Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Cesta k radosti
Našla jsem krátké zamyšlení a docela mě oslovilo – tak se chci s vámi podělit – jen tak, pro radost :): “Čím to, že někteří lidé stále cítí potřebu projevovat nespokojenost, neustále reptat a kritizovat? Kdo se naučí nic nepovažovat za samozřejmost, být vděčný za maličkosti a radovat se z drobností, ten si vždy najde důvod ke spokojenosti.“
Krásné a pravdivé
Přesně tak jak píšeš Ájíku.Můj muž vždycky říká,že tihle lidi se nikdy nezmění a vždycky si najdou nějaký důvo,aby mohli remcat.A proto se držme od takových rači dál,no né ? Je to tak,člověk se musí umět radovat i s maličkostí.
Jo jo 🙂
Ájíku, je to přesně tak, jak píšeš.
Jojo, holky, čím dál tím víc zjišťuji, že radost ze života pramení spíš z přístupu k životu – jasně, vždycky je na co nadávat… ale taky je vždycky z čeho se radovat…
Já si myslím, že ti, kteří neustále něco kritizují a remcají a tak, jsou nějak zakomplexovaný, jsou si vědomi toho, že nějsou sami schopni něčeho dosáhnout a tak si ten vztek vybíjejí na někom či něčem jiném. Hlavně, s takovými lidmi nemá cenu diskutovat nebo jen tak mluvit, protože neuznají jiný názor. Jen kecají to své.
Jasně, každý má právo na kritiku, ale určité hranice. A když je ta hranice překročená, tak od takového člověka pryč. S pár takovými jsem se setkala a je to děs, nedomluvíte se.
To je fakt, Ájíku 🙂
Ano je to tak Žiraf!
Ájíku, jojo:-)
Já si myslím že lidé kteří proplouvají životem bez nějakých větších problému tak si budou vžycky stěžovat,nebudou nikdy spokojení.Vždycky si najdou duvod proč remcat třeba i proto že jim to tak vyhovuje.Pak už nezbívá čas na to mít radost z maličkostí.Já už jsem se to naučila,ikyž občas to remcání je.