Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Darování orgánů
Nedá mi to, abych nereagovala na dnešní zprávu z TV Novin, kdy se zmiňovali o jistých internetových stránkách, kde se nabízejí lidské orgány jako v nějakém obyčejném e-shopu.
Vlastně jsem do té doby zprávy vůbec nevnímala, ale nějak jsem zaregistrovala o čem se právě hovořilo.
Nestačila jsem žasnout, když na oněch stránkách ukazovali i “akční nabídku“ na nákup DĚTSKÝCH ORGÁNŮ – OBĚTÍ HAVÁRIE AUTOBUSU. A ještě se slevou!!!!!
Byly tam i fotografie z některých dopravních nehod. Do jisté míry s tímto třeba i souhlasím, aby si lidé uvědomili, co všechno se může stát a jak tragické následky z toho plynou. Ale i tak se snažím vžít do vnímání pozůstalých těchto tragicky zesnulých, kteří možná nechtějí, aby někde někdo viděl dopad situace, při které jim zemřel někdo z blízkých.
Nicméně, to, že se nabízejí lidské orgány – hlavně dětí, za peníze, to mi přijde naprosto nehumání a navíc, když se k tomu ti “prodávající“ staví jako k obchodování s oděvy, obuví, nábytkem atd. No a samozřejmě pozor na akční slevy!!!! :-(((
Vždyť obchodování s lidskými orgány je trestné!!!! Tady je také vidět, jaké možnosti nabízí internet, jen mě ale zaráží, jak je vůbec možné, že takové stránky “prošly“ a jak dlouho jsou v provozu? To snad není žádná kontrola ani od poskytovatele webhostingu? Přeci musí mít nějaký přehled!!!! Nebo se snad pletu?
A vůbec, není to náhodou úplně jinak? Opravdu někdo “vlastní“ fyzicky nějaké orgány na prodej? Co když ten někdo se spolupodílí na této nejen trestné, ale i hyenistické záležitosti s nějakým z lékařů a společně opravdu vydělávají na něčem tak nechutném? Možná je to tak, že někdo toto nabízí a přitom vůbec nic takového nemá, jen chce vzbudit diskuze, odpor atd… Nebo jen vydělává na lži????
Co se týče opravdového darování orgánů, myslím tedy toho posmrtného, dospělý člověk by měl možná zauvažovat nad tím, že pokud se něco stane (tedy být připraven na vše), měl by mít toto své “přání“ předem sepsáno. Měli by o tomto rozhodnutí vědět i členové rodiny, aby věděli, jak se zachovat, podle přání onoho zesnulého.
U dětí by o tom měli rozhodnout rodiče. Kolikrát své děti i k něčemu takovému vedou, myslím k vnímání případně pomoci jiným, ale pokud se už nějaká tragédie stane, nechtějí to. A já to vlastně chápu.
Já, kdyby se mi něco stalo, tak bych chtěla, aby mé orgány byly darovány, pokud by to bylo možné, stejně tak jako můj manžel.
Na tohle se názory velmi různí, ale každopádně věřím tomu, že snad nikdo nemůže souhlasit s tím, co bylo výše uvedeno. Aby se s orgány obchodovalo jako na tržišti. Je to pro mě naprosto nepochopitelné, nechutné až hnusné!!!!
K tomu já pochopení rozhodně nemám a nikdy mít nebudu!!!!
Ahoj, taky myslím, že to není tak jednoduché – pacient nemůže dostat orgán od kohokoliv, musí tam být genetická shoda, jinak se orgán neujme, imunita ho zničí. Například ve světovém registru dárců kostní dřeně a pupečníkové krve jsou údaje o skoro 20 miliónech dárců. I tak není jednoduché pro konkrétního pacienta najít vhodného shodného dárce – někdy se to ani při tak obrovském množství možností nepodaří. Tady peníze nic nezachrání, ten systém je příliš složitý. Nechápu, jak by mohl dostat orgán od dárce ten, kdo je na prvním místě čekací listiny, kdyby se tento orgán pro něj geneticky nehodil – i když je pravda, že kostní dřeň a pupečníková krev jsou po stránce shody asi nejnáročnější.
A ještě k obchodování. Myslím, že u nás to nefunguje tak, jak je popsáno. Ale jsou mafie, které využívají chudoby a pak lékaři, kteří pracují pro tyto “kluby“ jsou schopni vypreparovat cokoliv, za co dostane zaplaceno chudák. Něco je na dobrovolnosti a něco i nájemné vraždy. Co jsem se tak zajímala, tak se jedná o ruskojazyčné organizace a “zájemci“ jsou především z Ukrajiny a dál z východu. Takhle se to děje i na naší půdě, ale ne s čechy a autonehodami.
