Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vaše první pocity po porodu?
Prohlížím si tady fotečky Sárinky, když se narodila a nedá mi to se vás nezeptat, co přesně jste cítily poprvé se svým děťátkem na pokoji, co za pocity jste zažívaly? Nemyslím teď bolesti po porodu, zajímá mě spíše vztah sebe samé k dítěti a veškerá poporodní blues:-) Já se přiznám, že jsem měla plačtivé období, ale byla jsem šťastná, zmatená, neznalá, plná touhy ochránit drobečka, citlivá. Malou dali až 4.den po porodu (akutní SC a nějaké drobné komplikace) a trošku jsem byla ráda, že se vyspím, ikdyž na pooperačním plakaly miminka jiných maminek a to mě deprimovalo, že nemůžu mít malou u sebe. Pak mě ale téměř “donutili“ jít na nadstandard, a já i chtěla, chtěla jsem mít malou pro sebe, ale musím fakt říct, že den po porodu jsem byla tak “mimo“ z toho celkového zážitku z porodu, že jsem na několik hodin ani nemyslela na to, že bych se měla jít podívat za maličkou. Je mi to až trapné, ale první, kdo řekl “Pojď, půjdeme se na ni podívat“, byl můj přítel. Já byla vyřízená z císařského řezu, první den mě tam vezl na vozíčku, později už jsem chodila dobře. Pořád mi hlavou lítalo: “Mám dceru… ještě jsem byla v narkóze a těsně po porodu mi Marek oznámil: “Mamino, máme holku a seš to celá ty…“ Já si pamatuji, že jsem se usmála. Na to nikdy nezapomenu. Na pokoji jsem se mnohdy přistihla, že chci, aby malá ještě spala a nechtěla jsem moc kojit, tedy jak to říct… ta bolest byla strašná a nevěřila jsem si. Později to ale přešlo a v půl druhé ráno se přišla na mě podívat sestřička ještě s jednou a řekla potichounku: “Tady maminka vzorně kojí…“, usmála se a popřála mi dobrou noc. To mě tak potěšilo a role matky se mi okamžitě začala líbit. Úzkosti odezněly velice rychle a dnes už mám téměř tříletou rošťandu:o))) A jak jste to cítily vy?
na můj první pocit si pamatuju velmi živě – otevřu oči a nade mnou doslova běhá asi 6 lidí a strašně se klepu zimou, protože mám horečku a na sále jsem byla nahá. Kde je dítě mě vůbec nezajímá, jen hledám manžela. Asi divné, ale tohle byl opravdu můj první pocit po porodu.
U obou mých porodů šok, že porod proběhl tak hladce,
tzn.rychle a bezbolestně, prostě brnkačka:)
jedním slovem! ÚLEVA 😀
Když se mi narodila moje první malá, tak se přiznám, že jsem ji v prvním okamžiku nevnímala ani jako dítě. Je to hrozné říci, ale byla spíš jen jako nějaký předmět a hlavně bylo po bolesti. Porod mi urychlovali a dnes je mi jasné, že byl tak bolestivý asi hlavně proto. Navíc jsem byla prvorodička. Dokonce jsem nechtěla ani, aby mi ji dali na holé břicho, což jsem měla výslovně napsané v porodním plánu. Jen jsem ležela a se zavřenýma očima doslova děkovala za konec toho všeho. Pak ovšem zasáhl lékař s tím, že žádné takové a prostě mi dítě na břicho položili. A to hodně věcí změnilo. Už to bylo miminko, když jsme ji cítila, jak se pohybuje a dýchá. Nicméně ani pak nebyly první pocity až tak moc mateřské. Dokonce jsem řekla po opuštění porodního sálu, ať malou odveze na novorozenecké, že si chci odpočinout. Nicméně po půl hodině strávené ve tmě na pokoji začal nepokoj a nutkání ji mít u sebe. Bylo to velmi zvláštní. Dodnes si vzpomínám, že jsem si připadala, jako by někdo postupně zapínal nějaké systémy v mé hlavně nebo co. Od té doby jsem se od malé nehnula na krok a naopak byla tak úzkostlivá, že jsem ji měsíc skoro nikomu nepůjčila ani pochovat. 😀
Ale můj druhý porod byl docela jiný. Jednak byl velmi lehký dovolím si říci. Už když se maličká chystala na svět a byla téměř na něm, tak jsem na ni myslela. A také to tak vnímala. Nejdřív hlavička a já se ptám doktorů, jestli už je venku a oni jen povzbuzují, ať ještě jednou zatlačím… No a hned jsem ji viděla jako miminko hned v prvním okamžiku. Dokonce jsem div nevyskočila z křesla, protože jsem měla ani nevím proč absurdní obavu, že spadne na zem. A tedy tentokrát jsem byla celou dobu v daleko větším klidu. Asi tomu pomohl i průběh porodu.
