Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Plazení
Zdravím,mám 9ti měsíčního syna, který je hodně živý a čiperný, plazí se, staví se na nohy a pokouší se o první krůčky, ale vynechal lezení a sezení. Navíc se při plazení odráží pouze pravou nohou a levou rukou. Naše mudr. moc neřeší co dítě umí nebo ne, vždycky nás chválí, jak je kluk šikovnej a čipernej, ale od té doby co umí držet hlavičku a otáčet se sám na bříško a zpátky další vývoj moc neřeší. Prosím o radu, jestli to lezení a sezení mám nějak řešit, případně i změnit mudr. Díky.
Petra
Ahoj holky přečetla jsem celou diskusy a musím vám vzdát hold, že chápete co je pro vaše děti dobré a dokážete se řídit radami fyzioterapeutů. Bohužel i já mám zkušenost,že i přesto že cvičí odmala vojtovu metodu tak posazují aniž by si samo dítko sedlo jezdí tak v kočárku atd. učí chodit přendaváním nožiček aby náhodou o něco tyto mimča nepřišli. Je to hrůza sama mám dve děti jedno strašný rychlík přetáčel se sám ve třech měsících v půlroce se plazil v sedmi měsících sám si sedl z šikmého boku a v deseti měsících chodil, před tím všechny fáze zvedání houpání chůze do boku byla, jen trochu to zrychlil. Chyby jsmem se dopustila že jsem ho držela za jednu ruku bála jsem se těch pádů ale jistě bez pádů chodil po měsíci. to byl můj trochu prohřešek:)). A ted druhé dítko pohodář sice srovnávám ,ale neřeším.Šest měsíců přetočit se umí, ale nechce se je to pohodář takže uvidíme jak bude pokračovat dál.Ale určitě také nebudem jezdit v kočárku v sedě dřív než to bude umět samo. A s jídlem jako u vás, sladké proč nemůže a ty mu nic nedopřeješ atd. Už takhle je nejedlík a ještě sladké fuj. Dopřeju tedy jednou denně ale opravu jen málo. Přece jen je lepší kompromis než aby mi jedl potajmu a po kilech.Takže si dál stojte za svými zásadami a nenechte svým dětem „ničit zdraví“ jen proto že soused chodí a proto že se to tak dřív dělalo.
pája
Holky, tak díky za radu s těma botkama, opravdu jsem to nevěděla a jen mi tak nějak bylo prostě proti srsti dávat na ty malé měkoučké nožky boty ve chvíli, kdy jen leze nebo převážně leze. navíc jsem taky měla pocit, že to bude spíš zavazet. Říkala jsem si, že to spíš bude ty nohy u toho všelijak nepřirozeně ohýbat.
Jen jsem ještě chtěla, že si myslím, že kolikrát to, že rodiče do toho vývoje zasahují, není urychlení. Ale mám pocit, že tomu dítku „přetrhnou nit“ a naopak to trvá pak dost dlouho než se odhodlá pustit a jít samo.Kámoška roční dcerku už tři měsíce vodí za obě ruce, mám pocit, že malá se v tom úplně zasekla. Prostě jakmile si stoupla, tak ji vzali za ručky a tak je to dodnes. Samozřejmě nemůžu říct, že kdyby ji nechali, tak by to bbylo jinak, ale přijde mi to tak.
A to třeba to neposazování vzorně dodržovala, ale přijde mi, že o té chůze se už tolik všeobecně neví (max. o tom, že se nemá dávat do chodítka), tak se jede podle babiček.
Holky,
tohle je asi bezedné téma.
mě fyzioterapeutka řekla o chůzi asi toto:ideální je když dítě leze,jednoho dne přileze k nábytku a udělá vysoký klek. Pak nakročí jednou nohou,pak druhou a stojí. Stojí a drží se nábytku.Pak začne chodit stranou podél nábytku.Jednoho dne se jednou rukou pustí a bude chodit tak,že se jednou rukou přidržuje nábytku a druhou má ve vzduchu. Pak se pustí a stojí samostatně v prostoru.Pak začne samo chodit. Každá tahle fáze může trvat den,nebo měsíc.
Naše malá (10,5 měsíce) už přes měsíc u nábytku klečí,střídavě našlapuje nohama,ale ještě si nestoupla a jsem v klidu.
