Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vybavenost k otci
Dobrý den,mám k vám dotaz týkající se věcí,které musím dát dceři s sebou k otci na víkend.Co všechno mu musím dát a jsem povinna mu dávat k němu kolo,které jí zakoupil můj současný přítel.Je povinností otce mít také nějaké své oblečení?Děkuji.RUMI1
RUMI1
Zuzi, to víš, že si se mě nedotkla. Ty jsi ten šťastný člověk, který nemá s něčím takaovým zkušenosti, což ti strašně přeju a doufám, že ani nikdy mít nebudeš. Já jen čekám, kdy budou kluci úplně velcí a bude snad klid. Jsou to opravdu žabomyší války, které mně ale ubraly pár let života. Ale co. Ani raději nechci na to vše vzpomínat. Jednou jsem se i rozbrečela u soudu, když jsem se dozvěděla o jeho podvodu, aby mu snížili výživné. Naštěstí odvolací krajský soud ten podvod odhalil, ale mně to přišlo strašně líto, že podvádí své děti. On to ale bere tak, že ubližuje mně. Vůbec si neuvědomuje, že ubližuje dětem.
Nejsou ale samozřejmě takový všichni otcové. Já ani neznám jiný takový případ jako je ten náš. A to mi řekla i sociální pracovnice, že takových zase až tak moc není. Naopak, znám spoustu případů, kdy se tatínkové o děti starají velice dobře a záleží jim na nich.
Tak ať dotáhneme tu čtyřicítku.
Lubik
Majulko doufám,že jsem se tě nedotkla,že jsem použila na příklady zrovna tvoje trable..to víš jak to tu čtu,tak většinou reaguju na to poslední:-(
ale soudím,podle tvé reakce,že jsi naprosto normální a nevzala jsi to osobně za což děkuji:-)
Tak mě napadlo,proč u rozvodového soudu nebo u soudu o péči dítě nesedí ještě nějací mediátoři a nebo by bylo povinné ,,školení“ jak se k sobě a k dětem chovat po rozvodu-rozchodu nejen finančně kdo kolik a kdy a kde,ale taky-děti jsou to poslední co nás spojuje,tak proč jim kazit dětství žabomyšími válkami.ale to žiju asi v nějaké utopii…
Jé Zuzi, já bych tě tu potřebovala, když jsem se snažila se svým bývalým domluvit. Když otec není normální a nezáleží mu na těch dětech, tak se prostě s ním na ničem nedomluvíš. Kdyby mu na nich aspoň trochu záleželo, byla by domluva jistě možná. Ale on se se mnou vůbec nebavil o tom stanu. A když přijeli, tak jsem měla co dělat abych utěšila kluky, on odjel a hotovo. Dokonce jim řek, že jim má můj přítel koupit stan nový. Já vůbec žádného přítele neměla, tak jim ještě takhle pletl hlavy. A když ho nedal klukům, tak já bych ho určitě nepřesvědčila. A že by jeli k němu až se naučí? To se musím smát. Ale to nejde takto vysvětlovat, to byste ho museli znát. On ani nemá zájem, aby se kluci učili dobře. Nedejbože aby nějak déle studovali. Vládíkovi nabízel, že mu sežene hned po základce práci, že nemusí jít ani nikam studovat. A to končil základku s jednou dvojkou. To taky bylo jediné, kdy projevil zájem o nějakou pomoc:-)))
On jim třeba i vypínal mobil, abych jim nemohla zavolat. Ale já jim k němu nikdy nevolala, když jsem nepotřebovala. Jen když to bylo nutné a to bylo tak jednou za dva měsíce.
Kdykoli jeli k němu na delší dobu než je víkend, vždy jsem chtěla nějaký seznam, co si mají vzít ssebou a to jsem jim také dala. Udivilo mě ovšem, když v požadavcích byl např.kartáček na zuby. Myslela jsem, že ten u táty mají, když tam jezdí každých 14 dní. Na víkend jsem jim zabalila vždy, co jsem myslela, že by mohli potřebovat. Bohužel jsem se nedozvěděla jestli potřebují ještě něco víc.
Jsem strašně ráda, že tyto zkušenosti nemáte a nedovedete si ani představit co pak matka zažívá za stresy, když jí právě na těch dětech záleží a nechce aby se měly špatně. Co má ale dělat, když otec nejeví žádný zájem na domluvě. Na domluvu musí být vždycky minimálně dva. Teď už je to lepší, protože kluci už jsou velcí. Už si k němu můžou vzít co chtěji, protože si to dokáží sami ohlídat, i to kolo. Už si i sami věcí balí, protože oni ví lépe než já, co tam potřebují.
