Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nezkrotná dcera (13,5 let)
Četl jsem si v této poradně některé starosti maminek i tatínků a vím, že problémy s dětmi jsou a budou. Naše dcera se od malička fintí, vždycky byla středem pozornosti a odnaučit jí zlozvykům byl nadlidský výkon. Dneska už to ale přehání. Nemůže vyjít ven, aniž by se před tím nenamalovala, s partou kouří a pochopitelně ochutnala i alkohol, lže a ve škole také nic moc. Navíc začala chodit se sedmnáctiletým klukem. Už nespočítám, kolikrát jsem jí za poslední dva roky po dobrém domlouval a ona vždy slíbila, že se změní. Teď už je to ve fázi, kdy mi odpoledne naslibuje hory doly a večer si drze zapálí v pokojíku. Žena a já jsme bezradní. Zkoušeli jsme už všechno, po dobrém i po zlém. Nepořádek v pokoji a ostatní drobnosti už ani neřešíme.
Pomóóóc.
Petr
Nevím, jak mám docílit modrého rámečku kolem textu, tak si asi sám odpovídám 🙂
Děkuju všem za Vaše rady a názory.Jsem si jist, že naše starosti vůbec nejsou ty nejhorší a dají se překonat. Nenašli jsme sice vhodné řešení, ale věci se dali tak nějak do klidu.Uvidíme, snad holka dostane rozum. Jano, mít dvě děti a 6 dětí je obrovský rozdíl a já Vás obdivuju,a to jste na ně asi sama.Představuji si nad Vaší hlavou svatozář!!! Bez Makarenka bych si to nedokázal představit. Přeji si, aby Vám to Vaše děti ve stáří vrátili.
Děkuji ještě jednou všem, určitě jste mi pomohli, byť aspoň třeba na duši.
Petr
Půjčte si nějakou literaturu. V knihovně Vám poradí.
Zkušenost jedné rodiny: za každý prohřešek odebírali z pokoje své dcery jednu věc, kterou rodiče pořídili…………dívka ( 14 let) brzy chápala, že musí fungovat pravidla soužití…………pochopila ekonomickou závislost…………..nevolalo se k jídlu, nepřipravovala se svačina……….nepralo se oblíbené ošacení……….musela časem o vše žádat. Mnozí řeknou, je to kruté, ale já to viděla.A víte, že to pomohlo?Byl to doslova běh na dlouhou trať.Víte, děti nám dělají jen to, co jim dovolíme. Sáhněme si do svědomí.Vždy se ten problém táhne z malého dětství.
Popravdě řečeno, mám obdobné problémy se syny, až na to fintění. Kdysi jsme říkali- jak si to vychovali, takové to mají a nyní vidíme, že to není tak dobré hodnocení, protože ač jsme dětem věnovali vše, nemáme šanci je nasměrovat správným směrem- tedy zatím to tak vidíme.
Já jsem obešla snad všechno, ledasco přečetla a jediné, co jsem se dozvěděla, že mí synové jsou – bohužel – po svém otci a jiní budou až dostanou rozum, další z rad psychologa bylo – držím vám palce, ať máte dost sil, to musíte přežít- vydržet. Určitě perfekt rada od odborníka, kde člověk hledá pomoc.
Na „měkčí povahy“ stačí taktika cukru a biče, na jiné vůbec nic a také záleží na kamarádech, které si dítě zvolí a ty „naše“ nepovažuji za dobrou volbu ani náhodou. Když se rozhlédnu kolem, jsou dvojí rodiče. Ti, kteří neví, nevidí a nechtějí vidět, ale tvrdí, jak je dítě vzorné a ono by nikdy…atd- prostě nasadí jim svatozář, ať vědí cokoli a pak jsou ti druzí, kteří jako my nechtějí tolerovat podobné chování svých dětí a snaží se něco dělat- bohužel nikdo jim neporadí, nikdo jim nepomůže.
