Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zdá se mi opožděná
Ahoj všem,trápí mě moje 14.měsíční dcerka.Ať se snažím sebe víc,nechce se nic naučit.Zvířátka ukazuji pořád dokola jako blázen,komínů jsem postavila stovky.Eliška nic neukáže,nevypadne z ní ani haf,ani čiči,ani táta,při nejmenším máma,když po mě leze.Vše strká jen do pusy a občas žvatlá(jako číňan).Sama ještě taky nechodí,moc se nesměje,jen když děláme blbiny.Máte někdo taky takhle „líné“děcko,nebo se mi to jen zdá?Všem předem děkuji.
Markét
Všem Vám moc děkuji a přiznávám že jsem trochu klidnější.Markét
Markét
Milá Markét, nevěš hlavu.
Moje holčičky se sice narodily o 2 měsíce dříve a tak mají na jakési zpoždění „nárok“, ale tak jako tak si dávaly načas. Dokonce i naše fyzioterapeutka se vyjádřila, že jsou takové „pohodové“.
Any začala chodit v 18 měsících, Lu dokonce skoro ve 22. A co se mluvení týče – teprve začínáme.
Jestli máš pochybnosti, poraď se s pediatrem.
A tu hernu či mateřské centrum bych taky doporučila.
Tak hodně zdaru a trpělivosti.
Ahoj, já bych to v tomto věku taky neviděla tak tragicky – to, že ve 14 m sama nechodí a nemluví, to určitě není sama:-)..vývoj dítěte neprobíhá úplně kontinuálně, ale v takových skocích, ky se ti může pár měsíců zdát, že „vůbec nic“ a potom najednou během 14 dnů předvede věci, kterým se ti nechce věřit:-)…vím, že je to o nervy, člověk stále pozoruje a porovnává i když ví, že se to nemá, ale nedá mu to…naštěstí je pryč doba, kdy byly matky plísněny v poradně, když dítě v 6 měsících nesedělo a roce nechodilo a nechává se to na nich samých:-)..souhlasím s tím, že bys mohla s malou chodit do nějakého mateřského centra nebo herničky – mezi děti, doma dělat pořád dokola to, co děláš teď – povídání a stavění komínů atd:-) a v klidu počkat, až nastane ten správný čas – přeji hodně trpělivosti a štěstí s dcerkou:-)
Markét, klíd!:-) Moji dva kluci jsou taky takoví „lenoši“, což ovšem vůbec neznamená, že jsou hloupí. Na všech kontrolních prohlídkách u dětské doktorky to bylo spíše fiasko, v současné době se to stále ještě projevuje např. tak, že když se jich někdo zeptá:“Jak se ti líbí ve školce/škole?“, odvrátí se stranou a neodpoví. Nezájem. Triviální, nezábavné, hloupé :-). Zvířátka – ani náhodou. Ale jsou to šikovné opičky. Rozvíjej dál, uč malou do života, ona to vnímá a nasává jak houbička. Netlač ji do formičky toho, co mají děti splňovat podle knížek. Nebavilo by to ani ji ani tebe. Choďte někam na cvičení mezi děti(s mladším jsem chodila v krosničce, dokud nechodil sám). Pokud by ti vážně přišla hodně jiná než ostatní stejně staré děti, poraď se s doktorkou. Ale každé dítě má opravdu jiné projevy a jiné časování. Hodně společné radosti!
Já sice takové dítě nemám (moje jsou naopak rychlé tak, že bych si občas přála je trochu zabrzdit), ale moje skorošvagrová má syna, nyní tříletého, který byl od narození „mouchy snězte si mě“. Lucinka (která je stejně stará) už dávno chodila a on ještě nelezl. Lucinka už mluvila ve větách a on teprve začal říkat slova.
A víš co? Všechno dohání nebo už dohnal – lezení, stání, chození, teď začal i víc mluvit a je z něj pěkný rošťák:-)
Nelámala bych to přes koleno. Ano, určitě holčičku povzbuzuj, mluv na ní, říkejte si říkanky, zpívej jí, prohlížejte si knížky, vyprávěj jí pohádky a všechno jí vysvětluj a ukazuj, i když máš pocit, že tomu ještě nerozumí nebo že na to moc nereaguje. Reaguje a ukládá si to do hlavičky a pak tě najednou překvapí něčím novým.
S pohybem zrovna tak – motivuj ji, aby se snažila chodit a stoupat si (hračka, jídlo, co zabírá), pokud máš pocit, že je pohybově přece jen pozadu (což si já nemyslím – spousta dětí v tomhle věku sama nechodí – viz některé ostatní maminky, co jsou tady), můžeš s ní navštívit nějakou rehabilitaci, kde ti poradí, zda je v normě nebo jestli byste měli cvičit nějaké speciální cviky (Vojtovku apod.)
A že se moc nesměje? Každý máme jinou povahu a předělávat hloubavý zamyšlený typ na smíška není nejlepší…Zrovna tak jako chtít mít ze smíška vážné hloubavé dítě.
Ahoj, má třeba jenom takovou povahu. Náš Denisek je sice smíšek ale jinak se taky moc neučí. Jsou mu dva roky a kousek a mluví dost málo a není mu rozumět, ale on mi rozumí všechno,takže je jasné že slyší. Je zdravej veselej kluk a doktorka mi říkala ať to neřeším,že si jde svým tempem a všechno dožene. Věřím tomu, dělá pokroky i když ne takové jak bych si představovala. Tak si nedělejte starosti. Pokud vám rozumí co po ní chcete buďte úplně v klidu :o)