Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vzteka se,dela naschvaly a je zly na kamarada---porad si drzi muj oblicej
dobry den,muj 2 roky a tri mesice stary syn mi zacina delat starosti a poradne me vytacet.Asi uz to patri k tomuto veku,ze odmita delat co mu rikam,odmita si uklidit hracky,dela pravy opak toho co mu reknu a taky k tomu patri asi to vztekani se.Zacal si ale vybijet zlost tim,ze do neceho bouchne,kopne,necim hodi,ale taky kdyz mu neco nedovolim,tak bouchne i mne.Nekdy,kdyz ho plesknu pres zadek,snazi se mi to vratit,coz mi tedy opravdu dost vadi.Zacali jsme se navstevovat s kamaradkou a jejim temer triletym synem.Nejdrive byl hotovy andilek,byl hodny,hezky si hral,ale posledni dobou je to opravdu hruza.Kdyz u nas byli na navsteve,jeho „kamarad“ si hezky hral,Filipek kolem nej chodil,strkal do nej,bral mu hracky,pak ho ale kousl do ramene a o neco pozdeji ho bouchnul flaskou do prostred cela.Ja opravdu nevim,kde se to v nem vzalo.Neni zvykly byt mezi detmi,je to jeho prvni kamarad.Kdyz jsme byli u nich naposledy my,Filipek mu zase bral hracky,schvalne do nich narazel,boural a vylozene provokoval.Pak dostal na zadek,lehl si na zem,zacal kopat nohama a vztekat se.Nechala jsem ho,pak prisel,rekl,ze uz je hodny,ale za chvili to prislo zase.Kdyz mu reknu,at neco nedela,ze to boli,udela to zase a klidne se pri tom usmeje.Jsem z toho opravdu nestastna,byl vzdycky tak hodny.Porad je moc mazlivy,umi byt i ten „andilek“,ale co ted predvadi,je vazne des.Mysli,ze ho to prejde?Cim to muze byt,ze se tak chova?Cim to muzu zastavit?Myslite,ze treba muze zarlit?Je totiz na me docela zavisly.ma me misto nejakeho sveho slysaka.Vzdycky nez jde spinkat,musi mne drzet za oblicej,chyta mi na rty a tak.Casto to dela i kdyz treba jen sedi vedle mne,kdyz mu ctu,divame se na pohadku.Kdyz zjisti,ze vedle nej v noci nejsem,hrozne krici do te doby,nez si zase chytne muj oblicej.to je dalsi problem.Je to moc mile,kdyz je takovy mazilek,ale nekdy je to trosku moc.co si o tom myslite a psychologickeho hlediska?
simona
já sice ještě tak staré dítě nemám je mu teprve 11m, ale taky už se někdy vzteká když mu vezmu něco co by neměl mít a najde (bohužel nemáme tolik místa a některé věci jako knížky musí zůstat v jeho dosahu, někdy si jich ani nevšimne a jindy zas provokuje) opravdu je dobré ho nechat vyvztekat. Souhlasila bych i dát do jiné místnosti, ale určitě ne zamykat aby to pak nechtělo zkoušet samo a schválně z trucu se samo nezamklo. A taky nejsem ani proti plácnutí buď přes prsty nebo zadeček, ale takové to vezmu vařechu a ostatní strašení to mi moc výchovně nepřipadá.
Nejlepší je zabavit radši se pět minut dýl věnovat než se rozčilovat. Naštěstí to zatím funguje ovšem jak to bude později těžko říct. Už se začíná sám pouštět chodit bude veselo
Jinak pevné nervy všem ahojek Petra
ahojky,z tveho dopisu jsem mela pocit jako bych ho psala ja sama.Mam doma stejne stareho synka a ma uplne stejne projevy a stavy.vim ze je to hodne narocne na psychiku ale ver ze krikem a placnutim je vse horsi.taky mi to obcas ujede a beru proutek,ale je jeste vzteklejsi.to zavirani a zamykani v jine mistnosti me pride dost krute a omezujici.mohlo by to mit v budoucnu i nasledky.ja mam vyzkousenou metodu odvedeni pozornosti nebo studena zinka.nejhorsi je ustoupit jen aby byl klid.to nam pak ty deti polezou po hlave.ted mi dost pomaha medvidek pu,malej ho zboznuje,tak si povidame jak se ty zviratka chovaj,nejen k oststnim.a vetsinou se u nej i uklidni a pak v klidu vypravi.ale je pravda ze to nejde v tom nejvetsim vzteku,to se zklidnuju ja sama a snazim se ho ignorovat,to mu vadi,nebo rikam ze budu smutna,kdyz neprestane.jeto ale narocne,nekdy mi dochazej patrony.ato jeste valcime s plinkou na noc,ma ji rano uplne procuranou.preju pevny nerviky.c
Cibka
