Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka
Ahoj Chmjorko .
Ráda bych se tě zeptala a myslím , že by se to nehodilo psát do tvého dotazu v Tam-Tamu .Proto píši dotaz sem a budu ráda , když mi odpoví i ostatní maminky .
Mám dcerku narozenou 04/2004. Zajímalo by mě , jak poznám ,zda je dítě do školky zralé . Co vše musí umět a jak dítěti pomoci k úspěšnému vstupu do MŠ .
Dcera velmi pěkně mluví , zná nespočet písniček , básniček . Pozná barvy , geometrické tvary . Umí se převléknout , neumí zapínat knoflíčky a tkaničky . Boty si tedy sama nenazuje , snad jen na suchý zip . Lžící se nají pěkně , příborem nic moc . Pije z hrnečku pěkně .
Doma si dokáže se mnou hrát třeba společenskou hru člověče nezlob se , klidně i půl hodiny udrží pozornost . Stejně tak , když čteme knížku .
Chodí na nočníček , ale sama se neutírá (to bych už asi měla naučit ).
Když je doma , nebo v kolektivu známých lidí , dětí , komunikuje normálně . Tj. odpoví na dotaz , hraje si apod. Doma pusinku doslova nezavře . Ovšem jak třeba jdeme na cvičení maminek a dětí , tam vůbec nekomunikuje . Cvičí přesně to co paní cvičitelka ukazuje , to ano . Ale když se jí někdo na něco zeptá , neodpoví . Děti běhají a ona spíše kouká a drží se maminky . Když společně zpíváme písničky , to zpívá , ale potichoučku .
Bojím se , že by ve školce seděla sama v koutku . Není dravá , neumí se prosadit . Přitom doma je generál . Dokáže i naší starší postavit do pozoru .
Starší dcerka byla úplně jiná . Ta byla naopak předváděcí , komunikovala s každým . Ve školce jsme to zvládly docela v pohodě . Po počátečním řevu , pak chodila do školky ráda .
Děkuji za názor a zkušenosti . Popř. radu jak posílit sebevědomí u takového prcka .
Ahoj Markéto,
Pouštění a zavírání vody: ano, to by mělo být zvládnuté, vysaď ji, vysvětluj že to nemusí pouštět naplno, chce to trpělivost. Taky to závisí na tom jeké zařízení má vaše školka – u nás máme klasický kohoutek – ale má povolený nejaký závit či co a jde pouštět i zavírat velmi snadno. Některé školky už mají buď páku ovládanou pohybem nahoru nebo dolů a ty nejpokrokovější mají bezdotekový spínač a navíc všecny umyvadla ve školce stejně jako záchody jsou přiměřené dětem, takže se neboj že by nedosáhla.
Pokud půjdete do školky v září tak máte ještě přes půl roku na trénink a co si budem povídat na jarních a letních věcech se to trénuje líp. Jasně že se nemusí umět oblékat komplet celá sama, ale musí mít snahu, když nastavím tepláky, aby protáhla nohy – prostě aby nebyla jako hadrová panenka která čeká až ji někdo komplet oblékne – totéž platí o botách, takže v tomhle směru bych byla klidná a pokračovala v tréninku.
Co se týká řeči, je různá, liší se dítě od dítěte, ale ještě má čas, že neumí všechny to hlásky bych jako problém neviděla, důležité je dávat dobrý vzor a občas trénovat výslovnost. Pokud by ještě tak mezi čtvrtým a pátým rokem nebyla řeč lepší, bylo by dobré se obrátit na logopeda, nebo se nechat poslechnout při jeho návštěvě(pokud školka takovou možnost nabízí).
Co se týká povahy tak bych to nechala na učitel¨kách, většinou mají dostatek zkušeností a brzy odhadnou co na které dítě platí, jaké je a jak na něj. Hlavně opět platí to že dítě se jinak chová doma,jinak ve školce, ale o tom jsem už psala. A navíc to vidíš sama na cvičení.
Doufám že ti takhle stačí, není problém cokoli doplnit
Ahoj Chmjorko, toto je docela zajímavé téma a jestli bych se i já mohla přidat k Peťce a zeptat se na Tvůj názor.