K nám když děti přijedou a matka jim nezabalí co potřebují, tak tady trpí bohužel ony…..protože jim řekneme nemůžeš ven, nemáš tu nic na převlečení atd. Jsme na malém městě a nemůžeme běžet to případně hned koupit, není kam……a kdybych tady pro dvě děti měla mít vše tak ve 2+1 se opravdu nehneme! Pokud vracíme vše v původním stavu a případně vyprané, nevidím důvod aby jim to příště sebou opět nedala. Pokud bychom věci vraceli jakkoliv poškozené nedivila bych se kdyby to příště odmítla zabalit…..když se ale domluvit nejde..trpí opravdu jen a jen děti!
Hana
Já nechávám na svých dětech, co si k tátovi chtějí zabalit. Např.: v létě jeli s tátou na dovolenou pod stan, otec stan nemá, vezli ho s sebou kluci. Je pravda, že kdyby ho nevrátil v pořádku, příště by se musel o takové věci postarat sám.
Kdyby byli mladší, určitě bych jim sama sbalila vše co potřebují, protože vím, že jejich táta nevěděl co potřebují ani když ještě s námi žil.
Maji,já si myslím,že je dobře,že se na to dívá trochu jinak.Asi budu taky označená za divnou a je fakt,že nejsem rozvedená,ale moji rodiče byli a tak se na to dívám ze svého pohledu,jak jsem to tenkrát viděla já a taky se nemohli(nechtěli?) rozumně domluvit.a podle mě stačilo tenkrát aspon´před náma dětma zapomenout na to kdo komu víc ublížit,ale společně se domluvit..jak prosté:.-( pokud dětem otec nevrátí stan,sami asi domů z víkendu nepřijeli tak se zeptám (otce)proč tomu tak,pokud chci at´se dítě učí a otec odmítne,tak si ho na víkend vezme později až bude naučený a tak by šlo pokračovat.Toto nejsou neřešitelné situace..ale je je jednodušší říct můj ex je takový a makový a já jsem ta co se stará celý rok a jemu se to ještě nelíbí,že furt něco mám:-(
Zkuste se na to podívat očima svých dětí,jaké mínění o tom asi mají ony..
Majulko, mě zase připadá divné, že existují takoví rodiče:-( Já jsem vždy viděla, jak to ponese syn, že mu nedám s sebou to, co chce. I za cenu toho, že bych musela kupovat další. Ano, jsem divná, na prvním místě vždy vidím dítě, až potom mé problémy s bývalým.
radka
Tak já taky k otci klukům kolo nedávala. Já dala za něj dost peněz a otec nepřispěl vůbec nic. Jediné co otec umí, stále se soudit o snížení výživného. Neuměli se tenkrát o kolo totiž ještě sami postarat a je mi jasné, že otec by jim s tím nepomohl. Nedávala jsem jim ho k tátovi také proto, že když u něj měli například stan, který jim moje mamka koupila k vánocům, tak už jim ho nevrátil. Když jsem chtěl s klukama pod stan jet já, tak jsem musela koupit novej. Kluci přijeli jen celí roztřesení a ubrečení, že jim táta stan vrátit nechce. Proto jsem mu ho nechala, ať si ho s přítelkyní užívá a koupili jsme nový. Když jsem se jednou ptala otce, jestli mám dát klukům oteplováky, jestli nechce s nimi někam třeba na lyže, tak mi odpověděl, ať se nestarám, co mi je do toho co s nimi bude dělat. Když jsem zase jindy řekla otci ať se s Vládíkem učí češtinu, že budou psát písemku, tak mi řekl, že jsem je dostala na starost já, tak ať se starám. Já ale neměla už kdy se to s ním učit.
Radka mi opravdu připadá trochu divná. Jako by žila v jiném světě, nebo má to štěstí, že takové případy nezná.
Když to tady tak čtu, tak jen doufám, že na tom nikdy nebudu se svým manželem, tak abychom se o dítěti nedokázali domluvit. Když už jste to dítě jednou splodili, tak by jste mu měli i dopřát ten komfort toho, že má dva rodiče, ono si samo až bude starší udělá o každém obrázek.
Pokud táta kolo nemá a malá na něm ráda jezdí, dala bych jí ho s tím, že se samozřejmě s ní vrátí k vám. Pak bych mu normálně navrhla, aby si koupil pyžamko a věci potřebné k němu, nebo se domluvte ať vám dá peníze a vy to pro něj (spíš pro malou) nakupte. Kouření chápu, to by se mi teda také nelíbilo. Nechci, aby jste si myslela, že jsem na jedné či druhé straně, jen se mi prostě nezdá, že lidi, kteří spolu něco prožili, najednou si nepřicházejí na jména…