Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pubertální dítě?
Dobrý den,
ráda bych Vás požádala o radu , jelikož jsem už opravdu nešťastná.Je mi 32 let a mám 11 letou dceru a 3 letého syna.S dcerkou nebyli nikdy zvlášť problémy od malinka byla velice otevřená, vždy se na vše bez ostychu ptala, v rodinném okruhu velice spontální a otevřená, jen na veřejnosti spíš introvert, byť paradoxně velice ráda vystupovala už ve školce na různých besídkách a divadelních vystoupeních.Ve třetí třídě změnila paní učitelku a tam se náš problém začal trošku mapovat.Paní učitelka byla velice striktní, přísná a přišla si hodinu opravdu jen odučit, což se naši dcerky velice dotýkalo, byla předtím zvyklá na „přátelství“, ze strany kantorů a nezájem se jí dotýkal, přestala v hodinách spolupracovat a když jí něco nešlo tak se hned vzdávala, že je to stejně zbytečné, začala si kousat nechty a gradovalo to , tím, že nás paní uč. poslala do psych.poradny, kde pan magistr naštěstí neshledal problém na straně naší dcery, ale paní učitelky.Vztah v naši rodinně byl už narušen, protože jsme dcerku sice podporovali, ale zároveň jsme nemohli stále shazovat p.uč., aby naší podpory nezneužívala, jak se pak párkrát ukázalo.Nicméně toto období se zdálo býti za námi…dcerka však začala být uzavřená, podrážděná když jsem se jí snažila zeptat co kamarádky, kluci, škola..(běžné otázky, které předtím ráda vykládala).Je pravdou, že v tu dobu byli jejímu bratrovi 2 roky a pozornost se stáčela spíš na něj, ale dcerku jsme neodsunovali na druhou kolej, jen pokud jsme stavěli most a dcerka začala spontálně líčit co se kde přihodilo byla naštvaná, že jí přerušuji a když jsem měla čas, tak ona samozřejmě nechtěla už o ničem mluvit.Že se jedná zřejmě o pubertu jsem si uvědomila tak před měsícem, vysvětlovala jsem jí nějakou látku v matematice a byla tak mimo, že nezvládala ani malou násobilku, když jsem jí upozornila, že je mimo rozplakala se, že ani nevím jak jí ve škole holky naštvali a bylo po učení, měli však psát písemku, tak jsem situaci už nezvládla a začala na ní křičet, že teď se musíme naučit a pak můžeme probrat kamarádky, ale to už bylo zbytečné, jelikož nebyla schopna spolupracovat.A tak to teď je u nás pořád, snažim se na ní nekřičet, ale stejně se den bez křiku neobejde a já nechci aby tomu tak bylo.Potřebovala bych radu jak na to, opět se jí nenásilně přiblížit a zárověň nevybouchnout při prvním pošklebku či nezájmu(počítaní do 20 nepomáhá).Je pravdou, že jsme na ni nikdy nebyli extra přísní a má spíš volnější výchovu, na starosti jen uklidit nádobí z myčky a vynést koš, přesto s košem jdu většinou sama a u nádobí se hádáme.Někdy mi příjde, že není ještě vše ztraceno, kolikrát příjde a je opravdu vykládavá a usměvavá jako dřív, ale spíš u ní převládají stavy(to je nuda..)Viz ted na horách, lyžovala se mnou celý den v 16 hod. lyžování zkončilo do té doby paráda, pak jsme přišly na ubytovnu a rohlík padl dolů a než jsme uspaly bratříčka, tak jsme jen poslouchali jak se nudí.
Prosím proto o rdu, alespoň malinkou jak z toho ven, kde dělám chybu a jak vztah napravit, bojím se aby časem nezklouzla, je teď tolik nástrach a nerada bych aby nějaké podlehla, byť si myslím, že má z těchto věcí velký strach.
