Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zpochybnění vydědění
Dobrý den, prosím o radu ohledně vydědění. V listině o vydědění je zůstavitelem napsáno, že vyděděný syn o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl a dále je tam uvedeno, že v posledních pěti letech zůstavitele ani jednou nenavštívil a ani pohled k svátku či jiným příležitostem neposlal. Dále je na téže listině sepsána závěť, ve které veškerý svůj majetek zůstavitel odkazuje své dceři (tato dcera a zmíněný syn jsou jediní potomci zůstavitele a zůstavitel je rozvedený). Taková listina o vydědění je patrně platná, ale chci se zeptat, jakou roli má datum jejího sepsání. Pokud byla taková listina sepsána 15 let před zůstavitelovou smrtí, vše v ní je skutečně dle pravdy, ale vyděděný syn by z pozdější doby mohl prokázat, že přece jenom zůstavitele pak už občas navštívil (ovšem pouze ze zištných důvodů, což ale již dokázat patrně nepůjde), bylo by toto možno použít při případném zpochybnění vydědění (vyděděným synem)? Posuzuje se zdůvodnění v listině o vydědění k datu sepsání této listiny, anebo se zkoumání těchto důvodů soudem vztahuje i na dobu po sepsání této listiny, tedy až do úmrtí zůstavitele? Pokud by vyděděný syn usiloval o zpochybnění vydědění, jaký by byl postup? Za jakých okolností by mohl uspět? Předem moc děkuji odpověď a omlouvám se za obsáhlost svého dotazu.
Zuzana
Pokud otce v poslední době alespoň navštívil, má velkou šanci na neplatnost vydědění.
Radka
I kdyby měla listina všechny právní náležitosti a bratr by se rozhodl ji u soudu napadnout – má na to právo. Prostě by u soudu závěť napadl.
Pak už by záleželo jen na důkazech a tvrzeních a soud by musel rozhodnout, komu dá „za pravdu“. Každý z účastníků se může odvolávat a kauza nemusí skončit ani po letech.
Těžko předjímat, za jakých podmínek může uspět ta která strana. Pokud se bratr rozhodne do toho jít, tak nezbyde, než si najít dobrého právníka.
Pokud teda to dědictví za to stojí. Mnoho dědiců před vidinou soudu, který z dědictví jen ukrojí, se raději dohodne a rozdělí se, byť proti vůli zůstavitele.
Ono postavit poslední vůli a vydědění na tom, že jsem nedostala pohled k svátku a že jsem dost často nejezdila na návštěvu – to se po letech strašně těžko dokazuje. Bratr může tvrdit, že pohledy a dopisy posílal (kdo dokáže, že ne – je to patnáct let) a že na návštěvy jezdil (že pravidelně volal) – bude to jen o sourozeneckém dohadování se.
Ahoj Zuzano, myslím si, že pokud zůstavitel svoje rozhodnutí o vydědění do své smrti nezměnil, tak pořád platí. Když mi někdo ublíží natolik, abych ho vydědila a napíšu o tom listinu se všemi právními náležitostmi, tak kdo dokáže, že jsem se do smrti rozhodla jinak, když jiná listina, která by tu první rušila, neexistuje. A původní jsem neroztrhala.
Ale to je jenom moje úvaha, bude ti muset poradit právník nebo notář, který bude mít na starosti vyřizování dědických záležitostí.
Ten to bude vědět určitě nabeton.
Jarak