Ale dle situace myslím, že nebude dlouho trvat a i češi začnou přemýšlet i takhle. Bohužel… *
Z mé praxe na aro – informovali jsme každou rodinu o tom, že orgány mladého člověka jsou vhodné k přenosu. A za sebe si myslím, že je dobře, že nemusí být souhlas rodiny. Já si prostě myslím, že pokud může orgán pomoci, tak je to to nejlepší, co může z dané, kritické situace být. Ikdyž jde o blízkého člověka – už jsem to zažila a nezměnila jsem názor ani na chvíli v dané situaci. *
Já jsem tedy reportáž také neviděla, ale také se mi to zdá jako nesmysl. Švagrová pracovala jako koordinátorka v IKEMu a vím,že to musí být opravdu fofr – např. lidé na prvních místech jsou informováni, že jim kdykoliv mohou zavolat a tak musí být na telefonu 24h denně. Pokud se nepodaří koordinátorce sehnat prvního čekatele do určité doby (přesně nevím jak dlouho na to má, ale vím, že je to opravdu rychlost), tak tento člověk bohužel propásne svou šanci a koordinátorka musí informovat člověka v pořadí druhého… Orgány běžně kvůli rychlosti převáží vrtulníkem, takže si nějak nedokážu představit jak by se mohly prodávat orgány např. z autonehod na internetu (většina orgánů by přeci musela již být k nepoužití).
Jinak souhlasím, že je u nás zákon, dle kterého souhlasí s darováním orgánů všichni automaticky a pouze na základě písemného NESOUHLASU nemohou být orgány odebrány. Také se domnívám, že dr. nemusí informovat, že “si berou“ orgány, nicméně to co popisuje anonym je fakt dost kruté!
Dobrý den! Chtěla bych se taky zapojit do diskuze svým příspěvkem.V září 2002 jsem se vdávala z lásky né že bychom museli, za 9.měsíců na to v době té největší zamilovanosti, kdy jsem si myslela, že bez svého milovaného manžela nevydržím jeden jediný den měl manžel tragickou nehodu. Policie mi to přijela oznámit v noci a já jsem okamžitě ještě v tu noc za manželem do nemocnice odjela, nechtěli mi ho okázat s tím, že manželova zranění nevypadají dobře a že je stejně v bezvědomí, nechtěla jsem to přijmout, proto mi slíbili, že i když bude na ARU druhý den mě k němu pustí. Nemohla jsem už dospat a hned po poledni jsem za ním vyrazila. Pustili mě k němu až kolem 14.hodiny, kdy jsem si musela obléknout plášt, roušku a vzít návleky, ani nevím jak prostě jsem to na sebe vždycky nějak neházela a nic mě nezajímalo, jen to abych už byla u svého miláčka. Takto tomu bylo po celou dobu jeho hospitalizace a to bylo 6.dni, 8.hodin a 37.minut od nehody, s tím, že jsem si ještě každé ráno a večer po návštěvě volala jestli se manželův stav nějak nezměnil. Poslední den mé navštěvy ačkoli už lékaři museli vědět, že se blíží konec tak mě na to ani slůvkem neupozornili a už vůbec mi neřekli, že mají plány s jeho orgány, možná si říkáte, že v takovém stavu jsem s tím měla počítat, ale já jsem nebyla schopná na to pomyslet né tak si to připustit a už vůbec jsem netušila, že o transplantaci, když nechtějí se nemusí prostě zmínit. V tu noc po poslední návštěvě a ještě ráno jsem tam volala a zase mi nic neřekli, tak já jako každý den jsem jela za manželem na návštěvu, nechali mě stát asi půl hod. na chodbě, pak vyšel lékař a přes celou chodbu na mě volal jestli jsem nedostala telegram s tím, že manžel ráno zemřel a jen tak mimochodem (to opravdu řekl) si vzali jeho orgány(jaké jsem zjistila až z pitevní zprávy, protože to mi říct odmítli). Tu větu mám vrytou v paměti a ještě v hodinu smrti mi bude znít v uších. Vůbec netuším jak jsem to období zvládla, ale prostě jsem musela kvůli rodičům, kteří taky byli psychicky na samém dnu, když viděli, jak se trápím. Dva roky jsem měla manželovu urnu ve své ložnici, ale ted už manžel odpočívá na hřbitově a já jsem zase začala trochu žít už jen se vzpomínkami na svého milovaného manžela. Tohle jsem měla tolik let na srdci a musela jsem to příspěvků transplance prostě napsat. A jaké nemocnici to bylo? Prozradím jen, že na Severní Moravě.
No já myslím, že to tak funguje, alespoň co nám vyvsvětloval z praxe primář z chirurgie v Hradci. I u nás jsou transplatnatce řízena koordinátory – jsou tu transplantační koordinátoři a koordinační centra, v každém regionu je centrum, které organizuje odběrový program v regionu, má svého koordinátora a je podřízeno národnímu koordinačnímu centru.
Lidi jsou vedeni jako čekatelé ve zvláštní listině, kdy správcem této listiny je v ČR Národní koordinační centrum.
O odběru orgánů – viz legislativa :
Zákon 285/02 Sb. – transplantační zákon
Vyhláška 437/02 Sb. – rozsah vyšetření před transpalntací
a další
Ano, člověk, který vyjádří písemný nesouhlas před smrtí, že nechce, aby mu byly darovány jeho orgány, nesmí se toto provést. Dále se to nesmí provést u vězně a u dítěte, kde nesouhlas projeví rodiče.
