Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rozvod-jediné řešení
Ahoj,jsem tady dnes poprvé na doporučení své kamarádky.Mám dost velký problém,který začal už před 7 lety.V tu dobu manžel ztratil stálé zaměstnání,od té doby se mu nedaří s prací a tak pomalu začaly problémy.Manžel začal být zlý,sprostý(kdyby jen na mě,tak to snesu, ale když i na děti),nemůžu mu nic říct,všechno obrátí proti mě,já nic nedělám(jenom peru,uklízím,vysávám,starám o děti-mám 3 děti-9 roků,7 roků a 4 roky,a nejmladší syn je vážně nemocný-má artritidu) a on se o všechno venku (účty,pojištění,…)musí starat.Psychicky mě deptá,ve všem má pravdu jenom on,já jsem jenom blbá,kr…,kur..a za všechno si můžu sama,protože kdybych dělala to co on chce,bylo by doma všechno v pořádku.Jsem deset let doma s dětmi.Chtěla jsem jít do práce,chodím zatím na rekvalifikační kurz,ale až skončí,tak s nejmladším Boříčkem musím být doma,dokud se neuzdraví a to může být na dlouho.Peníze mi nedává,hrozně mě kontroluje,asi mi i čte mobil,děti nepohlídá,prostě nikam nemůžu.Jsem na dně,nevidím řešení,odstěhovat se nemám kam.Poradí mi někdo,kdo si podobnou situací prošel,jak to zvládnout,přežít a vydržet?děkuji Moni
Moni, prošla jsem něčím podobným . Ale já jsem to vydržela jen 3roky a pak se rozvedla! Taky jsem se cítila jako ty a uvažovala o rozvodu dlouho před tím než jsem to udělala. Mám syna ,který měl těžké astma a druhého hyperaktivního,nevěděla jsem co bude, ale nakonec jsem to udělala.Musím přiznat, že mě podržela hodně moje rodina.Zkus si vyřídit Příspěvek na péči. Trvá to sice 3 měsíce, ale pokud ti ho schválí,měli by ti ho vyplatit zpětně. Na socce si vyřiď i sociální příspěvek -navýšení ze zdravotních důvodu. Můžeš taky zažádát o předběžné opatření na výživné.Na oddělení o péči na nezaopatřené děti.Existují i sociální byty,nebo dům pro matku s dětmi.
A pak uvidíš.
Nechci tě moc zklamat , ale nevěřím ,že ten tvůj se zlepší.Vím, že je to těžké se odhodlat a hodit za sebe tolik prožitého a společných let. Ty věčné otázky jestli dětem nevezmeš otce atd. nejsou k ničemu.
U nás to bylo tak:Stokrát nic umořilo osla!!
Pokud ti tyto věty teď budou povědomé utíkuj od něj.Všechno je tvá vina!
Kdo by tě chtěl s děckami!
Do všeho se pleteš a ničemu nerozumímš.atd.
Nejhorší bylo ,když říkal ,že kluk vlastně není nemocný,že já z něho dělám nemocného a poslední peníze dávám ze zbytečné léky.On byl taky věčně v hospodě,takže záchvaty atd .bylo na mě.(vlastně všechno bylo na mě) To byla asi ta poslední kapička.
Tak pokud to taky takhle u vás vypadá rozvod je opravdu asi to jediné vychodisko….!
Moni…co se socialky tyce….ja zazila podobnou situaci a neschopnou urednici…pokud mohu poradit…vem si formulare uplne vsech davek a vypln je….a podej…bud ti je uznaji nebo ne….
Ahojky Moni, s tim prispevkem (u me tedy rodicovsky do 7 let) mam zkusenosti jako ty, na socialce tak nic moc neresili, tak jsem napsala primo primatorovi Bemovi 😀 a najednou se veci rozjely. Do konce kvetna bude rozhodnuto…
Ahoj Jovanko,3 dítě jsem vždy chtěla a menžel v té době byl ještě docela v pohodě.Ono to vyvrcholilo cca před rokem a teď je to chvíli ok a chvíli zle.Na sociálce kam chodím mě neporadí vůbec nic sami od sebe,všechno z nich musím tahat.Byla jsem tam zjišťovat,jestli mám nárok na příspěvek na malého,když je vážně nemocný,tak mi řekli,že možná ano a když ano tak až za 3-4měsíce,než zkontaktují doktory,a když jsem se zeptala jestli budu mít nárok na nějaký příspěvek,než schválí jakoby tu nemocenskou na malého,tak ta pracovnice pokrčila rameny-totálně neschopná mě nabídnout nějaké řešení.To samé na pracáku,místo aby tam povzbudili,tak tě sráží a tváří se,že jsi úplně neschopná,a to že potřebuješ částečný úvazek kvůli dětem, to už nikoho vůbec nezajímá.Moni
Ahoj holky,děkuju za vaše rady.V tuto chvíli si připadám jak v bludném kruhu.O rozchodu přemýšlím už dlouho,ale připadá mi,že je to neřešitelný.Moc bych se chtěla odstěhovat,ale-ke tchýni určitě ne,můj otec zase bydlí 200km daleko.Do práce chci,ale nejmladší má artritidu,to znamená,že špatně chodí,nemůže do školky a musím se o něj celodenně starat a k tomu má léky,které se musí dávat v určitých intervalech,což je dost náročné.Asi to budu muset ještě vydržet,než budu aspoň trochu finančně nezávislá,a pořád ještě trochu doufám,že se manžel zlepší,je to pro mě težké,když jste s někým 17let,je pro vás ten nejbližší.
