Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bude nové miminko
Moje milá švagrová nám o víkendu oznámila, že budou mít další miminko. Problém je ovšem v tom, že první dcerka má rok a další mimčo se má narodit, když jí bude 19měsíců. Oba se toho docela bojí (nedivím se). Tak jsem Vás chtěla poprosit o rady, všechny možné, které se jim mohou hodit, jak zvládnout děti takhle po sobě.
Díky předem 🙂
JOvanko, když se nám narodila nejmladší, bylo klukům 3 roky a 16 měsíců. Zpočátku – tak 3 měsíce jsem musela mít večer ke koupání a všem večerním činnostem někoho k ruce – tatínka nebo paní na hlídání /babičky bohužel nefungovaly/, pak už jsem to zvládala sama – dcera totiž večer měla svou řvací dvouhodinku. Bylo dobré, že už si kluci sami pohráli a ten starší dokázal „pohlídat“ toho menšího – čili ho alespoň na nějakou chvíli zabavit. Snažila jsem se kluky brát ke každé činnosti kolem miminka – přebalování – přidržovali plínku, odnášeli použitou, sušili zadeček atd. takže byli kolem mně a tak jsem se nemusela bát, kde jsou a co dělají. Při kojení jsem jim četla pohádky. Na cesty jsem objevila takovou dobrou pomůcku na hluboký kočárek – sedačka, která se upla na korbu nad nohy miminka. Malý seděl na kočárku a starší, když jsme spěchali, tak jezdil v tom drátěném koši pod kočárem – byl na nás krásný pohled. Tu sedačku jsem získala od jedné maminky, která si ji přivezla z Rakouska. Dá se to zvládnout, každým dnem je to lepší. Přeji tvé švagrové pohodu a hodně trpělivosti!!!
Taky máme takový případ v rodině – věkový rozdíl necelých 13 měsíců. Protože to jsou Pražáci a my moravská větev rodiny, nevím zcela podrobnosti. Jen si pamatuji, že maminka hodně dbala na to, aby obě děti (zvláště to starší) měly dostatek fyzického kontaktu jak s rodiči, tak i se sebou navzájem. Aby třeba jedno nezačalo žárlit na to druhé.
Víc bohužel nevím.
Jovi, jak víš já je mám po 15 měsících. Taky jsme měla strach…neříkám , že je to jednoduchý, ale dá se to zvládnout…všechno a všichni se postupně přispůsobí…už jsem si tak zvykla, že ani nevím co bych poradila:-))nemůžu si na nic pořádně vzpomenout. Všechno se vykrystalizovaloa mě to příjde všechno už normální.
Používala jsem na nošení šátek, koupili jsme ten dvojčatovej kočárek…však víš:-)
Mám děti od sebe 18 měsíců, prvnímu bylo 4,5 roku, druhému 18 měsíců, když se narodila dcera. Zvládla jsem to, i když jsem měla strach. Můj manžel je se švagrem od sebe 10,5 měsíce a taky to tchýně zvládla.
Jovanko, a neměli na něco takového myslet předem a lépe plánovat? 🙂 Sama s tím zkušenost nemám, ale moje sestřenka má dvě děti, rozdíl mezi nimi je (bez jednoho týdne) rok. Prý je to hlavně zezačátku pro mamču záhul, únava, vyčerpání, nevyspání, ale určitě se to za pomoci tatínka (babiček, apod.) dá zvládnout… I ta moje sestřenka to zvládla a jejím dětem je dnes 24 a 25 let. 🙂