No a s jídlem… My žádnou alergii nebo atopický exém nemáme v rodině naštěstí nikdo,ale malá nejí piškoty,knedlíky,omáčky,ani rohlík ještě nejedla.
Jí bílé neslazené jogurky,ovoce,zeleninu,bílé maso,těstoviny,rýži,pohanku.
Prostě si říkám,že hranolek se v životě nacpe dosytosti.
Teď k velikonocům dostala od tchýně velký pytel cukrářských piškotů (těch podlouhlých obalených krystalovým cukrem),tak jsem je vzala a vyhodila.A mohla jsem je nějak použít pro nás,ale já byla tak zhnusená,že bych jí to měla dát žužlat,že letěli.
JO a botičky dávat opravdu,když dítě dělá první krůčky. Malá má na nohou dvoje ponožky a jsme za socky co nemají na první botičky…
JInak ještě k těm botičkám, mi doporučovali botky i na doma – jsou prý lepší, než papučky…. Mi teda syn začal chodit stejně v zimě, takže měl jedny botky, v těch chodil převážně doma, venku nechodil, tak mi to bylo jedno… Ale tak na léto, možná bych ty úplně první investovala ještě místo bačkůrek i do botiček na doma – nejlepší jsou sandálky – kotníkové, ale aby větraly….
Potom když kupovat bačkůrky, tak pro malé děti určitě ty vysoké kotníkové, já jsem teda osobně příznivcem šněrovacích na tkaničky, protože se nožka zpevní – stejně ho obouvám já, že….
Prostě pokud nejsou problémy s nožičkama, tak bačkůrka na doma být mohou, ale elpší jsou sandálky (ale dražší..). Kámoška teď měla problémy se skoro tříletou dcerkou, byla s ní u ortopeda a jediné, co ho zajímalo bylo, v čem chodí dítko doma (botky na ven ho ani nezajímaly, jenom bačkůrky….). A taky musela skoro tříleté holčičce koupit domů sandálky – ale mají problém s nohama…
Makineo, to pohupování se je výborné, stejně jako potom chůze do boku – kolem stolu, nábytku… Nožka posiluje nějaké šikné svaly na šlapce, dítko získává stabilitu a sebevědomí, je to prostě nezastupitelná část… Je to prý taky důležité pro budoucí vytváření klenby (ne, že by se už tvořila klenba, ale do budoucna, posílení svalů)…. takže vytrvat a necha tak.. Pokud bys ji orpavdu začala vodit za ruky nebo ji třeba dala něco na kolečkách, s čím by mohla chodit dopředu, tak ona sama bude chtít chodit dopředu a už se k chůzi do boku nevrátí, takže opravdu to nechej na ní…
add BOTY, dle mé rehabilitační patří dítku boty na nožičku až ve chvíli, kdy třáví většinu dne ve stoje. takže dítko, které lozí po čtyřech a na chvíli si stoupne ke stolu jetě botky nepotřebuje – v lezení botky stejěn spíše vadí…. Dítko, které už přes den více chodí, už neleze tak po čtyřech, tak to by botky už mělo mít….
Doporučují se kvalitní botky, kotníkové..ale to asi víš… Ne každé certifikované boty jsou kvalitní – bohužel..aby to nebylo jednoduché, že…
A právě s těma botičkama je taková blbá móda (ale stejně jako malinkaté korbičky na kočárky a potom šup do sedu…atd…), že se botky dávají i miminkům, co jenom leží, prostě se jim koupí značkové tenisky – když ono to tak krásně vypadá.. Ale takové malé mimi ještě třeba má ty nožičky v botkách skrčené (takový úchopový reflex – na nožičkách je déle, než na ručičkách, proto se mimískům třeba ani nemají masírova šlapky u nohou….) a akorát ho to více dráždí…
Jo a jídlo a nočník, to je další samostatné téma… S jídlem hlavně jsem si taky užila svoje, já sama jsem atopik, tak jsem se snažila synovi nenarvat všechno a hned… Ale to bude asi všude stejné…
Holky, můžu říct, že tato debata je pro mě docela zajímavá. Třeba o těch stádiích chůze jsem nikdy nepřemýšlela.