Já mám dcerku 2/2004, ale myslím, že právě není až tak šikovná jak ta od Peťky. Chtěla bych ale aby taky od září chodila do školky. Má ráda děti, je společenská a vidím na ní strašně moc jak ten kontakt s dětmi vyhledává. Třeba čekáme na zastávce, jakmile si všimne, že tam je i jiné dítě, tak hned jde za ním a začne na něho dělat kukuče, na něco se ptát a tak.
Má pár stálých kamarádů, samé kluky, ale dá se do řeči s jakýmkoliv dítkem.
Chodím s ní do cvičení a tam je naprosto zlatá, sleduje paní učitelku, opakuje co má, je vyloženě vzorná. Doma je boj s uklízením hraček a tam hned utíká a pomáhá uklízet balónky i za ostatní, kteří odešli. Taky je šikovná i v tom chování k dětem, dovede si stoupnout, počkat až na ni přijde řada, půjčit i vrátit věci, když jiné dítě plače, donese mu něco nebo ho jde pohladit, je v tomhle hodně vnímavá a milá.
Ale spíš se chci zeptat na pár věcí, co jsi zmínila. Jak to myslíš s tím umýváním, jakože si má i sama pustit a zastavit vodu? To mě ani nenapadlo, ani nevím, jak bych ji to naučila, ani ze stoličky na to nedosáhne a když tak je to tak na povodeň jak to pustí naplno. Namydlí se sama, ruce si opláchne i utře.
Ani se ještě sama neobleče a neobuje. Snažím se ji k tomu co nejvíc motivovat, povzbuzovat, ale obleče si jen spodek. Ponožky, punčocháče, kalhoty. Pak i to co je na rozepínání (ale zapnout to neumí), ale nic co je přes hlavu. To si ani neumí vyslíct. Prostě se snaží, ale nejde jí to. Věřím, že do toho září to ještě pokročí, ale myslíš že toto by vadilo? Boty zvládala v létě (bez zavázání), ale ty zimní jí nejdou vůbec.
Taky začla mluvit později a i když už v podstatě řekne vše, zná slov jako ostatní děti, i ty šikovné, tak jí ještě není úplně rozumět. Zatímco některé děti mluví málem jak dospělí, tak ona ještě spoustu písmenek nevysloví (r, ř, l, z, ž, v, f, h, ch, možná víc, teď už nevím), tak jsou tím ta slova dost zkomolená.
Myslíš, že toto by vadilo.
Strašně ráda čte i zpívá, to zná snad 50 písniček, i když je občas poplete, malovat teď začíná.
A ještě k tomu jaká je. Ona je totiž zas tak trochu opak Petiné holči´čky. Je to divoška, splašená, citlivá, ale i vztekloun. Když je jen se mnou nebo s někým klidnějším, tak je fajn, i když občas to zkouší, ale řekla bych, že si s tím umím poradit, ale jakmile je víc dětí a zvlášť nějaký divočák, tak ona se přidá k tomu nejzlobivějšímu a je jak utržená ze řetězu. Nebo nesnáší jakoukoli křivdu. Jakmile ji někdo předběhne ve frontě na skluzavku nebo jí něco vyrve přímo z ruky, tak to je úplně hotová. Brečí nebo se i vzteká.
Ale věřím, že i paní učitelky by si s ní poradily. Ale ona právě i když je nervózní, nebo se stydí, tak ona to nedává najevo nějakým schováváním se nebo mlčením ale právě tou splašeností, začne pobíhat, poskakovat, pokřikovat blbosti… Člověk by řekl že se nebojí a předvádí, ale já vím, že to dělá z rozpaků a jakmile má čas si zvyknout, zorientovat, tak se zklidíní. Jenže ti co ji neznají, tak místo aby ji chvilku nechali být, tak se snaží na ni víc a víc mluvit a ji tady to pak moc nepřejde. Z toho mám asi nejvíc strach, jak si poradí ve školce a jak si tam poradí s ní.
Ale zas jak jsem psala, na tom cvičení, kam chodíme, je úžasná, vůbec ji tam nepoznávám, byla jsem překvapená, jak je tam vzorná. Myslím, že by to zvládla už i beze mě a právě proto bych byla moc ráda, kdyby už od září do školky šla.
Samozřejmě se ještě pak zeptám u zápisu,co požadují v konkrétní školce, ale co ty myslíš?
