Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
lumpárny
Jen tak si sedím u pc,oběd se peče,dítě si hraje…pohodička :-)))
a v tom křik a dítě volá maminko podás to??? Co Kryštůfku? TO! a už to vidím…. v troubě se spolu s těstovinami zapéká i umělohmotná miska pod květináč…jééééééé…..týýýýý zmizni…nebo Ti zakroutím krkem. No okamžitě větrám,vypínám troubu a kontroluju škody. Plast drží svou pověst polymeru a roztéká se a mění tvar na placku…naštěstí je trouba mastná:-) a po vychladnutí se dá ,,dílo zkázy“ dobře sloupnout…
Dítě nakukuje za rožkem a ptá se ,,Maminka se zjobí?“…NO zlobíííí,to se přece nedělá…..
tak kdo mě trumfne? :-)))))))))
Když už tu byla řeč o zvířátkách tak také přidám jednu příhodičku. Je to už čtyři roky. Jednoho krásného letního odpoledne jsem doma pobíhala po bytě a uklízela. Doma bylo nachystáno něco na zub. Měla se nám vrátit Kačenka z Itálie , kde byla na dovolené s tatínkem. A protože jsem byla už nedočkavá , říkám, podívám se jestli už nepřijeli..Peťa cupkal jako čtyřletý za mnou na balkon. Koukám, nic… jen jsem byla v pátém patře a z pískoviště pod námy na mě volají děti……. panííííííííííííííííííí máte tadyyyyy kočkuuuuuuuuuuuuuuuu…..Jsem si říkala, že jsou praštění… Ale červíček v hlavě zůstal a já se šla podívat, kde se naše Micka vyhřívá. NO … nebyla. Tak jsem šla znovu na balkon a říkám.. kluci a jkou má barvu??? a oni volají- To je vaše Micka a nějak divně se tu plazí…. V tom ve mě hrklo.. a křičím na Káju… Kájíííí Micka spadla. Letěli jsem dolu jak nejrychleji to šlo. No bohužel, byla to Micka. Pak následovala cesta na veterinu… no chudinka. Měla na dvakrát rozštíplou pánev . Neměla moc šancí se z toho dostat, říkala p Dr. No a tak jsme ji měli dát do košíku, podávat léky proti bolesti a tak dál, zkrátka všechno co k tomu patří. A Péťa si sednul v obýváku na zem k tomu košíku, kde chudinka MIcka z posledních sil smutně pokukovala . A já mu říkám, nic jí nedělej, ona má špatnou nožičku. NO protože nemohla chodit. A on moulík vzal kočku za zadní nohu, vytáhl jí do vzduchu a povídá.. Kde má špatnou nožku??????
Chudák Micka…. asi ty poslední síly co měla , byli ty tam. V mžiku jsem byla u něj. Micka naštěstí přežila a ani nekulhá… na balkoně sleduje dál všechno ptactvo s tím rozdílem, že už za nima neskáče.
Holky, dobře se bavím… :))) S tím krémem – to zas Martínek, když mu byly asi dva roky, našel můj korektor na kruhy pod očima a začal si s tím malovat pusu 🙂
Lenousku, zvířátka jsou samostatná kapitola – mimochodem Matildo, ten kocour byl super :)))- Marťa mi jednou (coby dvouletý) nesl ukázat koťátko – držel ho za krk, kotě třepalo nožkama, sípalo a Marťa se rozplýval, jaká je to krásná kočička 🙂 – ale přežila. Horší to bylo s morčetem u dědečka v mé péči… tak jsem ho tiskla a opečovávala, že za dvě hodiny mu děda kopal hrobeček…
No a nejmenší Jeníček… nasadila jsem si za okno kedlubny, květák, letničky… prostě rostlinky na sadbu ven. Asi po třech týdnech jsem některé protrhávala, aby zůstaly ty silnější a měly dost místa. O den později jsem objevila Jeníka, jak dělá totéž… a od té doby v každé nestřežené chvíli – bohužel “pikýroval“ tak dokonale, že kedlubny i květák jsem si musela koupit už předpěstované 🙂 – jen mi vždy nosil zelené kousky i s kořínky… Dareba malý 🙂
