Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
dospělá
dobrý den,mám jedinou dceru,která dostudovala a našla si přítele u kterého bydlí.přestala mít o
mě zájem a najednou mi nepotřebuje ani vidět.měla
od obou rodičů až přemíru péče a ted nevím,jak se
mám zachovat,aby náš vztah byl zase normální.nikdy bych takové netečné chování od ní
nečekala.děkuji moc za radu milus
milus
Vím, že to bolí a rozumím tomu – stýská se vám. Zároveň se musím přiznat, že když jsem dostudovala, udělala jsem to stejně hloupě jako vaše dcera. Tenkrát jsem měla naprosto opojný pocit, že jsem „s v o b o d n á „. Připadalo mi naprosto samozřejmé, že mám ráda svý rodiče a oni mne, ani mě nenapadlo, že by to tak nebylo a stejně tak mě tenkrát nenapadlo, že se může říct nahlas: „Mami, mám tě ráda“ nebo se o tom může mluvit „chybíš mi“. Jen jsem chtěla žít svůj život podle svého… Uběhlo pár let a přicupitala jsem (obrazně řečeno, s našima nebydlím, mám svou rodinu, vídáme se často a mamce telefonuju obden). Mladý člověk se prostě potřebuje ke všemu prokousat a dopracovat sám. Zkuste to vzít jako dovolenou, že i vy si můžete dělat, co chcete, moje mamka to vyřešila – začala chodit pravidelně do divadla, cvičit jógu a zahradničit. A překlenula to nepříliš šťastné období, dnes už se i já na to dívám trochu jinak a některé věci bych i jinak řešila… Po dvou letech se všechno dalo do pořádku, srovnalo se to a teď fungujeme jako jeden organismus. Takže moje rada (dle mých osobních zkušeností) zní: nechte ji, ona se vám vrátí.
Kali
Napsala jste to sama hned v nadpise. Prostě se cítí dospělá a samozřejmě v tomto věku si vystačí s přítelem. Rodiče jaksi „nepotřebuje“. Ale to je teď. Nebojte, určitě to přejde. Chovejte se prostě normálně. Pozvěte je třeba na vánoce, ale když odmítne, nic nevyčítejte, neurážejte se. Hlavně se uchraňte nějakého vynucování či vyčítání. To by ji nejspíš odradilo.
Radka
Vám se to možná zdá jako netečné jednání, ale ona to třeba chápe tak, že má své bydlení, které si moc užívá spolu se svým přítelem.Zkuste jí třeba jenom tak zavolat, jak se má, nic víc. Dvě tři věty a dost.
Možná, že vaše péče pro ni byla až moc svazující a teď si užívá volnosti.
Zkuste se zamyslet nad tím, jak často jste byla vy sama v jejím věku v kontaktu s rodiči. Tedy, pokud jste nebydleli pod jednou střechou.
Ona má teď před sebou úplně jiný svét. Nemusí se učit, má práci a tím i peníze a kupuje si, co sama chce a určitě si to moc užívá.
Mám 3 děti, které jsou už taky odrostlé a museli jsme si zvyknout na to, že se nám taky denně nehlásí kam a s kým a proč a v kolik.
Musíte se naučit žít svůj život bez ní, protože jenom tak se k vám bude určitě ráda vracet. Jak se říká, nastal čas přestřihnout pupeční šňůru. A já dodávám, že definitívně se tak stane, když tančíte na jejich svatbě. To byste koukala, jak jsem to obrečela. Ale naši rodiče na tom byli stejně a naše děti to potká taky, uvidíte. Takový je život, i když pro nás matky je to dost těžké. Zkuste pozvat oba dva na oběd, když budete chtít vařit i pro ně, ale určitě je nenuťte.
Uvidíte, že když jí dáte možnost, aby se osamostatnila se vším všudy, tak budete nejlepší kamarádky. Hlavně ji neraďte, co má jak dělat, na to příjde sama. Já spíš volím variantu, že: já to dělám tak a tak, jak to děláš ty, to víš, na stará kolena se můžu naučit taky něco nového. No, a chválabohu nám to pořád vychází a dokonce chodí i pro radu.
Držím pěsti, aby se váš vztah brzy srovnal.
Jarka