Je pár rad, které jsem sesbírala, ovšem musí na ně být možnosti a jako vdova už 7let, jich mám velmi málo
– změnit dítěti režim
– změnit prostředí – stěhování, ozdravovna, pobyt u babičky, tety, samostatný pobyt pro náctileté nebo v centrech doporučovaných psychologem (ovšem tam se naučí ještě víc, než umí a rodiče za to začne nenávidět- naši drahoušci se totiž bojí režimu a to, že něco nesmí- tam si nedovolí režimu nedodržet- ale to je spíš krajní mez)
– mluvit s nimi, dokud nás poslouchají
– trestat a odměňovat stylem cukr a bič
– smířit se s tím a být rád, že je občas normální
– donutit ji zajít na psychologii
– začít se chovat jako ona
To je tak výčet toho, co jsem se od „odborníků“ dozvěděla. A ještě tohle mám být ráda, že vůbec chodí do školy a ještě je nevyrazili a mám být spokojená, že se umí na veřejnosti chovat slušně a mluvit s lidmi (to na stížnost, že nic a nikoho nerespektují, doma si dělají co chtějí a jsou na mne drzí)
Má osobní rada- zkoušet, co se dá, ale hlavně vydržet, nenechat si rozhodit vztah mezi sebou- myslím partnery a ukázat jí, že se máte rádi a máte rádi i ji, ačkoli je to někdy opravdu těžké. Nikdy neukázat trhlinu v komunikaci rodičů, aby jí nemohla využít. Když byl muž naživu, tohle fungovalo na 100% a kluci byli v pohodě.Mám 5 synů a 1 dceru, nejstaršímu je 23, nejmladšímu 11 – a věřte, že jsem toho už řešila hodně
ovšem, když dítě nechce a navíc jsme ho vychovávali k samostatnosti a učili jej, co má do života znát, jeho práva i povinnosti – jsme v patové situaci, v pubertálním věku preferují především svá práva.
Ve většině našich dětí je hodně dobrého,ale oni to skrývají, jako by se za to styděli- vidím to na synovi- když je chvíli příjemný a normální, najednou jako když mu dojde, že se takhle nemá chovat a je vidět, jak honem přehazuje výhybku.
My dospělí jsme jejich nepřátelé, protože jim nerozumíme, jen po nich něco chceme a podle nich jen musíme okolo nich poskakovat- většinou jsme si je toto naučili – ruku na srdce, který milující rodič takto k dítěti nepřistupuje.
Na co prý se nemá zapomínet především – hýčkat sebe samé, chodit do společnosti, nestrkat dítěti stále všechno pod nos a šetřit se.
Osobně nevidím prakticky jedinou možnost, jak z nich opět udělat „normální“ lidi. Nejsou na to prostředky, nejsou odbroníci, ale za to máme zákony, které nám nedovolují jako rodičům prakticky nic- ono- někdy dobře trefená rána zmůže víc, než milion vysvětlování a to je ověřené řadou generací. Ovšem třískání dětí není to, co bych chtěla propagovat a ani to neuznávám, jen občas zalituji, že jsem neposlechla Makarenka a říkám si, jestli by to v pravou chvíli nebylo dobré řešení, ovšem u nás je na to hodně pozdě
ahoj mám 16 let kluka.tAK VÍM OČEM MLUVÍTE.Vydržte buďte důslední ,ale pozor všeho moc škodí.Aby se vám neodcizila.Hlavně s ní mluvte a mluvte musí cítit že jí máte rádi.Jinak to bude jěště horší.Držte se
Petře, vydržte! Já vám držím palce! Když to totiž neuděláte vy, neudělá to NIKDO. Souhlasím s tím, co jste napsal „že je důležité, aby důslední byli oba rodiče“, zkuste „zpracovat“ manželku nebo nám ji sem „pošlete“ – my vám pomůžeme 🙂
Přeji hodně hodně hodně štěstí a
k tomu nervy jak špagáty!
