Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak pomoci najít svému nesmělému synovi kamaráda
Mám dva syny, skoro 10 a 7,5 let. Jsou naši, ale každý tolik jiný! Zatímco mladší Jiřík je společenský a snadno si najde přátele, tak náš starší Jaroslav je velmi nesmělý, bojácný, plný úzkostí a přitahuje zásadně typy dětí, které ho zneužívají. Po dvou letech škol. docházky si našel několik kamarádů ve třídě (asi 3-4), kteří se mu naneštěstí odstěhovali. Teď skončil 3. třídu ZŠ, a nemá žádného kamaráda. Je z toho hodně nešťastný, potřebuje někoho hodně blízkého, něco takového, jako jsme mívaly my holky jako „nejlepší kamarádky“.
Je narozený ve znamení Vah a partnerský (a kamarádský) vztah je pro něj velmi důležitý.
Jarda je hodně nesmělý, vždy čeká, až ho někdo první osloví, pak se nebrání a s povděkem přijme nabízenou náklonnost. Jenže to trvá vždy jen po dobu, kdy jsme na hřišti, jde o krátkodobé přátelství a Jareček, ta citlivá duše, očekává něco trvalejšího. Pár spolužáků vyzkoušelo jeho důvěřivost a hlad po skutečném přátelství, avšak vyklubalo se z nich jen sobectví, touha vyždímat z něj co potřebují (vyměnit katry fotbalistů do sbírky, opsat úkol, půjčit brankářské rukavice….atd.). Jarda vše vždy ochotně vykoná, aby vyhověl a naivně očekává, že ostatní se budou chovat stejně. Je pro mě hodně bolestné sledovat jeho zklamání. Ale můžu mu pomoci?
Bydlíme v Ostravě, Jardík i s bráchou chodí do fotbalu a do juda, krátkodobá přátelství i Jarda naváže. Ale touží po něčem trvalejším. Chce poznat někoho, kdo ho jen sobecky nezneužije a nepodrazí, tak jako se mu to stalo už mnohokrát…:-(
Jeho mladší bratr ho vpohodě uvede do společnosti, ale Jarda touží po něčem hodnotnějším. Můžu jako máma něco pro něj udělat? Myslím, že za pár let bude stejný problém s holkama, kdy budem mít pocit, že „slušné hodné holky“ snad vymřely :o) ale to už budu vědět, že do toho fakt nemůžu kecat. Teď ještě snad trochu ano a prosím Vás o radu nebo zkušenosti.
Díky moc.
Dagmar P.
dagmarjana@seznam.cz
Holky,
MOC vám všem děkuji za podporu, pochopení. Jste jedny z mála, které mého syna nepovažují za „chudáka“ a docela jste se trefily do černého i s tou šikanou! To už jsmne taky řešili. Je fakt, že Jája je ideální objekt, a už to na něj zkoušejí. Jenže on není tak slabý jak vypadá, a ač se dlouho nechá zneužívat, pak se naštve a nezná se, dokonce mám obavy, že by v afektu a nahromaděné nespravedlnosti mohl ublížit (ještě se to nestalo), a pak bude ON ten špatný, ten „agresor“ a co bylo předtím ,se nikdo ptát nebude…:-( DOUFÁM, že se toto nikdy nestane.
K psycholožce chodíme od chvíle, kdy jsem si všimla, že něco není vpořádku, a to je už snad od 3 let. Ta je vpohodě (má podobného syna) a říká, že vše bude dobrý…
Chromle, dík za Tvůj příběh, hezký. Víš, já ani nepotřebuji, aby měl „školy“, nad to jsme naštěstí s manželem povzneseni. Mně jde o to, aby měl hezký život, nepřipadal si divný a nepochopený…prostě to co chce každá máma pro své dítě! 🙂 !!!
Ještě jednou dík za všechny reakce.
Dáša P.
co píše Katie o šikaně,je bohužel často pravda!ono se všeobecně považuje za šikanu „až“ bití,a horší věci.jenže i slovní,neustálí výsměch,je druh šikany!!ale dokonce i někteří učitelé před tím zavírají oči..
když jsme přišli ze slovenská a syn chodil do první,české třídy,tak tam byl jeden silák,třídní borec.neustále se syn.posmíval a nadával mu do zk…slováků/ měl doma podobně mysl.otce/ a jednou,došel syn o hodinu později ze školy,už jsem byla na infarkt..a prý mu ten kluk držel ze zadu aktovku a povalil ho na zem smál se mu,že je slovák atd..šla jsem do školy,super učitel nechal syna ukázat,kdo to byl,toho borca chytil za ucho a dotáhl k řediteli..prý to byla šikana a já se jediná ozvala,bylo víc obětí..víš, slabší děti,takové ty hloubavé,jiné,vyspělejší,jsou často terčem šikany!doufám,že u vás tomu tak není!!
