Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rozvod
dobrý den,je mě 32 a mam děti 8+4 let staré a s manželem jsme spolu 14let.Jenže to není to,co jsem si představovala a poznala jsem někoho,kdo mě umí chápat a brát takovou jakou jsem a opravdu mě umí udělat šťastnou a toho člověka já miluju.On je o pár let starší,má 2skoro dospělé děti.Ale oba víme, že chceme žít spolu. Takže oba to chceme doma říct, v klidu to probrat a naše manželství ukončit tak, aby jsme mohli být s tím, koho opravdu milujeme. Když jsem to doma naznačovala,manžel říkal, že by děti stejně vyhrál on (jenže nevím-je pracovně vytížený,většinu času jsem s nimi doma já,když se vrátí domů večer, tak většinou s nimi moc není a hned se věnuje dál své práci…) že mě by je nenechal. Ja se nechci nechat zastrašit, s přítelem jsme si na internetu sehnali nějaké čtění ohledně rozvodu a chceme v brzké době to doma oznámit..jen nevíme, jak…bojíme se reakcí.Vím třeba já, že mě moji rodiče tím pádem zavrhnou, v manželovi se vidí, budu i pro okolí a rodinu asi ta nejhorší – ale oni nežijou s námi a nevědí, co se odehrává doma atd…a já chci být šťastná a vím, že toho koho teď miluju, že ho miluju a že to je on,se kterým chci strávit zbytek života…Máte někdo zkušenost, radu…? Díky
Kamila
Kamilo, byla jsem v podobné situaci, jen v tom nebyl jiný muž. Rozhodla jsem se odejít z manželství dobrovolně, i když máme dvě děti 4 a 8 let, protože jsem prostě nebyla šťastná. Nechtěla jsem si hledat milence, chlapa a podvádět manžela, tak jsem se rozhodla pro radikální změnu života a odešla od něj. A musím říct, že nelituju ani na maličko. Navíc jsem teď taky někoho poznala, tudíž jsem teď šťastnější o to víc. Bohužel okolí mě také odsoudilo, ale co ,ať si každý zamete před svým prahem a pak ať někoho soudí. Je to moje věc a můj život.
A teď k těm dětem. Já udělala jednu velikou chybu – sice jsem původně žádala o svěření dětí do péče ale podlehla jsem nátlaku a souhlasila se střídavou péčí. Teď s postupem času zjišťuji, že to nebyl dobrý nápad. S bývalým není moc dobrá domluva, výchova je úplně jiná než u mě a odráží se to na těch dětech. Takže tobě radím. Dej si návrh na svěření do péče a trvej si na tom. V tomhle státě je to udělané tak, že v těhle případech je stát většinou na straně matky – pokud není alkoholička nebo feťačka a má střechu nad hlavou. Takže se toho vůbec neboj, nedej se zastrašit a buď pevná a stůj si za svým. Pak to dopadne podle tvých představ. Já bohužel teď budu muset začít bojovat znovu a bude teď o dost horší, protože střídavou péči soud snadno schválí, ale špatně ruší.
Držím pěsti, ať se rozhodneš jakkoli, mysli na to, že to je tvůj život a nikdo nemá právo ti do něj mluvit. I kdyby si si tisíckrát natloukla nos, pořád žiješ ten život TY! Nikdo jiný.
3mesice jsou kratka doba.Taky jsem se chtela rozvadet kvuli priteli,byl zkratka to,co jsem chtela.Bouzel ted po roce mu nemuzu prijit ani na jmeno a uplne se divim,kde se ztratil ten clovek,co jsem poznala a jaky je ted z neho domaci pasik.Jedina moje vyhoda je,ze jsem se nerozvedla a manzel mi to odpustil.Takze ti radim to same.Po 14 lettech je vztah nudny, to je jasne, nemuze byt romanticky jako po 3 mesicich.Takze spis pracuj na vztahu s manzelem a oziv si,co jsi na nem milovala.Chlapi jsou vsichni totiz vesmes stejni po opadnuti ruzovych bryli
Eva
je tu hodně příspěvku a asi se budu opakovat, ale je to opravdu na tobě, jak píšeš souhlasíš tu jen s jedním názorem který tě podpořil, že ano, ale musíš počítat i s tím, že tě budou holky zrazovat…at ti tu budem psát cokoliv stejně si uděláš to jak cítíš ty a my ti můžeme přát jen to aby to dobře dopadlo jak pro tebe tak pro děti…ale prostě i já si myslím, že tři měsíce jsou krátká doba, nehledě na to že jsou to jen chvilky určitě které pro sebe kradete a sms….jéé to se to píšou krásná slovíčka…manžel takhle za krásnými slovíčky odešel a skutečnost a realita byla pak jiná….nevím příjde mi, že jediné co jsem vycítila tak nejste s manželem zamilovaní jinak je ok…ale myslím, že zamilovanost je časem pryč všude a každý vztah je potřeba oživit a pokud se něco děje pracovat na tom, odcházet, z manželstí kde chlap chlastá, bije, podvání,..ale že jsem se zamilovala….nicméně držím palečky pro dobrou volbu a na pevné nervy, protože v tomhle případě s tebou bude málokdo soucítit nebude to jednoduché..