Možná jsem trochu cholerický, ale věřte mi Karamelko, že poslední rok nedělám vůči dceři nic jiného, než komromisy, a sezení u ní v pokoji a vysvětlování a vzájemného diskutování o tom, co bychom měli všichni změnit byly hodiny a hodiny.Majulko, líčení jsem jí povolil, ale pouze střídmě. To jí bylo málo a malovala si na obličej „ksichtík“ někoho cizího 🙂 Přesto že to nepotřebuje, je to hezká holka. Mluvili jsme o tom se ženou snad milionkrát. To, že jsem se obrátil na Vás o radu byl případ tonoucího a stébla, ale upřímně můžu říct, že jsem tak nějak klidnější.Máte pravdu Padmé, neměl bych to vzdát, ale důslednost pouze u jednoho rodiče je na pendrek.Ale fakt je, že aspoň není nuda. Doufám sám, že je to všechno jenom pubertou, a že to přejde, nic méně na pubertu se u holky vymlouváme už od jejich 8.let, tak nevím. Na druhou stranu je to v jádru hodná holka, tak to určitě překonáme.Zuzino, jestli Vás to teprve čeká, tak opravdu nejvíc záleží na to, aby rodiče drželi spolu a hlavně byli důslední, to neznamená být přísný. Ale to jsme asi zanedbali někdy před deseti lety. Díky všem, co mi pomáháte …
Petr
Petře, vaše dcera je určitě ne zas tak obvyklý případ. Asi to bude s její pubertou dost těžké. Ale já si naopak myslím, že nemůžete zakazovat úplně všechno. Spíš byste měli společně najít nějaké kompromisy. Nechat jí dělat třeba to, co není zas až tak hrozný, ale za to by se ona musela vzdát něčehé co v jejím věku není přípustné(něco ani v pozdějším věku). Třeba by až tak nevadilo to líčení. To není zas až tak nic nepřekonatelného. V tomto věku se líčí možná docela dost holek. Určitě bych jí kvůli tomu nedělala takovou přednášku před školou. Zaměřila bych se na to, co je větší problém. Jako je kouření, nebo randění s klukama(ale i to randění je možné do určitých mezí). Je třeba zjistit proč tak lže. Když nedokáže dodržet slib, tak jí nenuťte těch slibů dávat zbytečně moc. Hlavně to chce s ní hodně mluvit, mohla by vám taky nakonec utéct z domova.
Petře-jediná cesta je domluvit se s celou rodinou na pravidlech. Domluvte se se ženou a najděte kompromisy.
Pak si sedněte s dcerou a proberte co se Vám nelíbí a poslechněte si její názor.
Zdá se mi,že Vy jste docela cholerická osoba,ne? Mě by teda nenapadlo donutit dceru,aby se odlíčila před školou-to je vážně dost drsné. Možná by to chtělo jí upřímně říct,že jste v koncích,že ji milujete,že chcete aby byla šťastná….ale že ji nemůžete dovolit všechno,že vám na ní záleží a proto ona musí respektovat jistá pravidla.
Je to celé ,,jenom“ puberta-každý jsme si jí prošli na vlastní kůži a přežili jsme ji.
Musíte vytrvat v roli rodiče a za dodržení některých životně důležitých pravidel-taky zkousnout jiné věci,které dceři dovolíte.
Čím více ji budete dusit,tím více Vám bude unikat-má staršího přítele-OK…není jí 18-žádný sex,žádné cigarety,žádný alkohol. Pokud to poruší-šla bych tvrdě za rodiči toho chlapce a domluvila se i s nimi.
Vůbec vám to nezávidím:-(….zkuste najít společnou řeč,aby Vás dcera nazačla nenávidět. K
Petře, vy to ale nesmíte vzdát! Pak to bude celé špatně. Zkuste promluvit s manželkou, zas a znovu. Nevzdávejte to, prosím. Jde o vaši dceru, jde o celý její život. Věřím, že je to těžké. Nepochybuji o tom, že je to dřina. Ale přesto si myslím, že byste měl pokračovat. Držím vám palce. A přeju, aby to dobře dopadlo.