Ahoj Dášo,
taky si myslím, že je nesmysl dítě předělávat, rodič by se měl dle mého názoru snažit dítě povzbuzovat a rozvíjet jeho nadání, ne nutit ho dělat něco, co v něm není. Třeba když je dítě založené umělecky, podporovat ho v hraní na nástroj, v kreslení apod., a ne honit ho na fotbal nebo tenis.
Ve vašem případě bych dala pozor, jestli chování ostatních dětí ve škole nehraničí s šikanou. Jestli se mu děti občas posmívají, ještě to jde, ale aby ho pravidelně ponižovali, nebo dokonce kdyby mu fyzicky ubližovali, to byste určitě měli řešit s učitelkami, ředitelem, rodiči těch agresorů. Protože by to syna mohlo poznamenat na celý život, mohl by se ještě více uzavřít. Ta šikana mě napadla, jak jsi psala o tom mimozemšťanovi.
A pak mě taky napadá, jestli má tvůj syn nějaké větší psychické problémy (fobie), můžeš s ním kromě homeopatičky zajít i k dětské psycholožce -psychologovi. Buď jen na poradu, nebo i na pravidelnější konzultace.
Přeju vám, aby syn brzy našel opravdového kamaráda a zbavil se svým strachů, stejně jako ty starostí o něj.
Ahoj Dášo, ještě jsem si vzpoměla na jeden příběh. Musím ti ho napsat. Na základce jsem měla spolužáka, který se hodně špatně učil. Tehdy se na LMD vůbec nebral ohled, automaticky byl zařazen do skupiny grázlů a říkali mu, že roste pro kriminál. Byl rád, že ho vzali na dvouletý uč. obor.
Když mi bylo asi 22 nebo 23 let, potkala jsem ho a ptala se, co je nového. Velmi příjemně jsme si popovídali a postupně z něj lezlo, že po vojně nastoupil jako zedník u nějaké velké firmy. Když šel mistr do důchodu, byl vybrán jako jeho nástupce, i když byl nejmladší. Byl prostě nejlepší a svému řemeslu rozuměl a uměl to s lidmi. Tehdy mu řekli, že každý mistr musí u nich mít maturitu. Normálně by mistroval až po matuře, ale u něj udělají výjimku. A tak šel na nástavbu. Během studia se změnili podmínky a vůči stávajícím studentům dost krutě a dost nefér. A byl to právě můj spolužák, co sepsal protestní petici, jako hlavní strůjce komunikoval s médii a s ministersvem školství!Tehdy jsem jej často vídala v televizi a četla jeho prohlášení v novinách:-)
Pak jsme se viděli zas po letech. Tlačil kočárek, usmíval se a říkal, že maturitu zvládl levou zadní a že ho teď všichni nutí na dálkové studium na VŠ. Ale že má teď rodinu a bojí se, že by ji šidil, tak že se ještě nerohodl. Ale že ho to láká:-))))) Přemýšlel i o vlastní firmě.:-)
Je z něj velmi spokojený, úspěšný muž a na školu vzpomíná nerad, tam mu nikdo nedal šanci. Jen díky rodičům, kteří ho podporovali a lidem v práci našel v sobě něco, co nikdo vůbec nečekal:-) Náš třídní se mu na srazu omluvil:-)
Takže pokud se budou Jardovi kluci zas ve škole posmívat, řekni mu tento příběh, ať má motivaci. Na známkách fakt nezáleží. HLavní je, jaký je člověk uvnitř. A když se vyrovná sám se sebou, půjde vše snadněji. Myslím, že na takový šťastný konec taky dosáhnete. Jak čtu, co pro děti děláte, určitě se to povede!
Ahoj
Chromle
Ano, to mě pobavilo, ta otázka, jestli nejsme vegetariáni :o). Ne, nejsme, ikdyž já bych radši byla. Zatím to nedokážu. Ale není to otázka tak úplně „mimo mísu“, ono lidská agresivita souvisí s konzumací masa! Ale to je téma do jiné debaty.