Milá Simono, vím jak Vám je. Mám doba tříletého kluka Aleše a tento Váš problém znám velice dobře. K tomu se nám před půl rokem narodila ještě dcera. Žárlivost jsem u syna nepozorovala, bydlím totiž v rodinném domku s mými rodiči a prarodiči, takže se mu docela často někdo věnuje, když já zrovna nemůžu. K Vašemu problému, musím konstatovat, že toto chování našich ratolestí patří opravdu k jejich věku. Také jsem tomu zprvu nevěřila a kladla jsem si naší výchovu s manželem za vinu. Někde jsem se však dočetla, že právě v tomto věku mezi druhým a třetím si dítka začínají vytvářet již svojí osobnost a k tomu bohužel patří toto chování, hlavně odmítaví postoj. Například uklízení hraček jsme u nás začali provozovat tímto způsobem : uklízení kostiček do benínky, kterou jsme držela já a syn chodil pro jednotlivé kostičky, které jsem mu pojmenovala barevně. Nejen že uklízel, ale také se zdokonaloval v barvách. Autíčka se uklízejí do skříně před kterou jsem sedela já, finále bylo takové, že syn je donášel mě a já jen dávala do skříňky. Pokud je u vás návštěva a Filípek nechce půjčovat hračky, nebraňte mu v tom. Má o své hračky starost, napoprvé to zkuste vystětlit formou půjčky kamarádovi a pokud přesto nechce, dejte kamarádovi jinou hračku o kterou by mohl mít zájem. Zezačátku jsem tomu také nerozumněla a brala jsem to jako selhání výchovy, že se syn nechce rozdělit o hračky, ale časem to ustoupí. Je to dlouhá cesta ta výchova našich ratolestí, ale pokud z celého srdce milujete nemusíte se bát, že i jedna na holou Vašemu synkovi neublíží. My se zase potíkáme s mladší pubertou, ano čtete dobře, již ve třech letech. Také mám hlavu už jako balón, ale když pak k nám syn příjde a začne něco vymýšlet za rošťačiny jsme uchechtaný. Proto Vám a vaší celé rodině přeji hodně sil s výchovou a věřte že bude lépe. Nahledanou p.Šárka Housková z Liberce
Šárka
Ahoj, osobně si myslím, že tento způsob chování patří k věku tvého Filípka. Děti zkouší, co všechno si mohou dovolit, posunují „hranice“… My jsme to měli úplně stejně u Šimona, Mates je přibližně stejně starý jako tvůj chlapeček a začíná to zkoušet také. Snad tě potěší, že to časem přejde. Ale moc se neraduj-obvykle je to tak, že jedno veselé „obdobíčko“ je vystřídáno dalším-ještě o něco více „vypečeným“!!! A jak na to, už bylo řečeno výše. Hlavně buď důsledná a klidná. Když se dítě vzteká,nech ho být-zákaz prožívání vlastních (i negativních) citů se totiž nevyplácí. Když ho nenecháš vyvztekat, bude to časem ještě horší. Mám vyzkoušené, že lepší, než říkat NESMÍŠ a MUSÍŠ, je použít třeba „přece nechceš…“. Zákazy totiž děti provokují a nutí je jednat proti své vůli… Přeju pevné nervíky!!!
Ahoj, zkus to co radí Tilia, úplně bych vypustila plácání přes zadek. Z vlastní zkušenosti, je to zcela kontraproduktivní. Čím více jsem plácala, tím více Terezka zlobila (tedy po chvíli). Na neuklízení jednu dobu zabralo to, že jsem nechala hračky večer jak jsou, když Terezka usnula, hračky jsem sebrala do pytle a schovala na 2 dny (jen ty rozházené). Když je nechala další den, schovala jsem je na 3 dny…… Teď si vcelku uklízí bez problémů. Jinak, ono je vždy období lepší a horší. U nás se to stále střídá (také podle toho jak často je s babičkou). Někdy, když Terezka neposlouchá, místo „tvrdosti“ jí řeknu“ pojď sem, já ti dám pusu a ty mi za to uděláš radost, jo?“ a zabírá to úplně nejlépe. Bohužel, někdy na to nemám dost sebeovládání :-)) a někdy to také nefunguje.
Ahoj Simono, neodpovím Ti na všechny otázky. Ale pokud by mě dítě začalo takhle zlobit, tak mu dám najevo – slovně, mimikou, že to nechci. Pokud to nepomůže, lepla bych ho přes zadeček a poslala do nějaké místnosti, ať se tam vyvzteká a až bude zase hodný, ať sám příjde zpátky. Samozřejmě bych za ním zavřela dveře. Pokud by se snažil hned se vrátit, tak bych prostě ty dveře držela, nebo zamkla a až by byl klid, tak bych pro něj došla. Prostě si myslím, že je dobré si dítěte nevšímat. On totiž chce en upoutat pozornost. A pokud se chce vztekat, tak někde sám a ať si to tam nechá projít hlavou. Nejsem pro tělesné tresty a myslím si, že tato metoda docela zabírá. Takže držím palce, ať toto období rychle přejde.