Byla bych ráda, kdybys mi napsala názor, ať vím, co problém je a co ne a na co se zaměřit.
Předem díky
Markéta
Někdy je lepší nechat věci plynout, třeba máš zbytečný strach, ale je každopádně dobře vyzvídat a ptát se, až budu mít děti tak na ně budu fixovaná přesně stejně a přesně stejně budu všechno prožívat, je to normální. Tak držím palečky a dávej průběžně vědět.
Děkuji za vyčerpávající odpověď .
Je to asi opravdu tak , jak píšeš . Asi si zatím třeba na tom cvičení okukuje terén 🙂
A máš asi pravdu , jsem na ní fixovaná . Ale stejné je to i se starší dcerkou 🙂
Také jsem její školku prožívala více jak ona , stejně tak první třídu atd..
Dobře , nebudu to lámat přes koleno . Děkuji .
U nás panuje všeobecný názor že nejlepší věk pro vstup do školky jsou 4 roky, pokud to situace nevyžaduje tak není třeba spěchat.
Co se týká režimu tak ten školka poskytuje, takže pokud si potrpí na pravidelnost tak o ní nepřijde. Navíc ve školce se dítě chová jinak než doma, za prvé se přizpůsobuje kolektivu, za druhé není v domácím prostředí, a za třetí osoba učitelky na dítě působí jinak než rodina, je to jiná autorita, kolikrát mluvím s rodiči a to co říká rodič mi přijde jako když mluví o jiném dítěti a naopak.
To co popisuješ z toho cvičení potvrzuje co jsem říkala, i když se jeví že se drží zpátky, tak přesně všechno vnímá, sleduje dění, učí se jména, všechno to ukládá a až jednou bude mít pocit že jí je to důvěrně známé začne být aktivnější a podobně to je ve školce, během prvních třech měsíců bych se s komunikací vůbec netrápila. Měla jsem chlapečka který začínal v umyvárce, vůbec nechtěl do třídy, půl roku s nikým nemluvil a pak jednoho dne spustil – nejdřív s dětma a pak i se mnou. Po roce z něj byl naprosto perfektní kluk. A teď mám holčičku která přišla loni v březnu, se mnou ještě nepromluvila, asi před měsícem si začla povídat s jednou holčičkou, doma prý vypráví, chce do školky i o víkendu, maluje, tancuje, prostě všechno. Není to překážka a i ona to jednou určitě prolomí a myslím že u vás to bude v pohodě. Pokud se jí takhle věnuješ tak na tebe bude asi dost fixovaná. Nebo ty na ní. Kolikrát to rodiče prožívají víc jak děti.
Co se týká výběru kamarádů je to taky individuální, někomu vyhovují starší, někomu mladší, někomu vrstevníci – v tom případě doporučuju smíšenou třídu.
Hlavně ber v potaz že kdybys měla 20 dětí tak každé bude úplně jiné, nikdy nebudou stejné, ani kdyby to byla dvojčata, je uřčitě jiná než ta sterčí, tak zapomeň na srovnávání a stresování se z toho.
Určitě počítej alespoň první týden se zkrácenou dobou, nejdřív se jen tak podívat a postupně to prodlužovat, ale to se domluvíš s učitelkou, podle toho jak se to bude vyvíjet.
U nás nám děti vykají a říkají nám paní učitelko, paní ředitelko…
Leni i tobě děkuji za reakci .
V MC jsou kurzy tance , keramiky , zpěvu ..pro děti od 3 let . Až jí budou tři zkusíme to . Lámat přes koleno nic nebudu , uvidíme . Třeba zrovna tím , že tam bude sama a nebude mít maminku za zadečkem , bude to zase jiné .
Možná je ještě opravdu malinká . Snažím se jí podpořit . Do ničeho jí nenutím . Když nechce třeba na cvičení povídat básničku , nebo běhat s dětmi nenutím jí . Třeba se hraje hra , že děti hodí svůj míček daleko jak nejdál dohodí . Všichni ho hází a pak si pro svůj míček běží . Malá ho nehodí . Má strach , že jí ho někdo vezme a ona si ho nevybojuje zpět . Přitom si nepamatuji , že by se jí někdy něco takového stalo . Možná na tom písku , občas , ale to je snad normální . Zase u ní nechci jen stát a řešit takové problémy za ní . Spíše se snažím být nablízku , kdyby potřebovala pomoc .Takže toto mě trošku trápí . Jak tam dětičky běhají a naše stojí , kouká . Hlavně před cvičením . Děti jí říkají ahoj a ona nic . Vůbec nevím jak reagovat . Odpovědět na pozdrav by měla .