První dcera byla rychlík, všechno uměla v předpisovém pořadí a brzo, bez pomoci. Takže tam mě ani nenapadlo, jestli nějak „pomáhat“ nebo ne.
Druhá dcerka je pomalejší (oproti té první), tak občas nad tím přemýšlím.
Protože když nevím, tak je mi nejbližší styl nezasahovat, tak opravdu nezasahuju a i když už měsíc a půl „jen“ stojí, tak ji za ruce neberu (a babičkám říkám ať to nedělají). Jen ať si na to přijde sama.
Tak jsi mě Ctiradko i potěšila, že vlastně pohupování na nožkách je takové další stádium. Protože to poslední dobou dělá.
Chtěla bych říct, neberte si to tak, když do vás někdo šije, ono je to tak s kdečím. Já jsem zas podle mnohých členů naší rodiny extrémista na výživu, jen proto, že 10ti měsíční dítě (s atopickým ekzémem) nejí pribiňáky, svíčkovou, knedlíky, zmrzliny atp.
Ale je to moje dítě, jsem přesvědčená, že toto jí neuteče, tak řeknu jak to je a ostatní ať si to srovnají sami.
To stejné nočník, že v deseti měsících není ještě vytažený ze sklepa, kojení (proč ještě kojím) atd. atd.
Jestli ještě můžu, Ctiradko, odkdky se mají dávat botky?
Já zatím nedávám, ale připadám si právě blbě, když vidím, že všechny děcka okolo mají. Pořád si říkám, na co bych jí dávala boty, když ještě nechodí, ale vlastně je to spíš moje logika a názor odborníka neznám.
Vídím, že ty to máš pozjišťované…
Starší dceři jsem dávala až když začla chodit venku. Od prvních krůčků tam byla asi dva měsíce prodleva. Ale právě teď nevím, jestli to nebylo špatně.
nojo, Lussy, ta věta „když ono se jí to tak líbí,“, ta je všudypřítomná….
Jako třeba taky věty typu „moje holčička je strašně zvídavá, ona normálně ve třech měsících nechce ležet v kočárku, musíme ji dávat do polosedu, aby viděla, co se děje venku…“…. Nebo „můj syn už ve čtyřech měsících nechce ležet, na klíně mi jenom sedí, aby mohl koukat….“,,,
nebo…. „proč proboha tomu sedmiměsíčnímu klučíkovi nekoupíte botičky, vžyť je to tak škaredé, když je to děcko bez bot..nebo nemáte peníze????“…. apod…
no, určitě bychom toho našly hodně…
Sice už to nesouvisí s radou Petře – vím to…. Snad to Petře moc nevadí…
Ale třeba si to někdy přečte nějaká jiná maminka, která bude mít „pochybnosti“ a třeba si z toho něco vezme…
Mimochodem, já taky nechápu, jak je možné, že některá doktorka plaší, když se dítko nepřetočí úderem 6 měsíců na bříško, ale přetočí se třeba o týden později… a naopak jiná je naprosto klidná, když se dítko nepřetáčí v 8 měsících….
Ježiši Ctiradko,to je teda něco.
Hele,manželova sestřenice má 8 měsíční holčičku,která když jí položíš na záda,tak jen leží a ani se nepřetočí na bok.Ale od 3 měsíců jí posazovali,takže už dost dlouho umí sedět sama.Teď už jí přišlo divný,že se jako dlouho nic neděje,tak jí učí chodit!!! Vláčejí jí za ruce po bytě,ona tahá nožičky,no děs běs.
A fór je v tom,že když tam přijedeme na návštěvu tak mojí dceru litujou,že s ní lítáme po doktorech,že „jenom“ leze. Nejdřív jsem se jim snažila vysvětit,že tý malý strašně ubližujou a že by s ní rozhodně měli jít na rehabilitaci.Ať jí aspoň neposazujou. Její odpověď byla-ale jí se to tak líbí. Když jsem se jí zeptala,jestli bude malou cpát jen hranolkama s tatarkou až zjistí,že jí to chutná a bude odmítat jiné jídlo,tak jenom koukala jak tele.
Někdy si připadám jako kazatel nějaký dost podezřelý víry.
