Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Malá exibicionictka!
Ahoj maminky, s Verunkou (2 roky) denně probíráme (ne že bychom chtěli) kdo má co mezi nohama (pipku nebo pindíka). Ze začátku to bylo docela úsměvné, ale teď je to někdy dost na obtíž, třeby ve městě. Stále se na to ptá. Také nám chce stále tu svou ukazovat nebo bez otálení řekne nám, ale i cizím „Ukaž pipku!“ Při masírování nás zaskočila, že si řekla i o masáž nebo když ji lechtáme, tak ji chce pošimrat a nebo s klidem řekne:“Sáhni si.“ Poraďte jak to mám dvouletému děcku vysvětlit.
Souhlasím plně s Dášou P.,podobné nesmysle si pamatuji i já od mámi,doba byla skrátka taková!!!
Raději otevřenost,vždyt i tyhle věci jsou přirozenou součástí života!Pokud se ptají ,normálně odpovím!I tím je učím,že to není nic zvláštního.Čím víc budu „mlžit“ a dělat ,že je to něco neslušného atd.,tak nadělám více škody,než užitku!!To mi věřte!.-))
Já vím,že někteří rodiče jsou vychovávání poněkud jinak ,ale vspoměnte si na to,že ikdyž vám třeba vaši rodičové nic moc nevysvětlili,tak jste z toho později měli zmatek a říkali si,že vy dětem vše řeknete!
Snažím se být k dětem otevřená!Nepřeháním,nemluvím o tom ,ale když se ptají,odpovím,přirozeně a normálně!
Dcerka už mám 14l a tak už ví vše důležité a i 12l syn ví,proč mamince je někdy špatně a vše okolo toho:-)) Vím,že jím dávám ohromnou devizu do života!
Ikdyž moje máma nám nic moc nevysvětlovala:-((
A čím víc budu z toho „šahání si na to“ dělat povyk,tím víc to děti dělají,prostě pokusit si toho nevšímat!
Děti to prostě dělají a není za tím nic nenormálního:Je to jen zvědavost:-))
Léňa
Cvrčku,
Tvá poslední věta mě trošku vyděsila. Myslím, že bychom si neměli vymýšlet, že se těm dětem „něco stane“, když si tam budou sahat! Vzpomínám si na mé výčitky svědomí v dětství, vždy, když jsem něco takového dělala, měla jsem šíleně špatné svědomí, že dělám něco špatného, hříšného, že to bude mít trvalé následky v podobě neplodnosti apod. 🙁
To jsem si určitě nevymyslela sama, musel mě tím někdo postrašit a člověk se pak v pubertě hodně těžko zbavuje těchto zábran a výčitek, které mu znemožňují prožívat něco tak přirozeného jako je sex.
Vzpomeňme na skoro „pravěké“ metody našich babiček-„když si to budeš dělat, budeš mít chlupaté dlaně“ apod. Možná pro nás teď k smíchu…
Takže strašení snad radši ne, jestli jsi to takhle myslela.
Tento problém je aktuální i u nás, moje tříletá dcera nedávno objevila, že jí dráždění šmudlinky dělá dobře. Vysvětlila jsem jí, že to nesmí dělat před jinými lidmi (ihned se mě ptala: A před tebou jo? A před babičkou? A před Péťou?) a že si tam nesmí strkat nic jiného než čisté prsty (zkoušela např. tužky apod.) Takže teď tyto aktivity přesunula do soukromí, ale stejně si tam strká injekci z lékařského dětského kufříku….
A na dotazy o hledně pipek a pindíků jí odpovídám kdekoli, děti jsou prostě zvědavé. Ale nabízet někomu, ať si sáhne nebo chtít si sáhnout – to bych jí taky vysvětlila, že to prostě nesmí.
No, ono to asi ve společnosti není moc vhodné ,to chápu. Ale je to normální. Mně to taky není příjemné, když musím syny stále napomínat, ať si s tím nehrají aspoň při jídle…! Ale koukněte na své manžely-jsou v tomhle lepší? Já myslím, že ne, akorát se snad ovládají před cizími, jinak mají ty ruce pořád „tam“.
Těm klukům to nějak „vyčnívá“ tak to svádí k hraní. Ale i holčičkám to prostě dělá dobře, ať se nám to líbí nebo ne. JUen je vhodné to vysvětlit-čistě kvůli společenskému úzu-že si s tím mohou hrát jen když jsou sami (samy), že to prostě patří do soukromí. Třeba tak jako kakání. Je to normální, přirozené, všichni to děláme, ale každý spíš chce být přitom sám. :o)
My máme kluka i holčičku, ale holčičce je teprve 13 měs. a tak tyhle problémy ještě neřeším. Ale s Martínkem jsme měli taky takové období, kdy byl moc zvědavý a chtěl, abych mu ukázala buchtičku a když ne já, tak aspoň Eliška. A otázky typu: „mami, proč mám tady ty kuličky?“ Taky si tahal bimbulu, ale bylo to spíš z nervozity (nevěděl co s rukama). To jsem vyřešila tím, že jsem mu říkala, že si ho vytahá a bude ho mít jako žížalu. Taky jsem mu říkala, že když neví, co s rukama, ať si šahá na pupík. Zabralo to. Když si ho začal tahat, řekla jsem PUPÍK a byl klid.
Tak radím vymyslet si něco, jako, když si na ní bude často šahat, že se něco stane…