Děkuji Vám za Váš čas a s pozdravem Petra K._
Petra K.
jeste jsem chtela napsat jednu vec…vite jak si urcite vsechny rikame ze budeme jine nez nase maminy….tak ja na sve syny proste aplikovala to co jsem chtela aby mama se mnou delala…porad se me na neco ptala jak se mam co bylo ve skole…s kym chodim kdo se mi libi…lezlo mi to na nervy…tudiz u sveho starsiho syna jsem delala pravy opak…nechala ho v klidu…neptala se…proste normalka…pak doslo ke konfliktu a my si spolu popovidali a vyslo z toho to ze on zase vyzaduje a chybi mu to ptani….netusila jsem ze by byl rad kdybych se ho zeptala jak je na tom se svou holkou s kterou chodi uz rok….ze by byl rad kdybych s nim a jeho kamarady sla na kulecnik….pochopila jsem ze kazdy je jiny a ty vztahy je treba budovat dlouho…a vubec nekoukat jak to delali nasi rodice….
Úplně tě chápu. Mám také 11-ti letého a 16-ti letého. S tím starším to docela šlo, ale ten mladší,Adam, ten mi teda dává zabrat. Zrovna včera jsem myslela že ho budu asi muset uškrtit. No neudělala jsem to,ale strašně jsem se s ním pohádala. Přitom jsem mu nikdy moc neustupovala a snažila se být důsledná. Ale prostě je v období,že se člověk opravdu musí držet. Já mu něco vytýkala, už nevím co to bylo, něco neměl připravený do školy a on na mě při tom začne dělat ty jeho obličeje. To člověk musí počítat nejméně do tisíce aby se uklidnil.
Petro, učitelka nejsem, takže v tomto ohledu nemůžu sloužit, zato jsem máma 12- ti letého syna 🙂 Obávám se, že opravdu půjde o pubertu, ta dnes nastupuje dřív u kluků i děvčat. Jak psala Brmbulka, určitě bude třeba vymezit hranice a snažit se je důsledně dodržovat… a jinak se jen obrnit trpělivostí a využívat každé chvilky, kdy je dcera sdílná, milá, chce si povídat… Naopak když má „svůj“ den, nechat ji, nementorovat, nekřičet, jen jí dát jasně a klidně najevo, jaké chování už tolerováno nebude.Ona tu důslednost a na druhé straně lásku vycítí, i když možná bude kolem sebe „kopat“. Asi to bude kapku boj (ještě pár let :))) tak přeji silné nervy!
Děkuji za zájem…také mě to velmi mrzelo jelikož jsme od školky měli na p. učitelky štěstí i ve škole první, druhá třída byla s úžasnou paní učitelkou, proto mě velice mrzelo, když vše co se jí podřilo vybudovat(důvěru dětí, radost ze školy)druhý kantor dokázal během pár měsíců zadusit.Bojovalo proti ní více rodičů, i vedení školy o jejich metodách vědělo, zkončilo to jakýmsi napomenutím.Tedˇ máme novou paní učitelku, se kterou zkončilo okusování nehtů a je na děti milá a má pochopení, takže naše důvěra se navrací.PetraK
pro Leenca
obavam se ze vase volnejsi vychova od narozeni ted nese sve ovoce:(…je treba si stanovit pravidla a hlavne bez kricku….pravidla dva tri…..a duseldne dodrzovat…pokud ji je 11 verte ze bude hur…nezatracovat ji…podporovat…nevnucovat sve rodiceovske nazory….mam 17 leteho syna a vim o cem mluvim:)
Petro, nevím, jestli poradím. Vlastní zkušenost nemám, syn je ještě malý. ALe jsem učitelka, tak mě velmi mrzí, jakou „kolegyni“ dcerka dostala Má tuto učitelku stále? Co ostatní maminky/rodiče na styl její výuky a vztah k dětem?
Jinak myslím, že pokud je to puberta, nezbyde Ti než vydržet… Využít každou chvilku, kdy dcera přijde sama k povídání. Chválit a podporovat ji! Vše, co děláš!
Jsem zvědavá, co napíší další.