Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak na mojí ubrečenou holčičku
Dobrý den, mám dvě děti, osmiletého kluka a pětiletou holčičku. S naší Kačenkou si ovšem už nevím rady. Její častá reakce je pláč,aniž by jí bylo ublíženo. Stává se mi, že jí požádám třeba, ať se jde obout a jí se zrovna nechce, tak začne brečet. Známí mi říkají, že brečí už od doby, co se narodila, což je pravda. Snažím se jí při pláči nasměřovat na něco jiného, ale to se mi pokaždé nevede a tatínek je z toho „na větvi“. Někdy jsem už vyčerpaná a po otázce proč brečí a přesvědčování nastoupí hubování, což samozřejmě nepomůže a mi jsme z toho pak všechny vyčerpaní. Kamarádka mi poradila, ať zkusím její pláč ignorovat, ale to nejde. Zrovna v případě obouvání bot, kdy musíme jít do školky, jí donutit přes ten pláč to udělat je umění. Nevím jestli je tak rozmazlená nebo jestli bych měla vyhledat pomoc odborného lékaře, ale každopádně už jsme z toho všichni unavení. Jsou i dny kdy je skvělá a sama udělá vše, hraje si, ale bohužel převažují ty ubrečené dny. Nevím, kde dělám chybu, protože se synem problémy nemám a ani ve školce, nyní ve škole, nebyl problémový. Prosím poraďte mi.
Hofmanová
DOBRÝ DEN,NAŠE DVOULETÁ DCERA TAKÉ ČASTO BEZDŮVODNĚ PLAKALA.ZAČALA JSEM SE JÍ VÍCE VĚNOVAT A JE PO PLÁČI.TED MÁ OBJÍMACÍ A PUSINKOVACÍ OBDOBÍ.OBČAS SE VZTEKÁ,ALE TO SE SNAŽÍM PŘEHLÍŽET.
Děkuji za vaše rady, jsem ráda, že se mi na to někdo ozval, protože v mém okolí nemám nikoho kdo by něco o tomhle problému věděl a nějak mi poradil. Určitě ještě něco zkusím a pokud už si nebudu vědět rady, tak vyhledám odbornou pomoc. Jak píšete o tom povídání, tak to jsem zkoušela, ale moc to nezabralo, to spíš zabírají písničky, protože malá ráda zpívá a chodí i na taneční, tak se mi občas tímhle způsobem podaří pláč přerušit. Píšete i o trpělivosti, věřte mi, že se snažím, ale někdy to neni lehký. Spíš poslední dobou ztrácím naději, že to dokážu, aby holka přestala neustále brečet. Teď mi kluk odjíždí do ŠvP, tak si říkám, že se na to zaměřím a tím, že budu mít čas jen na ní, tak se to zlepší. Hlavně jí zkusím zvedat to sebevědomí. Každopádně ještě jednou děkuji, protože je i mě lépe.
Hofmanová
Dobrý den,
my máme doma holčičku,která v jednom kuse řve.Ne že pláče, řve.Od narození,kdy chtěla mlíčko, doposud a jsou ji 3 roky. Nemá cenu řešit, proč vždycky spustí,jen v případě, že se bouchne nebo odře koleno ji chlácholíme, jinak to nemá smysl. Já vím, že ráno, když se jde do školky není čas a je potřeba mít čerstvou hlavu, ať se na nic nezapomene a den začne O.K.Já mám recept.Když začne řvát, začnu tichým hlasem vyprávět nějaký příběh, který si samozřejmě vymýšlím,jak děděček lovil rybku, jak tatínek nechtěl jíst špenát , jak jsem dostala ve škole pětku a podobné výmysly. Absolutně klidným hlasem si chodím po bytě a s úsměvem povídám příběh a ona zázračně přestává řvát. U naší malé je to takové vynucovadlo pozornosti a všeho co si zamane.Opravdu,když začnu mluvit, ztichne. Absolutně nikdy na ni nekřičte,nezvedejte příliš hlas, pokud je citlivá, mohlo by jí to ublížit. Přikláním se k názoru komunikovat a zvedat sebevědomí. Je to vyčerpávající, ale přeji hodně zdaru.(-: A taky přeji vám jako mamince najít si čas pro sebe na odreagování, takový relaxační den……
Nám velmi pomáhá toto:
Když začne dcera plakat, vždy k ní v klidu přijdu a řeknu ji, že když brečí vůbec jí nerozumím, nevím, co chce. Že když použije SLOVA, pak ji budu rozumět a můžu ji pomoct.
Opravdu to funguje. Hledáme vhodná slova, co ji trápí, proč brečí, čím to…
Pro děti ( i když mluvit umí ) je brečení nejsnadnější.
Zkuste to.
Myslím si, že Vaše malá dcerka je velmi přecitlivělá, aniž by za to sama mohla. Každé děcko si sice rádo pláčem své potřeby na rodičích vynucuje, ale to jistě není tento případ. Asi bych se nebála navštívit dětského psychologa, který by Vám řekl a poradil, jak máte s malou mluvit a jak věci řešit. Aby se víc nepokazilo a tak jak píše Cvrček neztratila ještě více sebevědomí. Určitě jste již vyzkoušela ledacos a sama přiznáváte, že nevíte jak dál. Já bych se skutečně té odborné pomoci nezříkala – určitě Vám pomohou.
no,taky mě napadá,jen dávat důraz na to,že pláčem se nic nespraví a že je to zbytečné.
asi byste měla ,když začne plakat u toho obouvání,si sednout k ní a obejmout ji a říct,kuřátko nebreč,maminka Tě má ráda pojď obujeme boty…jakože mám Tě ráda,ale budeš poslouchat a uděláš co máš! Jemně ale důsledně.a chválit.
nerozčilujte se,je to obdoba vzteku…místo hysterického se válení a ječení ona prostě brečí…je to zvláštní pohled,ale co je lepší,že:-)))))
pokud to už nezvládáte,a jste nervózní jen co začne natahovat…zkuste poradnu..když nic jiného tak Vás tam jistě ubezpečí,že takových dětí je více a že z toho jednou vyrostou…
s láskou,trpělivostí a důsledností….K
Dobrý den, asi Vás nepotěším… Já byla jako dítě taky taková. Myslím, že se s tím nedá nic moc dělat. Měla jsem velmi nízké sebevědomí a byla jsem velmi úzkostná a lítostivá. Dělalo mi problém jít pro rohlíky do krámu. Přešlo mě to až v páté třídě. Děti se mi posmívaly, že pořád bulím, tak jsem toho nechala…
Jediné, co by snad pomohlo, je zvyšovat její sebevědomí, aby si víc věřila.
Cvrček