Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
chování 8letého školáka
Můj osmiletý syn má velice často okamžiky, které trvají zhruba půl hodiny, kdy je velice negativní bez jakéhokoliv podnětu. Bez důvodu začne říkat jsem k ničemu, nic na mne nezbude, stejně nám to ujede, ten obrázek co jsem namaloval je stejně ošklivý atd. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to není pravda a že takové negace mu neprospějí, naopak musí být pozitivní a říkat si, že je to hezké atd. Bylo to k ničemu. Teď jsem zkusila mu vysvětlit, že pokud to říká, protože by chtěl slyšet něco jiného, například pochvalu, že to hezky namaloval, musí to říci přímo. Jednou to fungovalo, ale je zpět u tragických scénářů. Už jsem rezignovala a říkám mu, že má pravdu, když to tak chce, ale stále mne to trápí, je to jinak velice chytrý a šikovný kluk, ve škole nemá nejmenší problémy, paní učitelka si ho velice chválí.
Helena
majulko…..na toho meho lukase ze tridy plati kdyz jsem na nej prisna…kdyz ho nepresvedcuju o tom co on rika….a on asi nejak vidi ze ho nebudu utesovat a prejde to
Taky mám syna, který má takové nálady. Dokonce, když se mu povedlo vyrazit zub jeho bratrovi, tak chtěl skákat z balkonu. Je občas těžké ho přesvědčit o opaku. Vždycky se mu snažím trochu zlepšit náladu a přimět ho přemýšlet jinak. Nevím jaká je příčina těchto nálad. Taky si s tím občas nevím rady. Ale čím je starší, tím se to zlepšuje. Už to tak časté není. Někdy opravdu pomáhá říct něco jako že vždycky bere všechno moc černě a víc si toho nevšímat.
tak tohle ja resim denne s mym lukaskem(jednim zakem ve skole)…uz jsem taky rezignovala…a je to to nejlepsi reseni…proste si tech poznamek nevsimat…ze zacatku jsem taky myslela ze chce slyset pochvalu…jenze ono to bylo i kdyz potreboval poradit…terba si zacat brumlat to je blbe to nejde…ja stojim vedle neho a cekam ze rekne pani ucitelko..jak to mam udelat…ja nic….a on se proste nezepta…
jen mne napada…neni syn ve znameni berana?…pry je tohle povahovy rys se kterym se nic nenadela:)
Ahoj Heleno.
Žádné zkušenosti nemám, ale myslím si, že je to opravdu tak, jak nastiňuješ. Totiž, že chce slyšet opak, ujistit se, že je to jinak než říká. Možná by pomohlo víc povzbuzovat, chválit a snažit se jakoby předcházet, když poznáš, že to přichází. Aspoň, než ho tyto pochyby přejdou.
Pamatuji si, že když jsem byla v pubertě, stávála jsem u zrcadla a před každým kdo byl po ruce vzdychala, jak jsem tlustá a škaredá. Dnes vím, že jsem chtěla jen slyšet, že mi to sluší a tímto jsem si o to říkala.
Tak vydrž, určitě to zase přejde.
Hezký den, Nika