Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zrušení adopce
Dobrý den,
prosím o radu. Před 14 lety jsme si adoptovali tříletého romského chlapce ke svým dvěma synům, protože jsme věděli, že ho nikdo nechce, přestože byl k adopci volný. Během let začaly problémy, v podtstě všichni naši známí říkají, že když nás poslouchají, jako by slyšeli Terezu Boučkovou. S peněženkou jsme museli chodit i na záchod, podvody, lži, útěky…. V jeho 16 letech jsme požádali o ústavní výchovu, protože jsme se báli, že nás finančně zrujnuje, výslechy soudy neberou konce ani po pobytu ve výchovném ústavu. Má podmínku, kterou již porušil, nám se ozve jen, když potřebuje peníze, nebo něco jiného.
Naše rodičovské práva se změnila pouze na povinnosti, máme platit, chodit k soudům, na výslechy… Zdá se nám, že jsme u konce sil, i vychovatelka z ústavu, ve kterém je nyní rok, nám řekla, že jsme se snažili zasadit květinu na poušti. Jde se nějak tzv. rodičovských práv vzdát?
Děkuji za radu Eliška
elal
Jo a Bemi má úplnou pravdu – člověk to tak cítí i jako dítě, takový vděk, že vám někdo dal rodinu, zázemí a vzdělání,.. dokonce jako dítěti vám příjde, že to tak je fain, ale až zpětně vydíte z reakcí souvislosti – že jste neustále manipulovaní a o váš názor nikdo skutečně nestojí, spíše vám to příjde líto.. A mimochodem jsem si při zaměstnání, se dvěma dětmi také udělala vysokou školu, alene za každou cenu
IRENA
Stejně vám všem velice děkuji.. víte ono to není vůbec lehké žít neustále ve strachu z toho, co se stane. Starší syn je navíc dys-chování (neposedí, pořád vše komentuje, na všechno má vlastní názor a těžce přijímá pokyny od druhých.. a je v pubertě) a tím má i problémy ve škole a ktomu nyní chodí ještě po policajtech a možná bude muset i k soudu – pro něj úplně zbytečné stresy, když potřebuje právě klid a řád..
ješte jednou díky alespoň za pochopení
IRENA
Irenku celkem chápu, vím jaké to je, sice jsem nebyla adoptovaná, ale naši se rozvedli a sestra přišla v 16 do jiného stavu a já byla přebytečná a tak řešení mámy bylo mě odsunout k babičce. Jo určitě udělala dobře a jsem tak nějak i tomu vděčná, že jsem nevyrůstala s ní. Jenže ten červíček v člověku hlodá a velmi to bolí stále, že mě odstrčila. Babička mě dala výchovu a velmi dobrou, cítila jsem se u ní v bezpečí a mé matky jsme to nikdy nepociťovala a nepociťuji ani nyní. Ona spíš jen rýpe co moje děti a co bych měla udělat a radí a velmi špatně, nějak až posledních 10 let jsem se dokázala oprostit od jejich řečí a vlastně celý život se snažím dělat vše jinak než dělala ona. Ona nyní nechápe, kde jsem vzala tu sílu ji odporovat a je pro mě velkmi stresující když má přijet nebo mi zavolá. Jinak nedokážu poradit jak to vyřešit, já bydlím daleko a stejně ji tady mám každou chvíli. Určitě bych nechtěla, aby moje máma ovlivňovala nějak moje děti, mají svůj rozum a musí oni sami si udělat úsudek.
Možná je škoda, že Irena nenapsala trochu víc…protože Kekunko to, co píšeš, to je opravdu třeba pro mě (a předpokládám i pro většinu jiných) úplně nepředstavitelné a pak se mi ten pohled na celý problém úplně změní…
Ireno, přeju, ať svoje problémy brzy vyřešíte a mrzí mě, že jste měla v životě na rodinu smůlu dokonce dvakrát…
bami, doufám, že jsem se Tě nedotkla, to bych nerada. Já bohužel také vím, co to je věčně poslouchat, jakým jsem zklamáním. Mámu mám naštěstí docela fajn, ale otec… A upřímně – dokážu si představit situace, kdy by i biologické děti ocenily, kdyby byla možnost zpřetrhat svazky s biologickými rodiči… Není nic příjemného žít ve strachu, co rodič provede, a vědět, že se tomu nedá zabránit… Někdy to prostě v rodinách nevyjde, viz např. ta vražda starých manželů, co jim syn vyhrožoval, ale policie nic nepodnikla…
Nic nemaž, ono vidět něco z druhého směru také může pomoct. Třeba si anonymní uvědomí nějaké další skutečnosti, které jí pomohou do jisté míry se srovnat s tím, jaké má rodiče. 😉 Nedělej si výčitky.
nepřihlášená kekunka
Kekunko, napsala jsi to hezky. Já si jen myslím, že rodiče si nevybíráme nikdo…a pochybuju, že by někoho jiného napadlo snažit se jich papírově zbavit.