Když jsem se bavila s neurologem,proč není u něj návštěva např. s 2 měsíčním mimi povinná,když už se musí na očkování a na kyčle a motorika je přece taky důležitá a pokud po tom nejde matka,tak to nikdo neřeší. Jen pokrčil rameny,že jich je málo a nezvládali by kontrolovat každý dítě a dodal-však oni se k nám nejpozději v 10 letech dostanou 🙁
Lussy, tak já zase u svého syna zjistila, že má každou zornici jinak velkou. MUDra se sice podivila, ale že je to zbytečné to řešit, pokud vypadá v pohodě, já jako vyplašená (syn se narodil kleštěma, v porodnici jsem byla upozorněná, že se musí hlídat všechno, co souvisí s hlavičkou) jsem trvala na tom, že chci se synem k neurologovi. Neuroložka byla kráva, no, škoda mluvit. Ve čtyřech měsících synovi diagnostikovala HYPERtonus (moc „pevné svalstvo“, syn se propínal občas do luku). Takže mi řekla, že abych ten hypertonus zmírnila, tak ho mám dávat do autosedačky, že když nebude ležet, nebude se propínat a hypertonus se tím zmírní. Dělala jsem, jak mi poradila odbornice. Po dvou měsících jsme se dostali na rehabilitace, protože se syn nepřetáčel na bříško v 6 měsících a rehabilitační se zděsila. Řekla, že syn je naopak HYPOtonický (že je ochablý), že se sice ve vzteku propne do luku, ale že tím, že jsem ho dávala do autosedačky jsem mu já sama způsobila opoždění motorického vývoje – ten vlastěn zůstal na fázi, kdy jsem ho na radu neuroložky měla dávat doma do autosedačky. (TADY VELKÉ UPOZORNĚNÍ PRO MAMINKY, KTERÉ AUTOSEDAČKU POUŽÍVAJÍ BĚŽNĚ MÍSTO KOČÁRKU – TED MĚ MŮŽE Z TOHO „URVAT“!!!!!!!!!!).
Tož tak začala naše cvičící anabáze. Opět jsem se přesvědčila, že člověk nemůže každému věřit, ani odbornému lékaři Docela mi trvalo, než jsem věřila oné rehabilitační, ale musím uznat, že to, co mi vysvětlila mi vždy dávalo hlavu a patu…právě proto, že mi jenom „nepřikazovala“ dělat, ale vysvětlovala „proč a jak“….
A po tom všem, co jsme si na rehabilitacích prošli, po tom všem cvičení….tak jsem velmi „háklivá“ na rady typu „moje dítko sice neleze po čtyřech, ale v chodítku řádí po bytě….“ apod….
Nebo „když ono se mu v tom hopsadle tak líbí a odráží se nožičkama… pro čtyř měsíců staré dítko…“.
BRRRRRR…..
Ale to Lussy myslím chápe, určitě to má stejně…
Naše fyzioterapeutka mi vysvětlovala,že sice některé dítě vynechá např. lezení nebo brzy chodí a tak,ale že se to všechno projeví buď když jde dítě do školy a tam se zjistí,že nevydrží 3/4 hodiny sedět,aniž by ho nebolela záda nebo oči a nebo v dospělosti,kdy vyhledá neurologa ,že ho prostě strašně bolí záda. Přitom je základ právě v batolecím věku,kdy se všechny svaly posilují a správný vývoj je moc důležitý.
Takže mě takový to uklidňování typu „moje dcera do dvou let nechodila,ale šoupala se po zadečku všude kam potřebovala“ zrovna moc neuklidňuje.
Jinak já mám opravdu milionového pediatra,má děti moc rád a je člověk na svém místě,ale stále jen sledoval,jestli pase,jestli se přetáčí na bříško,ale JAK to mu bylo jedno. Když jsem mu pak přinesla zprávu od neurologa,že má malá centrální koordinační poruchu a musím s ní vojtit,tak se mi moc omlouval a říkal: vždyť je taková krásná a šikovná,já na ní nic nevidím. Podívejte jak pase. A já vyškolená od neurologa mu ukazovala,podívejte pase,ale hlavičku má moc zakloněnou,páteř nemá rovnou,ale do písmene C,ručičky má pořád v pěst,stydkou kostí se nedotýká podložky,vždy´t jí tam můžu prostrčit ruku atd atd a on jen valil oči a řekl,že je dobře že jsem šla za odborníkem….