Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak jsme přežili Mikuláše 🙂
Tak jak se tak dívám, první jsme se z návštěvy Mikuláše vzpamatovali asi my, tak navážu na předchozí diskusi „Mikuláš a čerti“. U nás byl Mikuláš s čertem asi v 17.hodin (Mikuláše dělal tradičně můj muž a čerta dědeček) a dopadlo to docela nad očekávání. Téměř čtyřletý Davídek dokonce ze sebe vysoukal asi deset slov z písničky, kterou si nacvičil, vůbec neplakal, jen mi stál bezpečně skoro za zády (na rukách jsem měla 22m Jeníčka), a trochu se třásl. Slíbil Mikuláši, že bude určitě moc hodný, poděkoval za balíček a utekl 🙂 Nutno podotknout, že můj muž dělá opravdu důstojného Mikuláše a děda zas podle instrukcí stojí v předsíni u dveří,občas zahudruje a zachrastí řetězem a občas vykoukne – což nedalo malinkému Jeníčkovi, asi ho štvalo, že tam to divné zvířátko skoro nevidí, tak pištěl a chtěl se jít podívat zblízka :))) Davídek se ještě chvilinku klepal, ale už si vesele rozbaloval dárečky, cpal se čokoládou a lentilkami (Jeník jakbysmet, ti velcí už vědí, oč jde, takže ti po básničce přešli rovnou k tomu rozbalování 🙂 Pak nás samozřejmě „navštívil“ dědeček a taťka přišel z práce :), takže jim Dája s očima navrch hlavy líčil, jaký hrozný čert a hodný Mikuláš tu byli. Teď už si hraje a je v pohodě, takže neočekávám žádné trauma. Trošku hrůzy mu čert sice nahnal, ale myslím, že tak akorát, aby byl hodný aspoń do zítřka 🙂 Tož tak to vypadalo u nás :)))
:))) Lenio, to bylo hezké 🙂 No ale u nás bylo vloni něco podobného – Davídek taky vítal Mikuláše se slovy „Ahoj tatínku!“ – tak jsme ho přesvědčili, že to tatínek určitě nebyl, no a letos ho to ani nenapadlo, byť kostým je stejný jako vloni 🙂 Jarmuschko, tak aspoň se holky nebály. Za rok už to určitě vyjde, Užijte si Mikuláše aspoň dnes a brzy se uzdravte! Jinak noc u nás byla v pohodě, akorát musely svítit dvě lampičky místo jedné a ráno Dája utekl od Kouzelné školky, protože děda říkal, že přijde čert 🙂 Ale už se zas kouká, tak to, myslím, přežijem bez újmy 🙂
Tak k nám dorazil Mikuláš a dva čerti po 19 hodině. Čerta dělal náš tatínek, druhého čerta a Mikuláše naši kamarádi, kteří mají také malé děti. Šimonek se celou dobu uculoval a zazpíval krásně nacvičenou písničku, Matýsek byl celou dobu pěkně vykulený, ale vůbec neplakal. Zazpíval písničku a slíbil, že bude moc hodný.
A finále? Hned potom, co se za pohádkovými bytostmi zavřely dveře, povídá Šimon:“To by mně teda zajímalo, proč se strejda Tomáš převlíká za Mikuláše a tatínek se strejdou Břízou si hrají na čerty?!“ Nutno podotknout, že kostýmy a nalíčení byly dokonalé. Čerti byli tak jak mají být-pan Lada by měl radost a Mikuláš byl důstojnost sama…
Zítra bude veliké vysvětlování-myslím ale, že žádné rozčarování z toho „prozření“ se konat nebude. Nejvíc byl Šimon zklamaný, když jsem mu nechtěla potvrdit, že to byl skutečně náš táta…
My jsme v minulých letech Mikuláše (s anděly a čerty) tak nějak přecházeli. Já akorát chystala balíčky, a něco dovezly babičky.
Letos jsem naznala, že už je čas pomalu začít a na včera jsem holky přihlásila na Mikulášskou besídku do našeho mateřského centra.
Jenže včera volali ze školky, že má Any zahnisané oči – takže jsem v práci skončila dřív (výhoda pružné pracovní doby) a letěla pro holky. Tam jsem se taky dozvěděla, že dnes byla Mikulášská i ve školce.
Včera jsme nikam nešly a čekaly na taťku, pak společně jeli na pohotovost (naše doktorka dnes ordinovala až odpoledne, jinak bychom to do rána vydržely).
No a ode dneška jsme doma, takže taky žádný Mikuláš.
Balíčky ze včerejška (už zaplacené) nám vyzvedla kamoška, manža je dnes vyzvednul.
A v pátek jde do školky pro věci, tak dostane i balíčky. Učitelka navrhovala, že nám je dá už včera, ale domluvily jsme se, že to necháme na ten pátek (aby to nebylo líto dětem ve školce, kdyby balíčky viděly; a holčičky ať mají větší překvapení…)
Venku jsme dnes ani nebyly, takže jsme nikoho nepotkaly. A k nám nikdo nezabloudil – jsme na konci obce. Takže zase budu akorát chystat ty balíčky na stůl…
Tak snad za rok.
Naše děti to mají od 18ti hodin za sebou… Přišel důstojný dvoumetrový Mikuláš, tři opravdu oškliví čerti a anděl. Je taková tradice, že rodiče napíšou pokyny, kolik děti, jejich věk, jejich celoroční hříchy a pochvaly, aby měl Mikuláš z čeho čerpat do knihy hříchů, kterou má s sebou. Kluci měli smíšené pocity, starší se bál (asi svědomí), mladší se těšil a piloval písničku a dcera zpívala s ním a nevěděla, co by roupama dělala. Když zástup přišel, dcera s pláčem utekla za dědou a koukala s odstupem, kluci hrdinně zazpívali svou písničku. Mikuláš si s nimi popovídal, pokáral, pochválil, čerti se podle mého přání drželi vzadu. Oba slíbili, že budou příští rok hodní, potřásli si rukou s Mikulášem, zamávali čertům, mladší si dokonce na jednoho sáhnul a s dárky odešli… Takže závěrem, žádné trauma – díky domluvě se slušnými představiteli, děti mají zážitek a za rok zase…