No holky tak se musím přidat.Právě před chvílí moje dcera udělala taky lumpárnu.Byla jsem nahoře u babičky a moje dcera si u mě dole v kuchyni vytáhla sklenici ve které má náš pes dobroty.No včera jsem je nakoupila bylo to 30 takových pamlsků a 4 kosti každá chutnala jinak.Přijdu dolů dcera vesele říká Arči měl hlad a ta sklenice s těmi dobratami je prázdná.No jsem myslela že mě trefí šlak.Takže veselo :-)))
Jo říkala sem Vám co dělalo naše robátko než sem upekla beránky letos? vzalo si voskovku a dělalo nááádherné spirálky na zeď po celém bytě:-))))) opičák. K
S tím šamponem mně Mariata připomněla taky něco podobného. Koupila jsem si oční krém a protože jsem chtěla vypadat hodně mladá, koupila jsem takový docela drahý. Bylo to v malinkatém kelímku a stálo to asi tři stovky. Dvakrát jsem se namazala a to tak, že jsem jen lehce prstíčkem nabrala nepatrné množství, aby mi to co nejdéle vydrželo. Když jsem třetí den co jsem tento zázračný krém měla přišla z práce, našla jsem ho otevřený u zrcadla a bylo vidět, že si někdo nabral tak, že chyběla víc jak půlka. Adam si tím totiž klidně natřel celý obličej a to nemluvím o tom, že jinak krémy na obličeji nesnáší. No ale je pravda, že vypadá stále mladě(to ale asi nebude tím krémem)
Teda holky, zase jste mě dobře pobavily, vlastně spíš Vaše ratolesti. S těmi počmáranými nožkami jsem si vzpomněla, že Eda, když měl 8 let, se pomaloval na tváři černou fixou – domaloval si vousy i s knírem. Někde mám fotku, to jsem nemohla nezaznamenat,až po té jsme to drhli solvinou – jeho úsměv rázem ztuhl 🙂
No a lumpárny těch starších už nejsou tak roztomilé. Naposledy si tak lebedím v koupelně a chci si umýt hlavu. Trochu jsem se rozmazlila a koupila celkem drahý a velký šampon. Vezmu ho do ruky a je poloprázný. Jednoduchou dedukcí jsem zjistila, že to musel být prostřední Jindra(6,5let). Když na něj vybafnu, upře na mě svá velká modrá kukadla a řekne: “On to není sprchový gel?“
Koukám, že největší čísla jsou kluci. :-). Ten můj nejmenší(19 měs) je strašně nevypočitatelnej. Musím s ním chodit i na záchod, jinak by určitě něco provedl. No a vždycky má u sebe nějakou hračku. Dělá jako by nic, usmívá se a jakmile vstanu, vždycky nějak tu svou mrštnou ručičku nějak skrze mě protáhne a šup, hodí to do mísy. Okamžitě se otočí a se smíchem zdrhá. A to podotýkám, že máme miniaturní záchod a já to vždycky čekám, takže ho blokuju:-))).
Karamelo, nemám slov :-))))
Ale taky přidám čerstvé zážitky, oba ze včera.
Ráno si Páťa hrál, byl hodnej, vzal si tužku a papír a dělal písi písi. No jo, ale že mi přitom vzal i propisku, to jsem nepostřehla. A až mi to přišlo divný, jak je hrozně hodňoučkej, tak jsem se mrkla, co vlastně dělá a stále dělal písi písi, ale tou propiskou si počmáral obě nožky od kyčlí až po ponožky :-)))
Tak já se taky přiznám, ale lumpárna to byla moje, coby dítěte.
Měla jsem křečka, hrozně mě nebavilo čistit mu klec, ale dělala jsem to poctivě. Křečka jsem vždycky pustila do vany, aby se proběhl, vyčistila jsem klec, připravila mu čerstvé jídlo a pití, až jednou…
Zase se křeček probíhal ve vaně, já mu šla ještě natrhat čerstvou jarní travičku a… na milého křečka vypustila pračka vodu z montérek, praly se na 60 stupňů. No, přežil, ale nedovede si představit, jak chudák vypadal, takže v trápení zvířátek (viz. kocour v troubě), jsem byla taky expert – vyprávět vám o kachničkách, které jsem nosila babičce ukázat za krčky, to nebudu rozmazávat ….