Bamisko, Ty už to zase vidíš z jiného úhlu, protože máš příklad v rodině a pak se Tvé reakci není co divit. Není proč to mazat, napsala jsi to prostě od srdce a od plic 🙂 Jinak souhlasím s Tebou – podle mě je taky nejlepší řešení odstěhovat se.
keku díky za upozornění já tu policii přehlídla, možná na to koukám spíše z té jiné strany a zaujatě, omlouvám se i anonymní je fakt že do toho nevidím a asi jsem neměla volit taková slova, no občas pálím rychleji než myslím, ale příjde mi to prostě naprosto šílené chtít toto rušit, také nemám ideální rodiče, vypisovat to tu nechci část znáte…i s tou školou to mám podobné celý život jsem poslouchala při každé přiležitosti, že jsem nevystudovala vš, no a když jsem si ji zvládla udělat(s třema dětma doma) tak odmítl jít i na promoci, vnoučata ho nezajímají, manžela neuznává atd. občas si zanadávám, naštvu, pobrečím, ale i přes to všechno prostě jsou to moji rodiče
možná mě i trochu ovlivnilo to co se odehrává s adopcí u strejdy, a i to že brácha mají dlouho o adopci zažádáno také
kdyby to šlo tak smažu to co jsem napsala a asi se raději vůbec nevyjadřovala
bami, já bych k anonymní tak tvrdá nebyla… Kdoví, co se u nich doma děje. Jestli její adoptivní rodiče navádí vnoučata proti svým rodičům, jestli do toho míchají policii, …, tak asi něco bude v nepořádku. Nevím, nevidím do toho, ale s hodnocením situace bych byla opatrná. I v neadoptivních rodinách se vztahy mohou pokazit a naprosté přerušení styků je jediným řešením. Vím, co to je, když rodič z dítěte chce mít něco “víc“, ideálně doktora, právníka, a když dítě nároky rodiče nesplní, tak mu to dá sakra vyžrat. V takové situaci se ani nedá mluvit o rodičovské lásce a touhu po zrušení “právně daných“ vztahů chápu. Mimochodem, znám rodinu, kde dcera na přání rodičů vystudovala práva, ale i přesto je pro ně naprostým looserem a okázale jí pohrdají a uráží při každé příležitosti.
Anonymní, bohužel poradit nedokážu, ale zkusila bych nějakou bezplatnou právní poradnu.
nepřihlášená kekunka
já jsem se vyjadřovala k Elišce matně si vybyvuju ze školy co jsme si říkali k adopci, že je zrušitelná ta byla do roka dítěte a mohlo se to stát ze strany biologických rodičů, a nevratná ta byla po roce dítěte,ale mám posit že na žádost z vážných důvodů by se to mohlo podat k soudu….a nebo alespoň zkusit vydětit(což není určitě jednoduché) asi bych se zkusila popídit po úřadech……za možná zkreslující info ze školy se omlouvám bylo toho tolik a klasika chvíli to tam vydrží a pak to šupajdí ven….
Eliško soucítím s vámi a pokud možno snažte se s tím dělat něco dokud to jde, mám adoptovaného bratránka 35let(rom) teta nejdříve nemohla mít děti a v té době no co budem probírat, později otěhotněla …oboum dětem se dostávalo stejné výchovy nikdy nebyl k němu jiný přístup a sestřenka je magistou, bratránek je hajzl. stále bez práce, samé dluhy, soudy….strejda tam měl už několikrát exekuci a chátrá před očima, teta už nežije a strejda ho má stále rád a není tak tvrdý aby v tom něco udělal, takže jednou skončí špatně….
no a milé anonymní…omlouvám se ale budu tvrdá, hnusný příklad toho jak to může dopadnout kdy si někdo adoptuje dítě, dá mu domov, vzdělání a zázemí, to že se vztahy nevyvedly se stává i v neadoptovaných rodinách ale vytahovat soudy atd je pěkně hnusný, tak se nestýkejte, když se občas potkáte tak se i slušný lidi můžou pozdravit a jít dál, pokud cítíte takovouzášt tak se přestěhujte…..na druhou stranu se modlete aby jednu tohle necícili právě vaše děti…
Za váš názor velice děkuji.
možná, že je to nedospělé ale v mé situaci je to jedno z mála možných zadních vrátek
(nemůžete vidět následky, které to v současnosti má)