A jak jste řešily po rozvodu bydlení?Vůbec nevím kam bych šla,azylový dům je pro mě nepřijatelný a říkám si proč já s dětmi bych měla bydlet v jedné místnosti a on v celém domě?Moni
Ahoj Moni, byla jsem před lety v podobné situaci. Manžel byl již delší dobu bez práce a začal být také hnusný, stále si na mě něco vymýšlel, nic mu nebylo vhod. Práci si sice hledal, ale neúspěšně, takže asi do toho moc úsilí nedal. Byla jsem také doma s dětma(se dvěma) a bylo to hrozný. Nakonec jsem začala chodit do práce já, ale on se o kluky vůbec nestaral a já když přišla z práce tak jsem se každý den nejdřív postarala o nákupy, o kluky a pak o domácnost, takže práce téměř do desíti do večera a ráno zase do práce. On se sebral a šel do hospody a to bylo několikrát týdně. On teda nechodil jen do hospody. Skončilo to samozřejmě rozvodem a já jsem velice ráda, že to tak skončilo. Akorát mě nenadával tak sprostě jako ten tvůj tobě.
Vůbec neváhej, najdi si práci, zařiď si jak to uděláš s dětma a hlavně jdi od něj. Bude ti jen deptat a ubírat sílu. Já měla teda to štěstí, že ten můj z domova odešel, nebo spíš, když jsem ho vyhodila, tak opravdu šel(těšil se totiž jak si bude užívat se svou milenkou). Takže jsme mohli bydlet v klidu bez něj. To je asi většinou ten největší problém.
Přeji ti tedy hodně síly v této těžké situaci a hlavně to co nejdříve vyřeš. Pokud se k tobě chová tak jak píšeš, vůbec si tě neváží a za nic tě nemá. Věř mi, že ti bude bez něj líp, i když budeš mít hodně práce s dětmi, ale to máš teď taky a ještě starosti s manželem. Aspoň něco ti ubyde.
Moni, jak to s Vámi vypadá? Moc jsem na Tebe včera a dnes myslela….
Doufám, že jsem svoji poznámku o tom, proč máš ještě třetí dítě nenapsala moc tvrdě?
Ptala jsem se i proto, že i mě se mí kamarádi před pár lety ptali, proč jsem si pořizovala druhou dceru, když jsem věděla, jaký můj bývalý muž je (nebyl zlý nebo tak, jen se prostě (mj) o nás finančně nepostaral. Samozřejmě jsem ráda, že ji mám, ale z pohledu druhých to asi byla logická otázka.
Dneska mám jiného muže, přibyly nám do rodinky další dvě děti a jsme moc rádi, že se máme.
Tak ať to dopadne dobře i Tobě! Kdybys něco potřebovala, určitě napiš, je nás tady více takových, co jsme si prošly obdobím i ne zrovna růžovým 🙂
Moni, napřed se rozkoukej okolo, co bys kde mohla dělat – bydlet i třeba pracovat, zajdi se zeptat na sociálku, jistě Ti poradí.
A pak honem rychle od něj!
Jen trochu nechápu, proč máte ještě to třetí dítko – ne že bys ho neměla mít, ale proč s takovým chlapem, když už se minim dva roky choval tak, jak píšeš – hlavně s ním už neměj žádné další!!!
Hodně štěstí! 🙂
Ahojky Moni, tohle jsou vzdy snad ty z nejtezsich situaci… je fakt, ze jak pises, ze se vse zmenilo, kdyz se mu prestalo darit s praci… to je bohuzel vlastnost nekterych chlapu, nedokazi se s tim vyrovat, maji pocit, ze ve sve roli selhali, sami sebe nesnasi za to, ze nedokazi uzivit a postarat se o vlastni rodinu. U tveho muze to proste bylo tak, ze si svuj vlastni “neuspech“ zacal “lecit“ na tobe a na detech… jenze nic ho neomlouva!!!! Rozvod bych take videla jako jedine mozne reseni, protoze ta situace se postupne podepisuje nejen na tobe, ale predevsim na detech!!! Coz si sama velmi dobre uvedomujes. Chapu, ze s bydlenim je to hodne spatne a ty nemas ani penize na podnajem. Je to dost drahe. Takze to reseni neni. Pokud jsi prosla vsechny moznosti – docasne se treba odstehovat k nekomu z rodiny… zkus se poptat na moznost azyloveho domu. Souhlasim s Tomasou, ze je potreba mit neco zarizeneho, abys proste jen zbalila dulezite veci a mohla jit. Verim tomu, ze pokud se obratis na nejakou organizaci ci sdruzeni, kde pomahaji maminkam s detmi, reseni se urcite najde, oni te v tom nenechaji…
Hrozne moc ti drzim palce abys to ustala… posilam ti sppppoooustu sil :-))
Kacka
Moni, také bych uvažovala o rozvodu. Peníze ti dávat musí.
Druhá věc je, jak to vezme manžel, aby ti pak nezačal dělat ze života peklo. Protože pokud opravdu nemáš kam jít a on začne vyšilovat, soužití ve společné domácnosti bude zřejmě neúnosné. Navíc co pak? Sebrat se se třemi dětmi a jít pod most? Je potřeba “být nachystán“ – např. poohlédnout se po nějakém podnájmu. Pak už soudně nechat upravit výživné jak na děti tak na sebe, ovšem když nepracuje… Rozhodně je to těžší než se zdá, že? Ale zase na druhé straně, když ti peníze nyní stejně nedává, hůř na tom určitě nebudeš. Myslím, že to co prožíváš, není život.
Pak je ještě jedna možnost, snažit se to s manželem řešit např. přes manželskou poradnu. Ovšem to by on musel chtít. A samozřejmě také ty.
Moni, to je hrozný, co píšeš! Rozvedla bych se! Přemýšlela jsi i o tomhle řešení? Myslím, že jiné není, žít s někým, kdo dělá (a nedělá) co píšeš je za trest, ne život.