Ráda bych nějaké typy na posílení sebedůvěry ve společnosti . Doma jí má až moc 🙂
Ahoj Peťko, sice dotaz nebyl určený mně, ale musím reagovat. Jsi super máma :-)), je skvělé, jak se malé věnuješ. I to kojení je super. Mému synovi bude rok, kojím a jsem skoro výjimka mezi kamarádkami, tak Tvé „přiznání“ byl balzám na duši. Jsem učitelka na 1.st. a vedla jsem tanečky dětí od 4let, z mých zkušeností (na tanečkách) i holčička, která byla nesmělá, nechtěla mi nic říct, příp. plakala (učíme bez rodičů) se za nějakou dobu otrkala a byla OK. Myslím, že Tvoje holčička toho umí spoustu! Bylo by asi fajn poznat učitelku ve školce, která by měla mít Tvoji dcerku, třeba nějaká ráznější by nebyla to „pravé ořechové“. Držím palce:-))
Lenka
Chmjorko , moc děkuji .
http://www.stránky školka nemá . Vím , že má moc dětí a tak si ani nejsem jistá , zda by mi jí vzali od toho září .
Na záchod si dojde sama , má tam stoličku . Ovšem nočník má po ruce v pokojíčku a chodí raději na něj .
Ona je hrozný rytuálista . Má pravidelný režim a když je nějaká změna špatně to snáší . Jak jí jednou třeba někdo ukáže nějakou novou hru , pamatuje si jak to s ní ta osoba dělala a tak to vyžaduje i u jiné osoby . Takže třeba tatínek jí naučí něco nového , pak to hrajeme spolu , já si chci pozměnit pravidla a už malá říká : “ Ale mamíí , tak se to nedělá . To musíš takhle . “ A nedá si říct , když to chci ukázat jinak . Nebo další případ . Večer chodí spát se mnou. Před tím dá pusinku tátovi , ségře . Pak jde do ložnice , sama si připraví peřinku , rozsvítí lampičku a volá : “ Mamí , hotovo je čas spinkání . “ A běda , kdyby tu peřinku už třeba měla připravenou . To je pak schopná se rozbrečet . Má velikou paměť , vše si hned pamatuje . Na druhou stranu když třeba chodíme do mateřského centra , nebo na to cvičení poslouchá ukázkově . Teta cvičitelka ukazuje cviky (čáp , vrabeček , skáčeme jak žabka , děláme holubičku atd…) a ona si mě ani nevšímá a samostatně krásně cvičí . I když s ostatními nekomunikuje , pamatuje si jak se ten či onen chlapeček jmenuje . Jak se jmenuje ta culíkatá holčička atd. A já nechápu , jak to mohla vyposlouchat , protože já si ty jména teda nepamatuju ! Když jsme v létě chodily na hřiště a hrála si třeba na písku a přišlo tam jiné dítě , odložila své hračky a běžela pryč z písku . Pak jsem se tam musela vrátit s ní . Pozoruji , že je to už stále lepší a lepší . Snažim se s ní chodt pravidelně na to cvičení a v pravidelný čas do MC . Kamarádek ve svém věku tolik nemá . Jen dvě . Ty také navštěvujeme a tam se chová dobře . Mám o ní v tomto směru strach . Možná je vše také způsobeno , že je tak trošku vymodlená . Těhotenství nebylo ideální a já byla stále ve stresu . Malou si teď hrozně užívám a věnuji se jí opravdu hodně . Samozřejmě jí také nechávám prostor . Když napíšu , že ještě kojím , na noc a ráno , není co dodávat ,že ? Určitě jí nerozmazluji , i když to z mého psaní tak jistě vypadá .
Děkuji za rady . Ten záchod určitě nacvičíme . Omýt a utřít se dokáže . Odnést talíř po jídle , ustlat si peřinku také , složit oblečení ..to by nemusel být problém.
