Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
společné spaní
Pokusím se stručně popsat problém.2letá dcera spí od narození mezi námi v manž.posteli což by mi zas až tak nevadilo ,ale co mě začíná už vyloženě štvát je to že nedokáže usnout sama jak přes den tak v noci.A to je uspávání min.na hodinu(co já bych za tu hodku stihla věcí).Ale kdykoliv řeknu budeme s tatkou hned vedle,vem si panenku nebo necháme svítit,otevřené dveře atd.spustí neskutečný řev.Po dobrém po zlém nic nepomáhá.Říkám si že už je na to dost velká a toto už bysme si mohli odpustit.Poradte jaké máte zkušenosti vy a jak to udělat?
mamina
Mamino, záleží na tobě, jak to bereš. Jestli je ti příjemné usínat s dítětem, tak v tom pokračuj, jestli ti to vadí, tak s obrň a zaveď spací režim takový, aby tě dítě nepotřebovalo.
Qinty, celkem by mě zajímalo, jaké důvody pro blaho miminka uvedl pan doktor. Moje děti od miminka byly blahem bez sebe, když mohly být u mě v náručí.
Jinak my si společné spaní s dětmi užíváme, je to příjemnější, než poslouchat hodinový řev. Navíc do puberty je to bavit určitš nebude.
Jinak je pravda, že partnerský život jsme odsunuli, a to do obýváku:-)
Nedávno jsem v televizi viděla pořad o miminkách a pan doktor tam probíral i spaní ve společné posteli a byl zásadně proti. Vyjmenoval tam několik důvodů a všechny byly logické, protože všechny byly pro blaho dítěte.
Sama mám tři děti, dost brzo po sobě, a je mi záhadou, jak bych to měla řešit, kdyby všechny chtěly spát s námi do 5 let v posteli. Zdá se mi to přehnané a snad i nenormální. To, že se odjakživa spalo s rodiči vyplývalo z toho, že ne každý měl v minulosti svůj pokojíček nebo aspoň svoji postel. Taky z takové rodiny pocházím, bylo nás 5 dětí, rodiče a prarodiče a k tomu 3 místnosti. Těžko do nich našlapat 9 postelí.Ale také si pamatuji, jaké to bylo pohodlíčko, když na mě nějakou shodou okolností zbyla prázdná postel a já se v ní mohla rozvalovat, jak jsem chtěla.
Taky máme kamarády s 8letým synem, kterého musí uspávat. Když jsme u nich na návštěvě, tak se pak jeden z nich mezi nás vrací po tomto rituálu tak kolem půl 10, ospalý, protože usnul dřív než syn. Pro mě absolutně nepochopitelné.
A ty rodiče, kteří tvrdí, že jim to vyhovuje, trošku podezřívám, že snad chtějí jenom budit dojem perfektních rodičů, co vše obětují dětem. A co život partnerský, kam ten jste odsunuli? Usínání v náručí toho druhého partnera, kde to je?
Takže radím jako např. Quendolina, JanaK,a další-přesunout do postele vlastní, vytrvat, přečkat období vzdoru. Ale nezapomenout na pohlazení, vysvětlování atd., aby dcerka věděla, že se nic jiného nemění.
Držím pěsti.
Qinty
Dcera spávala u nás v posteli tak do 5let a pak to přišlo samo,začala spát ve svém pokojíčku.Dnes jí je 13let a pamatuje si to,smějeme se tomu,nedávno říkala pamatuješ mami,jak jsem táhla peřinu k vám do ložnice a kňourala.
A o synovi ani nemluvím,ten má 5let a každý večer uspáváme,povídáme si a čteme pohádky.Záleží opravdu na každé mamince,jak si to zařídí.Tak hodně štěstíčka.
Naše malá princezna s námi spávala také asi do dvou let,pak dostala velkou postel a šla do pokojíčku a cítila se jako velká holka,takže chodili jsme ji ukládat,přečetli pohádku,pomazlili se a usínala..asi ve čtyřech letech pak za náma začala zase v noci chodit a vydrželo jí to dlouho…
Oproti tomu syn,je sice ještě maličký,ale neusne jinde než ve své postýlce.Asi tím,že nebyl dlouho kojený..nevím…ale máme problém spát jinde než doma,protože v posteli neusne a v kočárku už také nespí..tak si pak vyberte..
S tím uspáváním…přidávám se k rituálům,dodat pocit bezpečí a nepovolit..oblíbený plýšák-spinkáček…opět vycházím ze zkušeností kamarádky,bez maminky nejde spát dcera ani v 11 letech a to už je děs:-(
Maminko, opravdu záleží jen na vás a vašem partnerovi. Nezáleží na tom, jestli děti spí ve své či společné posteli, pokud nedokáže samo usnout, je to problém. Jak to napravit je jednoduché poradit, ale velmi složité uvést do praxe a hlavně vydržet.
Doporučuji společně vytvořit určitý rituál a ten důsledně dodržovat. Můžete např. společně probrat zážitky ze dne, přečíst si pohádku, pusu na dobrou noc a spát. Musíte být vy sama rozhodnutá a nepovolit.
Při déletrvajícím pláči se doporučuje děcko jít zkontrolovat, ale tiše, nemluvit, nevyndavat z postýlky, jen pohladit a zase odejít. Osobně s tímto nesouhlasím, ale je to jen můj názor. Podle mne to spíš v dítěti vyvolá dojem, že je tam za trest.
My máme dohodu, že po pohádce zhasneme a já počkám, než usnou, když mají potřebu, klidně je držím za ruku (hlavně menšího). Uspávání si užívám jako chvíli klidu a relaxaci a nezapírám – občas usnu dřív než oni a vůbec mi to nevadí.
