Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Problémy se synem
Dobrý den,jsem matkou tří dětí,dvou synů(13 a necelých 10) a dcery(4),poslední dobou mám velké problémy s mladším synem,je velmi těžké s ním vyjít,když mu cokoliv zakážu,nebo není po jeho,křičí na mně,dnes se mně dokonce pokusil ve vzteku kopnout,vyhrožuje,že uteče z domova,nebo se třeba schoulí do klubíčka a křičí,nechte mě,neubližujte mi,přitom na něho nikdo ani nesáhne,často hrubě řve na svou sestru apod.Nejhorší je,ale to,že když se uklidní,přijde se omluvit,řekne ,že ho to velmi mrzí,že nechtěl a dovede být velmi sladký a já tomu vždy podlehnu,ale při dalším konfliktu je to stejné.Jsem si vědoma,že syn asi trpí syndromem prostředního dítěte,do narození dcery byl velmi pohodový,takové usměvavé sluníčko,pak se ale ůplně otočil,ale myslím si že po čyřech letech už by to mělo být lepší,ale není.Snažím se všem dětem věnovat,co nejvíce to jde,mluvím s nimi,jsem jim skoro pořád k dispozici,nechodím do práce,mám na ně tedy dost času.Syn dělá sport,ve kterém je velice dobrý,podoruji ho jak nejlépe mohu,chodím na tréninky a všechny vystoupení apod,přesto všechno je to asi málo,vím ,že nejsem důsledná,což je moje minus,ale už nevím jak dál.Starší syn má poruchy učení a LMD,dcera je na mně dost závislá a ještě se starám o 87 letou babičku s Alzheimerovou chorobou,někdy jsem úplně na dně.Manžel je pracovně velmi vytíženy,takže mi s výchovou příliš nepomáhá,ale naše manželství je hezké,máme se rádi,hádáme se málo,nekřičíme na sebe.Poradte prosím,mám pocit,že jsem jako matka absolutně selhala.
Já sem také prostřední dítě(a myslím že také procházím tímto syndromem)je mi skoro 16, a myslim si ze vas prostredni syn, je jeste maly, aby pochopil, co tento zlý syndrom obnáší. Nemohu nic poradit, nez jenom doufat ze to vas syn pochopi, a budu vam drzet palce.
Kongo
Neřekla bych, že jsi selhala..sama vím co obnáší děti..mám své čtyři do toho dvě přítelovi a potýkáme se s podobnými problémy.Kluk mi dělal něco podobného, už jsem si taky říkala, že to vzdávám a má výchova selhává…pak mě napadlo, občas si ho vzít samotného a jako kamarádka si s ním promluvit. Vysvětlila mu, že ho mám moc ráda, že mě bolí co vyvádí a že jsem někdy zlá, neznamená, že ho nemiluji, ale že chci aby z něho něco bylo. Zabralo to, ne hned..ale šel do sebe. Dnes se snažím se všemi mluvit, samostatně, vidím na nich, že se cítí líp, než když to říkám před sourozenci.Ono těžké vstoupit do dětských hlaviček, někdy koukám co se jim honí hlavou, když se otevřou a spustí co se jim nelíbí.Nemluvě, vstupují do puberty a to už občas hledím na jejich výkyvy nálad.A myslím, že jestli už chování tvého syna se ti zdá moc špatné, proč se neporadit s odborníkem, není na tom nic špatného. Radši dřív, než pak později si vyčítat, že se to neudělalo.Někdy poradí a pak si říkáme, že nás to taky mohlo napadnout. Jak se říká malé děti malé starosti…velké děti velké starosti. Helena
Dobrý den , nemyslím si že byste jako matka ve výchově svých dětí selhala . U rodin s více než jedním dítětem bývají takovéto problémy s chováním v celku běžně. V každém případě bude nutné najít příčinu negativního chování Vašeho syna. Je-li chování ostatních děti v rodině v pořádku , je pravděpodobné že se mohla stát chyba i mimo domácí rodinné prostředí.. Zkuste zjistit jaké má Váš syn kamarády a jak se navzájem k sobě chovají. Dále je možné že Vašemu synovi chybí otcovský vzor tedy i otec by si měl najít v týdnu nějaký ten den volna a věnovat se svým dětem . Jinak příčin za kterých došlo k negativnímu chování může být i více . Pevně věřím že se Vám podaří problém vyřešit. . Petr B. ( peetr.cz@email.cz )
SOuhlasím s Majou, radou od psychologa nic nepokazíš, já jsem ho vyhledala asi třikrát kvůli staršímu synovi, vždy nám velice poradila. Sama jsem nevěděla, jak v určitých chvílích reagovat, opravdu jsem netušila co bude nejlepší abych něco nepokazila. Pak jsem reagovala podle jejich rad a za krátký čas bylo všechno v pohodě, je to lékař jako každý jiný
Musí to být pro vás hodně náročné jistě ste hodně za celej den unavená a syn vám to ještě stěžuje.Já bych sním asi zašla k psychologovi jen tak nezávazně,určitě by vám poradil a pomohl jak na syna.Píšete že je manžel dost vytížený ale měl by si na syna i na děti čas najít.Možná i ta otcova ruka a obejmutí někdy chybí.Můj muž taky dlouho pracuje ale neděle ta vždy patří nám i kdyby se šéf stavěl na hlavu.A možná že je to právě táta co vašemu synovi chybí.Ale toho psychologa skuste za skoušku nic nedáte.
maja