Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tohle mi dnes přišlo mailem
Gratuluji!
Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety… Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít… Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili… Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat… Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box – vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu – jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost – naučili jsme se chovat a poradit si… Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!!
I Ty jsi jedno z nich :o).
a taky Sisinky, Atlasky a Ledovky…:-)))
a vitacit lizany z dlane:)
obcas zamacknu slzu kdyz vidim dnesni reklamy…jak me se styska po 20 minutovych kotatkach v kosiku a panu vajickovi:)
v pedru nebylo nic:)))))dobrej byl sevak:)…co se tyce pedra….strouhali jsme do nej pastelky , aby byla žvyka barevna:)
no jooooo cecka, co k tomu dodat… 🙂
V tom Pedru mam dojem snad byly takove ty obrazky na ruku jestli si teda dobre pamatuju, myslim, ze to bylo ono… olizali jsme ruku a prskli tam ten obrazek.. hrozne se to rozpoustelo 😀
To jste mě fakt pobavily, každá doba má své kouzlo. Myslím, že i naše děti budou jednou vzpomínat na své dětství s nostalgií a s láskou(tedy doufám:-)). Mariata
Kathy, já raději ty čokoládové…
Bajo a Pedro si pamatuju, taky jsme sbírali obrazky ze žvýkaček Rekord a různě si je ve škole vyměňovali.
A pak mánie Céček, z těch jsme měli na chalupě udělaný závěs.
Jó, pamatuju! To už jsem byla v pubertě – tedy to Bajo, Pedro bylo už dávno a bylo náhodou skvělé! Sevak už byl horší 🙂 A zároveň s Bajem byl ještě Ping – tam byly zas obrázky se zvířátky.
tapinko-na vystřihovací panenku si pamatuju 🙂
šmoulová zmrzlina:-) ale to už mi bylo kolem 10let-to bylo těsně před revolucí ne?
haha a co Bajo a Pedro:-)))) s obrázky ze čtyřlístku:-))
Martasko Horce jsem tolikrat vzpominala, to byla takova dobrota mnam, objevila jsem je jeste mozna nekdy pred osmi lety, ale pak uz nikdy nikde, nikdy jsem si nepamatovala ten nazev. Az ted co jsi to napsala. Ja jedla jen ty jahodove.