Ohledně společného spaní, nikdy mi to nevadilo a nevadí do teď, dokonce si i teď beru syna do společné postele – má komplikace při teplotách, takže takto ho mám více pod dohledem.
Přeji hodně trpělivosti a pevné nervy :-))
Užívej si společného spaní, až budeš mát dvě děti, poznáš, co je to za komfort moci hodinu ležet v posteli. Uklízení se můžeš věnovat i s dítětem.
Malé děti spali odjakživa s rodiči, my si to s partnerem taky užíváme ve čtyřech.
quendolina, přesně tak:-) Zastávám názor, že celý den se věnuji dětem, takže večer patří jen mě a tatínkovi. Není to sobectví, je to v zájmu udržení vztahů. A nevím, kolik má mamina celkem dětí, ale pokud už je jich doma víc než dvě, opravdu to nejde se takhle podřizovat jen jednomu dítěti, i náš malý jako miminko každý den musel vydržet, když jsem večer ukládala jeho starší sourozence, že maminka zrovna nemá čas a přijde za deset patnáct minut. A přes den, kdy neustále kojíte a řešíte bolení bříška, by uspávání holčičky taky odpadlo…
Ale to neřeší situaci maminy, a jak píše quen., otázka je, zda dcerka ještě potřebuje odpolední spaní. Tak držím palečky:-)
Plně souhlasím s Matildou. Taky nejsem zastáncem spaní dětí v manželské posteli ze stejného důvodu.
Mám se svým 2,5 letým synem taky před spaním 3minutový rituálek, který si nenecháme vzít, ale pak zavřu dveře a v pohodě usne potmě sám. Kdybych měla ještě hodinu tam sedět a uspávat ho, tak usnu dřív než on. Beru to tak, že mám taky nárok mít po náročném dni svůj klid.
Mamino, ještě mě napadlo, že třeba dcerka není večer tolik unavená, aby usnula. Mě už malý ve 2 letech přes den moc nespával a večer byl dost unavený na to, aby neběhal z postýlky a hned usnul.
Tak přeji hodně trpělivosti, ať to vyřešíte.
Mamino, asi zde budu za exota a k holkám se nepřidám. Rozumím vašemu problému, jenže tady nejsou jiné dvě cesty než ty, co už byly řečeny. Buď budete trvat na svém a co nejláskyplněji budete dcerce vysvětlovat, že už je to veliká holčička, která po přečtení pohádky a pomazlení už musí usínat sama, nebo to budete snášet dál a čekat, až na to přijde sama, v tom případě doporučuji hlavně trpělivost, protože možná právě to, že cítí z vás tu nervozitu, že vás zdržuje od práce, trvá na vaší přítomnosti.
Nám vždycky pomohlo dát děti co nejdříve z manželské postele pryč, spávaly ve vlastních postýlkách od narození, jen pokud jsem usla při nočním kojení, nechala jsem si je v posteli do rána. Takže jsem nezažila žádný těžký přechod z naší postele do postýlky v tak pozdním věku, já si myslím, že jakmile propásnete ten ideální čas, což je kolem roku, tak pak je velmi těžké děťátko přesvědčit o spaní jinde než u vás. Je fajn, že to maminkám, co píšou výš, nevadí. Mě to vadilo, nebyla jsem vyspaná, vstávala jsem rozlámaná, dokopaná, omlácená hlavičkou našeho benjamínka (byl i v noci velmi hyperaktivní), takže pro mě byla nejlepší cesta dát prcka spinkat do postýlky, byly jsme vyspanější oba, čímž odpadlo i zdlouhavé uspávání. Zkuste třeba při uspávání dcerku nachvilku nechat samotnou, musím si skočit na záchod, počkáš chviličku beze mně, nebo zamíchat omáčku, najít nějaký důležitý papír pro paní doktorku, prostě cokoliv, a intervaly prodlužujte, tak aby si malá zvykla se při čekání uklidnit a snažit se usnout.
Nevím z dotazu, zda má dcerka už vlastní dětský pokoj, nebo má postýlku u vás v ložnici. Někdy v tomhle případě pomáhá udělat dítěti dětský pokoj s normální postelí, klást důraz na jeho vlastní důležitost, už jsi opravdu veliká holčička, máš pokojík jen pro sebe, ale když budeš chtít, vždycky můžeš přijít k nám. Nesmí se cítit odstrčená. Myslím, že v tomhle citlivém věku lámání přes koleno natvrdo k ničemu nevede, jen byste ji zbytečně stresovali. Přeji hodně zdaru a trpělivosti – a práce není zajíc – neuteče:-) Zjistila jsem to sama až po narození třetího dítěte, které jsem kojila co půl hodiny půl roku, věřte mi, vždycky se to nějak doma zvládlo. Nějaké uspávání dvakrát za den, to je pak už brnkačka:-)
Také bych neviděla problém v uspávání.Zkus to brát i jako relax pro sebe:).Vykašli se na vymýšlení kolik by si toho stihla vyžehlit,navařit,poklidit apod:).Uspávej malou,když jsi klidná………..ona to vycítí,když by si byla nervózní.Hezky si popovídejte,jak jste prožili den,přečtěte pohádku,dejte pusinku a spinkejte:)U nás to tak funguje:)A někdy s prckem usne i ten,co ho uspává:).Jo a na spaní ve společné posteli nevidím vůbec nic špatného…..my jsme tam 4 a jsme spokojení:).A když si 3,5letý klučina vymyslí,že bude spát ve svém a nedej bože chrní tam až do rána,tak jsme z toho s manželem celý špatní:):).Mějte se fajn.
Lenka