Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
krize ve vztahu
Zdravím všechny,ani moc nevím,proč to sem vlastně píšu,možná trochu doufám,že mi někdo poradí,a že se mi trochu uleví.Chce ode mě odejít můj partner,máme roční holčičku,tvrdí,že na něm jsem ošklivá,že jsem často podrážděná,vzteklá,nervózní,kvůli maličkosti se naštvu,neprojevuju mu city.Ano,přiznávám,že občas jsem taková,ale bodejť ne,když se mám co otáčet,abych všechno stíhala,jenze pro něj není moc podstatný mít uklizeno,ale hlavně,když se mu asi budu věnovat,abych to přesně uvedla na pravou míru,něco podobného jsem prožívala loni,když jsem byla těhotná,odstěhoval se,po měsíci a něco jsme se dali dohromady,jenže teď to vypadá že odejde,a já nevím,co dělat,prosit?Mluvit?Mlčet?Nevím si rady
Lucouš
Ahoj, rada, to je těžká věc, ale já měla tohle po obou dětech. Typická krize…neměla jsem čas ani na sebe, natož na manžela. Myslím, že s tím souvisí i hormony. Když jsem kojila, bylo to nejhorší. Když jsem potom přestala kojit, nebyla jsem tolik unavená a všechno se to časem spravilo. Říkal mi přesně to, co popisuješ – že jsem protivná a tak…ale já jsem byla už protivná i na děti. Tak jsem se nad sebou zamyslela a řekla si, že s tím musím něco udělat. Víc se usmívat, míň křičet, ironické poznámky polykat a hlavně chválit (za všechno a pořád). Vím, že jsou chvíle, kdy ti třeba není do smíchu, ale když příjde chlap unavený z práce a manželka se na něj doma ani neusměje asi se domů moc rád nevrací…
S tím žárlením to má souvislost určitě taky, ale píšeš, že je malé už rok, tak to už si určitě zvykl a není to takové, jako, když se narodila. Ale zapojit do chodu domácnosti chlapovi nikdy neuškodí…
Přeju hodně štěstí
Cvrček
My jsme to měli podobné (podrážděnost, byla jsem na něj někdy taky dost protivná), byl zvyklý´, že jsem za ním chodila do práce, všímala si ho. No a když se narodilo mimi, tak najednou tolik času nebylo a on jednoduše žárlil, sám mi to po čase přiznal. Teď už je to lepší, ale není to ještě tak jak by to mělo být. A pomohlo mi to, že jsem skoro pořád do něj hučela, samozřejmě s tím, že ho mám moc ráda a že si přeju mít normální rodinu a jak je to pro mě moc důležité, domluvila jsem se s ním, že si s přáteli může raz za čas někde zajít, udělala jsem mu občas masáž (on z toho v sedmém nebi a mě se tak nechtělo). A pomohlo i to, že jsem mu řekla, když mi třeba občas pomůže vysát či umýt nádobí, že budu mít víc času, a tak. My se dohadovali skoro každý den. Hlavně nemlčet a zjisti si jestli tě pořád ještě miluje, jestli jo tak máš na čem stavět. Hodně zdaru
Ala
Mlčet určitě ne, tím by to bylo ještě horší a prostě byste vedle sebe jenom přežívali. Myslím že dost mužů prostě „žárlí na dítě“, kterému věnuješ určitě většinu svého dne. Ale určitě by sis měla na svého partnera nějaký čas najít a promluvit si s ním. Možná by to chtělo rozdělit si role, co se týče domácnosti. Aby ti pomohl aspon s úklidem…tím ti ušetří čas, který bys mohla věnovat jemu. A byli byste oba spokojenější.
Ale pokud se už od tebe odstěhoval v době těhotenství, tak nevím, jestli je to ten správný partner pro rodinu 🙁 V té době ti měl být oporou, a né utéct jako zbabělec.
Nevím, jestli v tomhle najdeš radu, ale zkuste si promluvit o těch rolích v domácnosti.
Hodně štěstí
Luma