A poporodní blues? Poprvé to bylo hrozné. Ale to byl muž neustále v práci celé moje šestinedělí. Byla jsem doma sama atd. Ale teď je to jiné a doufám, že tomu tak i nadále bude, protože mám už první malou, která je sice teď ze všeho taková divoká, ale dělá mi společnost a hlavně si na první týden vzal manžel dovolenou. 😀 Tak snad se mně nějaké extra blues pokud možno co nejvíce vyhne. Ale to se teprve ještě pozná… 😀
čtenářka
Říkala jsem si. Nebudu číst žádnou manipulaci s dítětem, protože v porodnici nám něco ukážou a až vytoužené miminko budu držet, určitě to půjde samo a kdyžtak si řekne, že se mu to tak nelíbí. Jen málo jsem koukla na nějaká krátká videa, aby se neřeklo. A pak sem za to málo byla ráda a ihned po porodu z nemocnice, sem si o manipulaci přečetla mnohem víc :-). Doporučuji připravit se, ono když miminko hodně břečí, tak moc nepoznáte, co se mu líbí a co ne 🙂
Po prvním porodu, když mi přinesli syna do postele, jsem si říkala, co s ním vlastně budu dělat, dyť nic nevím a hrozně jsem si přála, aby ho už zase odnesli.
Při druhém porodu to bylo lepší, ale Terezka měla silnou žloutenku a byla pořád na “ světle“, tak mi ji nosili jen na kojení a musím přiznat, že jsem byla opravdu ráda, že si můžu odpočinout, pobyt jsem si užívala, jen jsem spala a hodně četla, pobyt se nám trochu prodloužil, ale mě to vůbec nevadilo.
první pocity po porodu? “konečně to mám za sebou“ … nechápu, jak někdo může říkat, že porod je nejkrásnějším prožitkem v životě ženy …
Hanzlíci..já nevím,nikdy mě nad tím nenapadlo přemýšlet,prostě přinesla dvě mimi a dala mi vybrat…ale určitě to nebyla schválnost,jen nesla dvě mimi a já asi ležela na tom bližším pokoji než ta druhá máma..tak si to vysvětluju ale doopravdy to nevím.
Ale upřímně ti řeknu,že to bylo takové,no já nevím..prostě mi zatrnulo a pamatuji si to dodneška,jak mi oči jezdily od jednoho mimina k druhému a strašně jsem se bála,že se seknu!
pa pa
nadi, to nechápu, proč ti dávala ta sestřička vybrat? To měla takový smysl pro humor? 😀
Když se mi před 21roky narodil náš první syn,musel ihned do inkubátoru,ani jsem ho nezahlédla..nebyl čas,sestry mi skočily/doslova/ na břicho snad 2 minuty po 12cté..Když mi konečně po třech dnech dětská sestřička slíbila,že mi ho donese,nedočkavě jsem vyhlížela,kdy se otevřou dveře.
A dočkala jsem se,konečně tam byla ale v náručí měla DVĚ miminka a dala mi vybrat!!!
první co mi problesklo hlavou bylo,že nepoznám vlastní dítě,které jsem devět měsíců měla v bříšku a pak jsem se na ty miminka zadívala…jedno bylo krásné,růžovoučké,vrnělo si..a druhé bylo snad nejošklivější miminko na světě,uřvané,černé vlásky každý jinam,na spáncích a čele samá modřina a strup!
A tak jsem si řekla,že si vyberu to ošklivoučké,ať nejsem zklamaná!
NO A BYL TO ON 🙂