Kami,musím se usmívat, když to čtu:)), jako bych to psala kdysi já. Vůbec tě neodsuzuju a vím, jaké to je, já si to prožila s člověkem, se kterým jsem kdysi chodila, pak jsme se po x letech potkali, a taky mě nenapadlo, že to dopadne jak dopadlo…..vÍM, jaké to je doma hrát „divadlo“, dnes na to vzpomínám jako na krásné ale šíleně ubíjející-myslím ten „vztah“…Rozhodnutí je jen na tobě, co uděláš, my ti napíšem jedna-jdi, druhá -nechod….ale stejně si musíš udělat rozhodnutí sama…Jen je pravda to, jak některé píšem-záleží jestli ty samé pocity budeš mít k příteli i za půl roku……to nikdo neví…a ted hop nebo trop:))
Víš Kamilo, jsou tu názory na obě strany. Ale podle mne, v tom ti tady radit nemůžeme. Neznáme vaši rodinu, jak funguje, či nefunguje. Museli bychom vědět jaký je tvůj manžel i milenec. Jaká je tvá životní situace i po finanční stránce apod. Jediný kdo tohle všechno ví a může ti poradit jsi ty sama. Proto já ti radit nebudu, nemůžu.
Já byla ta podváděná, manžel se také zamiloval do jiné a to byl hlavní důvod proč jsme se rozvedli. Ale je to kupodivu to nejlepší co pro mě udělal. V tom manželství jsem se stejně jen trápila a vůbec to nebylo podle mých představ. Nepotkala bych současného manžela, se kterým jsem mnohem šťastnější.Možná že tedy i tvůj manžel bude nakonec šťastnější když se rozvedete a oba, nejen ty, si najdete ty pravé partnery.
Děkuju všem za vaše názory, jak to vidíte…Jen má trochu pravdu Johny, s ním musím trochu souhlasit….třeba dělám chybu a třeba cítím, že bych udělala chybu, kdybych zůstala tam co jsem teď a neposlechla své srdce..holt si když tak natluču….ale cítím to né jako zamilovanost chvilkovou, ale toho člověka jsem měla vyhlídnutého už dýl již dávno tam ty vzájemné sympatie tam byli, jen jsme se oba báli udělat ten první krůček a popravdě, jsme oba netušily, že to bude tak silné a že tomu propadneme natolik. Prostě ale víme, že jsme se měli už dřív potkat..třeba vám to připadne ztřeštěné, neberu vám to i to, že bychom se měli poznávat dřív, ale sáhněte si na srdce – dokázali by jste sami být doma s člověkem, kterého nemilujete, k tomu jakési „manželské povinnosti“ a při představě, že milujete někoho jiného a doma muíste předstírat, jen aby jste vydrželi tajit vztah s někým, koho opravdu milujete a máte pocit, že zase žijete…to asi není to pravé ořechové…Prostě já nechci dál také podvádět manžela za jeho zády a chci být prostě s někým koho miluju..Myslíte, že jsem na tomto světě první nebo poslední, kdo jde prostě za halsem svého srdce, protože doma ho už nic nedrží, jen děti? Možná kdybych se tu víc rozepsala, co a jak manžel dělá, jak se občas chová a jak vyvádí i před návštěvou kvůli jedinému smítku na zemi…atd…Protože vím,jak se chová přítel ke své ženě a jký má názor na určitou věc, tak vím, že rozhodně do horšího vztahu nejdu – naopak ;o) vím to – cítím to. I když to bude velký boj, protože se proti mě rodina otočí…ale oni s námi nežijí a nevidí, jak se chováme doma….takže tak ;o) Díky…
Kamila
Holky, to je sice moc hezké, že se snažíte Kamču podržet, aby ještě chvilku počkala, ale nezdá se mi zrovná správné, aby dlouhodobě svého partnera (a i on svou partnerku) podváděla. Na druhou stranu Kamčo, jak dlouho jsi byla zamilovaná do svého manžela než jsi zjistila, že on nejdříve je a pak už není ten pravý? Samozřejmě je to tvůj život, je to jen můj názor 🙂 – Hodně štěstí.
Když to zobecním, chápu že to člověka nutí nepřemýšlet a dělat unáhlené věci, ale i v této chvíli stojí za to se rozmyslet, at se rozmyslíš jakkoliv, už to nepůjde vzít zpátky.
Kamilo, netroufám si radit, každý jsme trochu jiný a každý máme jiné představy o šťastném životě a manželství. Jen bych si dovolila tě poprosit o pečlivé zvážení toho, co chceš udělat. Po tříměsíční známosti se mi to zdá ukvapené rozhodnutí. Jestli je to láska jako trám a je to ten „pravý“ pro tebe, měl by váš vztah vydržet i za daných okolností. Jistě víš, že fáze zamilovanosti opadne a nastanou všední dny a troufám si tvrdit, že teprve pak poznáš, koho máš vedle sebe.
Přeji ti hodně štěstí :-))
Kamilo…být zamilovaná je úžasný stav a když se to stane po tolika letech manželského stereotypu,není se co divit,že to s tebou pořádně zamávalo:-)Upřímně,já bych se asi v dnešní době na to dívala už asi trochu realisticky-představ si co musíte zvládnout-zajistit bydlení,nová domácnost,musíš počítat s nějakým výživným pro jeho děti,mít nějakou jistotu pro sebe a své děti.Pokud to že máš milence je vyústění toho,že si s manželem nemáte co říct a zvládla by jsi od něho odejít i bez nového partnera,tak do toho jdi.pokud chceš jen vyměnit manžela za nového a nebýt nového vztahu, manžela bys neopustila,ale snažila se nespokojenost řešit s ním,zkus počkat až trochu pomine akutní zamilovanost.to,že manžel ted tvrdí,že ti vezme dětiˇje jeho obranná reakce,ale pokud s nimi budeš střídat podnájmy,tím mu jen nahraješ:-(
Přeji hodně štěstí:-)