Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem bezradná z chování tchýně - poradí mi někdo???
Dobrý den, potřebovala bych poradit, jak na tchýni. Pořád mi říká, co a jak mám dělat ve výchově a výživě dcery.Když mi třeba říkala, že už jí mám posazovat (a dcera ještě neseděla), tak jsem jí řekla, že mi Dr. říkala, že se to nemá, tak dělala jako když neslyší.To samé to bylo s jídlem – už jí dávej to či ono. Dcera má atop.exém, když jsem jí řekla, že jsem četla nebo slyšela, že to děti do roku nesmí, tak mi řekla prosím Tě, moje děti to taky jedly a podívej, jak jsou pěkný.Tak už jsem pak nic neříkala, když mi radila, co a jak. Myslela jsem si svoje a nijak to nekomentovala, protože to nemělo cenu. Když šlo jen o rady, to mi nevadilo, ale bohužel se děje to, že když tam jsme s dcerou na návštěvě, tak jí dá vždy něco ochutnat, i když jsem zásadně proti.Už se stalo i to, že jsem přišla ze záchoda a dcera měla vánoční perníček, dala jí ho potají. Ani se mě nezeptá, když jí chce něco dát. Rovnou jí to dá, když říkám, že nechci, aby to malá jedla, tak mi řekně PROSÍM TĚ, takový kousek jí neublíží.Včera dostala 9 měs.dcera kousek hořické trubičky.Snažila jsem s tchýní mluvit normálně a slušně, nechci být nějak nezdvořilá a křičet.Tchýně zastává názor, že mám dát dceři ochutnat vše, co jím já. Už jsem z jejího chování tak vyčerpaná a bezradná, že tam s dcerou odmítám chodit na návštěvu.Aby toho nebylo málo, tak manžel je od ní už „naočkovanej“. Uvítám jakékoliv nápady, jak na ni. předem děkuji. ája
ája
Boze, skoro jsem si myslela, ze jsem to psala ja!!! No, mila pani, ja mela ten stejny problem, nekdy ho jeste trochu mam, ale reknu Vam, ze podle me pomuze jen jedna vec, STAT SI TVRDE ZA SVYM. Budete muset byt na tchyni hnusna, jestli neceho chcete dosahnout. Ja jsem te sve obcas neco rekla natvrdo, ona se nastvala, ja z toho byla na nervy, protoze u ni bydlime a muz je pres tyden pryc, ale pak to nedelala. Se sladkostmi rikam, ze jestli ji budete davat cokoladu, budu si myslet, ze chcete zkazit jeji zuby. Mym rodicum reknu to same a pridam, ze je to me dite a ja rozhodnu jak bude jist. Predchozi generace mela moznost vychovat VAs a manzela, tak ted dejte najevo, ze na to snad mate ted pravo taky, ne? Hodne stesti a nedejte se!Zdravi JAna
Jana
Tvůj dotaz mě velice zaujal, protože i já měla naprosto opravdu naprosto stejný problém. I já odtrhovala plně kojenému dítěti od pusinky čaj oslazený medem, baloleti s atopickým exémem tajně nacpanou oříškovou čokoládu. Posazování ještě nesedícího dítěte a pozdější snahu „naučit“ ho chodit postavováním znám také. Nechci tě strašit, ale pak přijde to nejhorší, doba kdy dítě začne vnímat – „babička ti dá dobrůtku, ale tajně,aby to maminka nevěděla, ona ti to dát nechce“. Jako maminka pak můžeš strávit noc na pohotovosti s bouřlivou alergickou reakcí dítěte (my byli v nemocnici 2x), ale babička je pro dítě hrdina. Můj manžel má ke své matce stejný přístup jako ten tvůj. Návštěvy se stávají hororem, nabídka hlídání (plně podporovaná manželem) noční můrou. Ale já mám řešení – mám totiž spojence. Moje dcera odrostla batolecímu věku, jsou jí 3 roky. Učím ji žít s atopickým exémem. Povídáme si, které potraviny jsou na nás „hodné“, a které nás „zlobí“. Jen ona dokáže odmítnout babiččin způsob stravování, pobyt v zakouřené místnosti. Tchýni nepředěláš. Dělej to, co je nejlepší pro tvoje dítě, i když často budeš tím vyvrhelem rodiny, který musí mít všechno jinak. Držím palce a přeju pevné nervy!!!
hana
Čéče holky, tak se snad hned nehádejte….
Ahoj,já mám taky takovou tchyni. Mám nemocná střeva atak dodržuji u dětí zdravou výživu,to se tchyni a tchánovi nelíbí. Říkají,co to mají děti za dětství,když nemají čokoládu a hranolky atd.Já nechci kvůli dětem ,tam nejezdit ,protože starší syn je má moc rád.Takže si vozím jídlo svoje a občas to samozřejmě neuhlídám,tak jim to důrazně zopakuji. Chce to trpělivost,ale nenechat si všechno líbit.Tak pevné nervy a podporu manžela.Ahoj jana
Anonymní-to co dáš svému dítěti je tvoje zodpovědnost-a pokud něco nezkusí-nebude po tom toužit-netvrdím,že navěky,ale vše má svůj čas a míru. a nevím proč by měl od někoho dostávat celou krabičku čokolády a sníst ji naráz tak abys Ty o tom nevěděla? rok a půl staré dítě?
To můžeš stejně napsat,že mu radši dáš každý den kolečko poličanu-ať si zvyká ne?
Myslím že za další rok z těch 2 denně budou 4 denně a pak se budeš divit.To víš že je spokojený,které dítko by nebylo,ale učíš ho to Ty.
mám skoro rok a půl starého syna a jak miluje kinder čokoládu.To byste koukaly………Po obědě dostane max. dvě a je spokojenej.A kdyby to nedostával, pak dostal od někoho celou krabičku,tak to do sebe to dítě nacpe až se po… jako můj synovec.A vykadí se normálně.Takže radim abyste to zase tak neřešily.Ne v případě nemoci atd.
Já mám babičku, a když jsem jí řekla, co může mým dětem dávat a co ne, chodila a pořád říkala“!Vy chudáčkové, máma vám nic nedopřeje!“ No, já to neřeším, babičku si usměrním, už vaří podle mě, malému nesolí, používá bujony bez glutamanu, dává do polévky řasu apod. Horší je to opravdu se skorotchýní, tu musí usměrňovat miláček:-)
brmbulko… máš pravdu, trochu jsem to vyhrotila, to jen že prababička je cukrářka a její představy o množství sladkého,které je potřeba zkonzumovat jsou dost vysoké 🙂
jj,osobně bych proti čisté čokoládě nebyla-má i svá pozitiva.Myslím že kol 1,5 roku je to akorát.Malý začal letos s adventním kalendářem-jednu čokoládku denně.Pak sme přešli na penízky/zlaťáky/ sladká chuť je taky přirozená-jen ne miska sušenek dopoledne a talířek bonbónů odpoledne,že?
lzicenko….ale to je taky extrem…vis moje brazilska svagrova taky nedavala detem nic…dlouho…a v okamziku kdy se dorvou k cemukoli sladkemu jsou jak urvani