak vem dáreček a s rodinou za ním dojedte a zkuste to slepit a nebo jen můžeš posmutnit a pokud to trochu půjde hodit to za hlavu, ono to je těžké sama také nemám vztah s tátou takový jaký bych chtěla je to bubák…..posílám pohlazení myslím že by mě to také zkolilo takovýmhle způsobem to zjistit ach jo
Wolfíku, chápu, že ti to musí přijít líto.
Ptáš se, zda někdo dokáže takto hodit rodinu za hlavu. Mám taky zkušenosti, že ano. Znám otce od dnes již dospělých dětí, který po rozchodu s matkou svých dětí na ně naprosto zapomněl. Myslím, že za to může další přítelkyně toho člověka, která se prostě nechtěla stýkat s dětmi. Když pak měli své vlastní děti, onen táta se o ně skvěle staral a stará. To, že má ještě někde ve světě další, vůbec nebere.
A ty se zachováš jak? Pošleš gratulaci?
Teda nevím proč je to v této kategorii, když jsem to vkládala do Tam-tamu. Petro prosíííííííím, přesuň to 🙂 díky
Ahoj,
musím se s vámi podělit o mé trápení.
Dnes jsem našla ve schránce dopis se svatebním oznámením. Minulý týden se mi oženil otec, dozvěděla jsem se to až teď a takto :-(.
S otcem jsme se stýkali málo od doby, kdy si našel novou přítelkyni. Neviděl ani jedno z mých dětí, přitom o narození obou jsme mu dali vědět. Ani nedokázal poslat sms. Snažili jsme se být s ním v kontaktu, ale nejevil zájem.
Nejsem naštvaná, má svůj život, já mu to přeju, ať je šťastný, je mu skoro 65 let, tak aspoň nezestárne sám. Ale mrzí mě, že dokázal zapomenout na to, že měl někdy nějakou rodinu :-(. Prostě nechápu, že se mu nestýská… já si život bez svých dětí nedokážu představit.
Trošku se mi ulevilo…
wolfik