Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Úzkostné dítě
Tak se pochlubte, kdo z vás má taky úzkostné dítě? Dítě, které se bojí věcí, které nám připadají běžné a normální. Pláče odmalička u doktorky, ve školce, bojí se nadměrně a “nepochopitelně“, vytváří si i představy, kterých se pak může bát-bubáky pod postelí, apod…
Sama jsem takovým dítětem byla a starší synek to bohužel zdědil po mně. Zdědil není asi správné slovo, ono to nebude v genech, spíš podobné děti se rodí podobným rodičům.
Když jsem tím sama prošla, přijde mi snazší ho pochopit, protože vím co prožívá. Ale radost z toho nemám, páč vím, jak je to pro něj těžké.
Jak zacházíte s takovým dítkem vy, mamky? Snažíte se mu dodat odvahy tím, že ho vrháte do nových situací, ať se otrká, nebo ho naopak chráníte před situacemi, které v něm vyvolávají úzkost?
Jo, Kruh jsem viděla, no, “viděla“ je silné slovo – korálkovala jsem u toho a často jsem si radši dala i prsty do uší 🙂 Ale i tak jsem z toho filmu dost pochytila. A “nejlepší“ bylo, že asi za týden na to, nakreslily děti na zeď obrovské kolo…
Kamčo, já husa hloupá koukala na Kruh v 8.měsíci těhu (já vůbec NETUŠILA, co to je za šílenost!) – no, týden se mi spalo fakt blbě a už bych se nedívala ani za milion (no, za milion možná jo :D) – je to fakt příšerný film! A k těm hororům – jj, mám to taky tak, asi vážně stárneme :)))
Kukačko a viděla jsi kruh.-))) hihi …poslední dobou se podobným hororům taky vyhýbám,protože vím,že pak ty příšery uvidím v každém rohu aspoň týden:-)))) časem to vyprchá…ale po filmu se taky bojím:-) nějak to začíná převažovat nad tím adrenalinovým uspokojením při ,,bání se“ a raději volím ,,jen“ thrillerky,vraždičky….:-)
U nás se večer před usnutím svítí kvůli mladšího Jirky (9 let), který není úzkostné dítě, ale tmy se bojí.
Kupodivu Jarda (starší, úzkostný synek) se večer v posteli moc nebojí a lépe se mu usíná při tmě. Jenže jak to s lampičkou udělat, a ani jednomu neukřivdit, že?
Jo, a to jsem Šestý smysl viděla už aspoň po páté…. 🙂
Kukačko, zrovna Šestý smysl miluju, ale v pátek šel manža spát dřív…. co myslíš? :))) Místa, kde se Vincentovi objevovaly mrtvé duše, jsem strávila mimo obývák a po skončení filmu jsem tak pelášila do schodů, že jsem manžu stejně probudila 🙂
Myslím, že spoustu svých úzkostí jsem odbourala, ale to mi vysvětlete – přes den si ani nevzpomenu, ale když mám jít v noci na WC, nejen že svítím úplně všude, ale vybavují se mi ty nejhroznější scény ze všech hororů, jaké jsem kdy viděla….. 😀
Dášo, na záchodě na mě spíš číhávaly krysy připravené mi ukousnout zadek, ruka číhala pod postelí a za ní 🙂
Ale v některých dětech to prostě je – snažím se mé kluky nestrašit v žádném případě, bubáky, strašidly, ani ničím podobným, ale ve věku kolem 4let se tmy prostě báli všichni (kromě Jendy, tomu jsou dva a zatím mu nedělá problém usínat samotnému a v přítmí). Takže je to možná spíše vývojová záležitost (větší kluci už jsou docela nebojsové 🙂 )
Já když kouknu na horor, též se bojím jít v noci byť jen vyčurat. :o)
Taky jste měly jako děti “pod postelí bubáka“, a v záchodové míse na vás číhala ruka připravená vám sáhnout při čurání na zadek? :oD
A ještě pod vanou jsme měli schované vetřelce…dětská fantazie je bujná. Horší je, že ikdyž si to v dospělosti rozumově vysvětlíš, tak ten strach zůstane. Prostě “někde něco“ v tobě se bojí dál.
Tak, a teď taková mamka má utěšovat vystrašené dítě, že? :o)
Jinak, promiň, Dášo, vrátila jsem se dnes z dovolené, zprávičku jsem zatím ještě neměla čas poslat a dnes už nemám sílu, snad zítra. Zatím dobrou.
No jo, noc má asi opravdu velkou magickou sílu, když se náhodou stane, že je manžel v noci pryč, spím s rozsvíceným světlem, jak se bojím 🙂 A někdy si musím rozsvítit malé světýlko, i když leží manžel vedle mě. A na horory typu Šestý smysl se nemůžu vůbec dívat, já to prostě “jen jako film“ neberu. Máte to některá taky tak?