Petře,nás to teprve sice ještě čeká,ale z toho co čtu si myslím,že by bylo dobré kdyby jste se s manželkou nějak domluvily.Musíte prostě držet spolu.Děti mají vzácný dar vyhmátnout slabinu a tam ,,zaútočit“ a když jeden zakáže a druhý povolí tak jde výchova, v tomto věku, do háje.A dcera je ještě mladá,aby mohla důsledky svého chování domyslet do konce a tu zodpovědnost za ni máte vy.Ale oba rodiče-matka i otec.Zkuste to v klidu probrat napřed s manželkou a pak společně s dcerou.Třeba se umoudří…
Dík za Vaše poznatky. Zkoušeli jsme všechno, přes domácí vězení, přes telefon, až po zákaz internetu, který je pro ní tak nějak nejdůležitější. Důsledný jsem byl, aspoň si to myslím a jak jsem říkal, šel jsem hlavně cestou domluvy, abych ji nezpůsobil nějaké trauma. Marně. Vždycky to dopadlo stejně. Od minulého týdne jsem přitvrdil a začal jí víc kontrolovat. Ač je to možná neetické, šel jsem dvakrát před její školu a pochopitelně nachytal pokaždé dceru nalíčenou přes všechny zákazy a navíc ještě v letní obuvi, kdy napadlo 20 cm sněhu. V druhém případě jsem ji donutil, aby se ještě před školou odlíčila. Byla to pro ní potupa a věřte, že ani já jsem s toho neměl hezký pocit. Od té doby spolu nemluvíme, jen si mejlujem a cítí se strašně ukřivděná a žena mi vyčítá, že jsem byl na ní až příliš tvrdý a že na to nemám právo. Bohužel je to asi jediný způsob, jak se proti jejímu vzdoru bránit. Jenže pokud jeden rodič „hraje“ s ní, nemá cenu bojovat. Tak to prostě vzdávám.
Petr
Petře, já se jen přikloním k výše řečenému… ve 13 letech je dcerka opravdu ještě mladá na to, aby si dělala, co chce, ale zároveň myslím, že v těch 13 letech by se ještě mohla dát trochu „zkrotit“… také bych to řešila přes to, co má ráda – nekoupit nový kousek oblečení, razantně snížit kapesné, zabavit mobil… cokoliv, vy nejlépe víte, na co slyší. Zkusit to bez křiku (aby se ještě více „nešprajcla“, ale důsledně). Navíc píšete, že chodí se 17-ti letým chlapcem – to je kluk téměř na prahu dospělosti, určitě bych na vašm místě byla ráda, kdybych měla přehled o to, kde je a co dělá… ať ji nepřivede do nějakého maléru (jakéhokoliv 🙂 )
Moc vám držím palce! Určitě dejte vědět.
Zkusili jste zatrhnout to, co má ráda? Omezit ji v něčem, na čem jí záleží? Co to zkusit přes oblečení – na to většina holek slyší – nekoupím, nezasloužíš si to! Ještě mě napadá „kapesné“ – co přivřít kohoutek? A omezit přísun peněz.
Někudy to musí jít!
P.
Petře, nechci malovat čerta na zeď, ale asi budete mít s dcerou potíže 😀 Sama nemám dceru, mohu jen zalovit v paměti a vzpomenout na svá „telecí“ léta. Jsou věci, které lze tolerovat, dle mého názoru, takže takovými věcmi, že se maluje a má nepořádek v pokoji, bych se asi vůbec nezabývala.
Mně osobně by hodně vadilo, že lže a to bych se snažila všemi dostupnými prostředky řešit. Pokud není ochotná rozumně komunikovat, budete muset „přitlačit“. Když něco slíbí, musí to dodržet. To se nedá „svítit“. Je ještě příliš mlaďouňká na to, aby si tzv. dělala, co chce. Naši s námi tohle řešili velmi jednoduše – např. přijdeš večer později, než jsme byli domluveni, příště nepůjdeš ven vůbec.
Vy ji znáte nejlépe, musíte vědět, jak na ni, co na ni platí. Měli byste jí dát na vědomí (razantním způsobem), že nesouhlasíte s jejím chováním. Vůbec nepíšete, jak problémy s ní řešíte, jestli jste důslední a neústupní. Zkuste napsat víc.
Jak jste sám napsal: s dětmi potíže byly, jsou a budou.