Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Oslovujeme, voláme...
Možná už tu to někde bylo, tak snad mi prominete případné zdvojení…
Jak vás oslovují vaše děti?
Moje holčičky mi dlouho říkaly jen “maminko“, manžovi “tatínku“ – občas teda na něj volaly “Petve, Petve!“ – to když mě chtěly podpořit v mém úsilí manži se dovolat.
Teď, na konci prvního roku ve školce, mi začaly holky říkat “mamko“. A přiznávám, je to takové zvláštní…
No a ještě řešíme jednu záležitost – že holčičky, když mluví přede mnou o manžovi, tak kolikrát neřeknou “tatínek“ nebo “taťka“, ale prostě “on“. Tak v tomto je opravuji, aby používaly příslušné podstatné jméno a ne jen zájmeno (a přesně si pamatuji na obdobnou situaci, když jsem já byla v jejich věku. Akorát mě tehdy rodiče tolerovali jen oslovení “maminko“ či mami, “máma“ mi neprošla. Až v poslední době jsme se se sourozenci ustálili na “mamce“.)
A jak se oslovuje u vás?
Mamušenka je ukrajinské ne??? Proto jí tak Světluška oslovuje, ne???
Mě se zrovna mamušenka líbí:))))
Tak já na oslovování jménem nikdy nebyla 🙂
Qinty, líbilo se mi, co jsi napsala 🙂
U nás doma se jsme běžně říkali mami, tati. Když jsme o rodičích mluvili, tak to byla matka, taťka. Když jsem učila svoje děti, zůstalo oslovení stejné. Jak nás děti jmenovaly mezi svými kamarády jsem cíleně nijak nezjišťovala, ale nejčastěji to bylo naše máma, táta. A když dosáhly puberty, tak ve chvílích legrace používaly i jméno. Spíš teda ve vztahu ke mně, z otce měli větší respekt. A to jim vydrželo dodneška. Nekárala jsem je za to, přišlo mi to spíš milé, protože vím, že to bylo myšleno s láskou. A dokonce i své babičce řeknou při návštěvě jménem a k tomu třeba přidají, že jsou rádi, že je tady s námi a ona jen září.
I to -vole- se v řeči objeví, ale to beru jako že jim to ujelo, ale na oko se zatvářím jako co to má znamenat a oni hned vědí, že přestřelili.
Nějak mě nejde pod nos trvat na tom, aby mi říkali maminko, nejsem na to od nikoho zvyklá, ani v okolí. A působí to na mě tak nějak vyumělkovaně. Stejně jako opakovat skoro za každou větou vůči dítěti, že ho mám ráda. Zdá se mi, že se to sem, právě tahle věta, dostalo jako takový amerikanismus. A ty já moc nemusím.
Důležité je, aby každé jakékoliv oslovení bylo vyřčeno s láskou, úctou a aby ten druhý věděl, jak to má chápat.
Peťko, možná tvoje dcerka sleduje Ulici a tam přece jedna z postav oslovuje tchýni MAMUŠKA.
Qinty
Hani díky to mě tak nějak uklidnilo a říkám si třeba jednou….a samo….
bamisko to bude dobrý.Já když se mamka vdala /mě bylo 17let/taky mi to nešlo říkat mu jménem.Mluvila sem s ním tak abych ho nejmenovala.A ani ti nevím jak jednou ze mě vylítlo tati,to se jim narodil kluk a já už byla těhotná s Martinem.Takže to trvalo pomálu pět let.
No a mamimko,mamušenko mi říká dneska Hanča a to je znamení,že něco chce nebo potřebuje:))))
tak Hani to jdi mě rozdsmála…
jinak moje kluci jsou už velký oproti těm vaším, a z maminky to přešlo na mamko a mami, maminka jsem málokdy:-)
stejně tak titulovali a snad i titulují ex…..nikdy nám neřekli mámo, táto a to by jim asi ani neprošlo…………no a mého manžela bohužel oslovují strejdo, jménem se to nenaučili a asi ani nenaučí, nikdy žádného dospělého neoslovili křestním jménem…….jsem zvědavá jak to budu jednou vysvětlovat miminku které mu bude říkat tati a kluci strejdo 🙂
no moje dítka klasicky:mami.
Já si pamatuju na jednu příhodu z mého dětství.
Malá Hanička,věku kolem 9-10let v přítomnosti babičky a matky něco chtěla.
Znáte to,dospělí se baví a zrovna dítko něco nutně chce.
A tak jsem 2x-3x zavolala mamííí a když se neozvala tak sem houkla:Tak Boženo, neslyšíš???
Babičku omejvaly,že jsem si dovolila takhle svou matku oslovit.Ale mělo to účinek,veškerá pozornost byla upřena na mě:)))))
Malá mi MAMO říká jen, když se jí směji, třeba, že něco dělá nebo jí načapu u nějaké lumpačiny aj.
Vždycky se na mě podívá a důrazným tonem MAMO a s krátkým Á.
Mě to připadá roztomilé:)
A jeden můj bratr oslovuje moji mamču MATKO, není to zlé oslovení, ona si na to dost zvykla, takže tak:)
A já mamce říkám taky mamo a babko, prostě máme ze srandy takové oslovování:)
Mariko, mamo je správné :-)))Tak říkal brácha mojí mamce
Malá mě oslovuje mami, když něco chce, tak maminko prosím a když jí něco řeknu nebo se jí zasměji, tak mi důrazně řekne mamo.
Když jí byli myslím dva, tak to zkoušela na nás i jmény, ale moc jí to nešlo, máme s manželem ve jménech R, ale nějak jí to přešlo:)
Ani nevím, jestli ví, jak se jmenujeme, kdyby se třeba ztratila, že? Své příjmení zná.
Manželovi říká tati, tatínku a nebo, jak už zminovala Jarmuscha ON, to jí taktéž upozorním, že dotyčný má oslovení:)
ON používá i u mladšího brášky a nebo venku mezi děckama:)
A jelikož má mladší tetinku a strýčka, tak jím říká jménem, jsou to školáci:)
A zbývající dva strýcové už jsou o něco málo mladší, jak já, tak je také oslovuje jménem:)
Nevím, prostě si na to zvykla a už u toho asi zůstanem:)