Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Noc + první pomoc
Tuto noc mám být poprvé s malou sama přes noc, manžel je na školení(doteď tu chodila mamka). Mám pořad v sobě takový divný pocit, že se může něco stát a já budu panikařit a nebudu vědět, co mám dělat, když mi naše tříměsíční dcerka např. začne dávivě kašlat, dusit se, popadat dech nebo mít vysokou horečku. A proto se obracím na vás děvčata, jestli mi nedáte nějaké dobré rady ohledně první pomoci při těchto potížích, co dělat a tak a hlavně jak být klidná. Už bych tu „fóbii“ chtěla konečně překonat. Měly jste také takový pocit jako já? Díky předem.
Herpetická angina je fakt zážitek – malému se prostě v puse a na mandlích udělaly samé takové bílé boláčky, přes které nemohl nic ani jíst ani pít, jak ho to bolelo. Do toho měl horečky a ke všemu jsme to chytli na dovči na jižní Moravě na Nových Mlýnech, tak jsem se museli vracet dřív a hned do nemocnice na kapáky, protože byl bobek už dehydrovaný. Ze všeho ho natahovalo, jak nemohl nic polknout, tak ho museli přiživit infuzema. Taky netuším, kde to mohl chytit, prostě viry, na které nebyl připravený.
Šárko, co Vikimu přesně bylo? Měl i vysoké horečky? Jak, kde jste to mohli chytnout? Co to přesně herpetická angína je? To věřím, že to muselo být o nervy.
ha ha náš malý si rozsekl obočí o konferák,bylo mu 7měs.Jeli sme na pohotovost-no srdce sem měla až v krku-a tam na mě hleděli jak se mu to stalo když je tak malý-no asi mi nevěřili že od 6měs.se sám postavil ke stolu.Naštěstí mu krev netekla jen mu to zalepili mašličkou aby to hezky srostlo-při lepení ječel víc než při karambolu:-))) Je mi to dycky moc líto když se někde praští-ale nemůžu mu stát za zadkem pořád.
Fifi, jsem taky každý den dlouho sama, ale už jsem si zvykla a asi to tak neprožívám. Strach o dítě je pořád, zvlášť když na něj leze nějaká nemoc (měli jsme v létě virovou herpetickou anginu, skončili jsme v nemocnici a byl to teda záhul na nervy). Klidně se někdy s malou zastavte, můžem to probrat i osobně a hlavně se nenervuj, protože mimi bezpečně vycítí, když je máma vystresovaná.
Jo, monitor dechu také máme, půjčila mi ho kámoška, jsem s ním aspoň klidnější. Můj manžel je také má velká podpora, ten mě hned dokáže povzbudit, rozveselit a tak. Jen kdyby nechodil z práce tak pozdě, já pak jsem hodně sama doma a mám takové blbé myšlenky. Hrozně se pak vždycky těším na víkend až budeme zase všichni spolu. A to je jasné, že mám strach i o sebe nebo i o manžela, že se nám něco stane a co pak s malou, že? No jo, na to člověk fakt nesmí moc myslet, jinak by se zbláznil. Nebezpečí na nás číhá za každým rohem.
Ahoj holky, my si pořídili Baby sense – monitor dechu. A když jsem malého přinesla z porodnice, chodila jsem koukat, jestli bliká – malý dýchá 🙂 MYslím, že je normální, že jsme vyplašené, zvlášť, když je to první dítě. Teď je synovi rok a nedávno spadnul na bradu a sekl se – zkrátím, byl doma i manžel,zalepil mu to „mašličkou“, jeli jsme na chirurgii, ale na šití to nebylo. A já pak několik dní lítala za ním – co kdyby něco. Už mě to přešlo:-) Zkušené maminky mi říkají, že těch karambolů ještě bude.
Lenka
Darčo,tak tohle musím přiznat mě taky napadlo,že se nechťa pořežu,nebo ztratím vědomí a brouček si mezitím nějak ublíží než mě nekdo najde.Zajímavé jak se mění pohled na věc s tím když má matka dítě-už nemyslí na sebe ale na něj.
Já jsem tento pocit měla poprvé v Británii, když jsem jako au-pair byla vypomoct v jiné rodině na baby-sitting. Byla jsem hodně mladá. Celou noc jsem nezamhouřila oko a modlila se, ať se nic nestane a ať už rodiče přijdou. Měla jsem strach, že se mi třeba bude dusit u mlíčka, které mi tam nechali na nakrmení. Ale vše se zvládlo:-))) Chápu tě, teď si ještě vzpomínám, že když jsem porodila své dítě, a mi poprvé odjel přítel do Čech (pracuje tam), malá měla jen 8 dní a mě se zhostil panický strach, jak to s ní budu umět. Neboj se, matka zvládne všechno! Strach brzy odezněl a dnes už je vše v pořádku. Mě spíš napadá, že když jsem s dcerkou pořád tak sama a nedej Bože bych si nějak ublížila nebo se se mnou něco stalo a ztratila vědomí, co by bylo s malou. Na to mi odpověděla moje sousedka krásnou větou: PAMATUJ SI, ŽE MATKA UDĚLÁ I V NEJHORŠÍM VŠECHNO PRO TO, ABY DÍTĚ BYLO V BEZPEČÍ. MÁŠ TO KE MNĚ KOUSEK:-))))
Takže Fifi, hlavu vzhůru, ještě pár dní o samotě, a budeš profík:-)
Darča
Jo to stresování dopředu znám, na to mám manžela, ten mě hned vrátí do reality. Vždycky si vzpomenu na větu , kterou mi s oblibou říká „Nechceš už Samovi koupit tašku do školy?“ Má 2,5 let.Ta Velká kniha o matce a dítěti mi připadá dost staromódní, když mám problém, volám kámoškám nebo pediatričce.
Petra
My jsme ho měli jako součást kurzu před porodem,ale pořádá to červený kříž.I když my měli jen první pomoc pro dítě-dýchání,masáž srdce,otravy,popáleniny…ale masáž jsem zkoušela na velké figuríně-je to dřina:-)
Krásně je to také popsané v knize Velká kniha o matce a dítěti-myslím že můžeš i půjčit v knihovně. Je tam vše od těhotenství až po 3roky dítěte.Na kurz se poptej v nějakém tom centru-přímo u č.kříže to bývají semináře tak na 4hodiny.