Ovšem je u nás také za živa možné darovat orgány – konkrétně ledvinu, lalok jaterní, plicní, část pankreatu, segment střeva. nesmí to být ale podmíněno ziskem dárce.
je dáno jak přesně musí být orgány skladovány ( roztoky, hodiny…)
Každá orgán má jinou “čekací dobu“, kdy může být použit, nejdéle vydrží ledviny, nejméně srdce a plíce.
Takže se omlouvám za svou chybu ze souhlasem, jinak si trvám na tom, že celé je to novinářská nebo čí blbost. Veškeré transplantace jsou sledovány a evidovány, to by musel ty prašulky vybírat ředitel a primář a nevím kdo ještě dané nemocnice ( každá nemocnice to taky nedělá nebo dělá jen určitou transplantaci určitého orgánu) a podle mě by to bez to papírování neprošlo.
Petko, to prave nebyly primo ty stranky, ktere myslis… tady to melo byt jako obchod s organy, jen k tomu byly tyto fotografie pridany, jako z jakych nehod jsou…. ja tu stranku hledala, ale nikde jsem to nenasla. Kazdopadne obchod s organy je naprosty hnus…
Před několika dny jsem četla o chystané kampani, která se týká uvědomnění občanů, jaké následky havárie může mít.
V zahraničí se vysílají spoty ještě daleko tvrdší než u nás.
Osobně mi to také přijde morbidní. Nevěřím tomu, že by drastické záběry donutily řidiče jezdit opatrněji!
Nepřijde mi to výchovné ani pro děti. Některé spoty jsou už i na mě přes míru.
Předpokládám, že se tedy jedná už o tuto kampaň i když jsem zprávy ani http://www.stránky neviděla. A ani se na ty stránky nehodlám koukat.
Sama jsem nad tím taky přemýšlela, že pokud by se se mnou něco stalo, chci, aby všichni moji příbuzní věděli, že já s darováním orgánů souhlasím. Dokonce mám pocit, že jsem někde četla, nevím, ale jestli to nebylo v zahraničí, že existuje něco jako průkaz potencionálního dárce, který je vložen u dokladů, stejně jako třeba průkaz diabetika, který lékaře opravňuje orgány v případě mozkové smrti použít.
Jinak kampaň s viditelnými následky nehod, beru, kupčení s orgány je hnus, víme jak to je v rozvojových zemích, že se na živobytí vydělává i darováním “nepotřebných“ orgánů.
darování orgánů je dobrá věc
kupčení s orgány NE
upozorňování na nebezpečí neopatrné jízdy tímto způsobem je nehumánní a morbidní….
no v te reportazi byl zaber na ty stranky a take konkretne na tu nabidku organu deti – obeti z nehody autobusu – a u toho byla sleva !!!!
ale opravdu me zarazi, ze nekdo vubec takove stranky vytvori, jeste mu to projde a zajimalo by me jak dloho ty stranky jsou v provozu
O těch stránkách jsem četla už asi před týdnem, dvěma…
Že to je “reklama“ na následky neopatrné jízdy. Probíralo se to právě z hlediska etiky. Jestli i v tomto případě “účel světí prostředky“…
(Podle mě tedy ne…)
Ivčo, dovolím si nesouhlasit, sama jsem se o to zajímala při těžké autonehodě svých rodičů, takže jsem byla poučena… Jinde ve světě to funguje tak, jak popisuješ, příbuzní dávají souhlas. U nás jsou zákony nastaveny tak, že pokud ten dotyčný za svého života písemně neprojeví svůj nesouhlas s darováním svých orgánů nebo příbuzní písemně nedají zákaz s jeho darováním, je možné tyto orgány použít. Tuším, že se to jmenuje “předpokládaný souhlas“.
Jinak tyto transplantace probíhají velmi rychle, daný orgán je nutno použít vždy jen v krátkém časovém úseku. Nebudu tady radši přesně popisovat kdy, kdo, jak, atd… Někdy je lépe podrobnosti nevědět.
Ani neexistuje povinnost nemocnice informovat pozůstalé o tom, že jejich příbuzný možná pomohl zachránit něčí život…
Nicméně ani já jsem zmiňovanou reportáž od Kathy neviděla…
Já jsem se na ty stránky tedy nekoukala, ani jsem neviděla dnešní TN.
Ale podle mě je to nějaká vydedukovaná novinářská blbost. K tomu, aby byly odebrány orgány k darování ( např. po autonehodě) musí být souhlas a spousta dalších papírů atd. Vše se musí pečlivě prověřovat, kontrolovat atd. Jsou extra založené koordinátorské týmy, které slouží ve fakultkách právě na tento účel. Není možné, aby si někdo zaplatil třeba v Motole novou ledvinu, načerno, tak jak tu popisuje kathy. Nejsme v latinské americe, kde bych předpokládala, že se toto může stát. Takže já to vidím jako blbost a nechutný žert. Souhlasím s kathy že je to hnus, pokud by se to dělo, ale jak říkám, podle mě to nelze takto u nás dělat.