Jen s tou komunikací se bojím . Zajímavé je , že když je ve společnosti starších dětí , tak si s nima hraje snad lépe ,jak se stejně starými dětmi . Posledně s kamarádkou (5let) stavěla puzzle snad půl hodiny . A krásně se holky doplňovaly a to se vlastně neznaly .
Jsem ráda , že jsi mě uklidnila s tou komunikací . Prostě starší dcerka (12let) s každým hned povídala a předváděla . Naše malá jde např. k lékaři . Včekárně říká jak mu řekne : “ Dobrý den , pane doktore , mě bolí hlavička a mám kašílek .“ Pak vlezeme do ordinace a ani slovíčko . Jen tak nedůvěřivě kouká a já jsem ráda , že se nechá alespoň vyšetřit !
Tak snad se i ta komunikace časem zlepší . A ještě jsem se chtěla zeptat , zda je vhodné chodit zpočátku s dítětem třeba na dvě hodiny do školky . Teda nevím zda to naše školka umožňuje . Nebo lépe hned od začátku sama . Určitě by chodila jen na dopoledne . Ona totiž po obědě nespí , snad už od roka a půl .A ještě se zeptám , zda děti paní učitelce vykají . Malá přechází z tykání do vykání bez problémů . Když si třeba hrajeme na prodavačku , paní doktorku atd.
A učitelkám říkají teto ? Já už si to vůbec za ty léta , kdy chodila dcerka nepamatuji 🙁
Moc děkuji za rady.
Ahoj, tak jsem dorazila i sem :-), Vezmeme to postupně: geometrické tvary jsou určitě nadstavba, ty pro vstup nepotřebuje, někdy s nima mají problém ještě předškoláci. Mluvení, písničky i básničky jsou jen dobře, převlékání je také velký plus – u nás se požaduje alespoň snaha. Knoflíky a tkaničky pomáhám – tkaničky se taky vyžadují až po předškolákách(pokud to dítě umí dřív, tím líp, ale není to nutné). Boty jsou teď v zimě komplikované – opět by měla být alespoň snaha to zkoušet, příbor taky zatím není potřeba, to stačí až kolem 4 roku, horší je nočník a utírání, trénujte na záchod aby jí to pak nezaskočilo – ve školkách jsou záchody menší, takže žádný strach, a utírání je důležité – u nás je to jedno z kritérií pro přijetí, někde sice děti utírají, ale to je spíš vyjímka.
Co se týká komunikace, je v tomhle věku normální že se stydí a drží se zpátky, dítěti trvá určitou dobu než si zvykne na nové prostředí a vezme je za své, důležité je že se nevyhýbá aktivitě, komunikační bariéry se časem odbourají.
Dále je potřeba sebeobsluha – umýt si ruce, používat mýdlo, utřít se do ručníku, vysmrkat se, jíst ovoce a zeleninu(pokud není alergie), chůze po schodech, poznat si své věci…
Ve školce možná z počátku bude vyhledávat spíš samotu, ale je to normální, dítě se potřebuje nejdřív „rozkoukat“, sleduje co a jak se dělá,seznamuje se s režimem, poznává děti, vybírá si potencionální kamarády a pak se začíná pomalu zapojovat. Vždycky rodičům říkám ať si představí sebe v nové práci – neznámé prostředí, neznámí lidé, určitě nezačneš okamžitě se všemi komunikovat, chovat se bezprostředně, a dělat okamžitě naprosto všechno. U dětí je to podobně. Většinou jsou tak první tři měsíce adaptační kde si dítě zvyká, je jedno že nemá obrázky, neumí básničku, stačí když si hraje, začíná komunokovat s dětmi…
Posílit sebevědomí neustálou chválou, pokud chceš něco dělat se zábranami tak choďte po návštěvách, případně ji nech chvíli u někoho, choďte dál na cvičení, mezi děti, tím si zvykne na změny, „cizí“ lidi, trochu se tím otrká a školka nebude taková radikální změna.
Možná píšu trochu zmateně, ale mám příliš myšlenek najednou. Možná jsem něco zapomněla – teď mě víc nenapadá. Pokud má vaše školka www stránky tak se na ně podívej, možná tam taky píšou co je potřeba umět, jinak bych určitě využila den otevřených dveří nebo zápis kde ti určitě vše řeknou. V každé školce se můžou požadavky trošku lišit.