Jarda jí maso rád, odmítá naopak zeleninu. Ale je hubený, dlouhý.
Já taky doufám, že se to časem spraví, ta jeho nesmělosta přecitlivělost, alespoň natolik, aby to jeho netrápilo.
Někdy si připadám jako divná já, že řeším problémy mých dětí. Jako bych nějaké „anomálie“ přivolávala, protože mladší syn má potíže úplně jiného rázu. Je zase hyperaktivní, tak máme doma „černou a bílou“, hlavně, aby jsme náhodou neměli doma něco „normálního“!!! :o) Nevím, jaké by bylo případné třetí dítě, to raději vůbec nezkoušíme! :-))
Dáša P.
Dášo, mám pocit, jako bys psala o mně…
Na ZŠ měla každá holka kamarádku – chodily spolu na oběd, do knihovny a tak. Já byla jaksi navíc. „Přišla jsem na řadu“, jen když jedna z některé dvojice onemocněla, nebo se holky pohádaly…
Chodila jsem do hodně kroužků, do knihovny.
Otočilo se to až na gymplu (ale jisté zlepšení nastalo možná už na druhém stupni…) – tam jsme vytvořili takovou skupinku 5-6 lidí, vymýšleli blbinky pro spolužáky i profesory, vydávali časopis, volný čas jsme taky trávili spolu (ale ne vždy všichni společně, ale třeba po těch dvojicích, trojicích).
Tak Tě chci trošku uklidnit. ;o)
Ten skaut mě taky napadl (nebo nějaký obdobný kroužek).
A ještě dotaz – nejste vegetariáni!? Moje kamarádka byla vegetariánka a byla taková neprůbojná. Pak začaly problémy s manželem. A ona vědomě začala jíst maso, aby byla schopná to řešit… (ale to je jen taková idea, vůbec nevím, jestli vhodná pro váš případ).
Díky za názory. Jareček chodí do kroužků, jak jsem psala, má tam i pár kamarádů, ale on touží po takovém tom velkém přátelství. Pořád mu říkám, že určitě časem najde spřízněnou duši. Prostě to přijde samo.
Jardovu individualitu samozřejmě respektuji a i můj muž s tím nemá problém, nechce z něj tvrdého chlapa. Protože má Jája problémy i s učením ve škole (má LMD a dyslexii), cítí se hrozně divný, jiný, a spolužáci ho (někteří) nazývají MIMOZEMŠŤANEM a POSTIŽENÝM. To na sebevědomí nepřidá. Přitom je docela chytrý kluk, jen tišší a hlavně takový nebezpečně čistý…
Chodíme k homeopatce, která „ošetřuje“ jeho různé strachy a fóbie, tiky a jeho přecitlivělost,a přitom respektuje jeho povahu, nesnaží se ho měnit.
Asi holt budem muset přežít, než se z něj stane skutečně chlap, a překoná svou nejistotu. Držte nám pěsti, díky! :o))
Dáša P.
..a těch slušných,citliv.kluků-i mužských,bylo po málu:-))
ahoj Dáši,v první řadě bych ti chtěla říct,že chápu,že tě to trápí,dnešní svět je víc a víc tvrdý,děti rychle dospívají..ale ze své zkušennosti vím,že nic by se v tomhle nemělo „násilně předělávat“,vím,máš strach o syna,ale prostě někdo je takový a druhý makový..prostě,ikdyř se váš syn třeba otrká,prostě bys měla mět na paměti,že pořád bude trošku uvnitř nesmělí,bude to součást jeho povahy-i měsíč.znamení:-))
víš,já jsem prý byla podobná,ale i díky kroužkům/i starostem o 5l mlad.brášku-naši se rozvedli/ jsem se postupně velmi otrkala,a ted jsem opak stydlína:-))
chci říct,že skaut,nebo jiný kroužek,je určitě super „řešení“,hlavně se zeptat syna,co by ho bavilo a těšilo!!
víš,nevím,jak to bere synův táta,tvůj manžel,ale at hlavně neudělá tu chybu,že bude naopak chtít syna předělávat,že chlapi nejsou bábovky atd..často jsem z toho svědkem a docílí se tím jen špatný!!můj ex se snažil syna taky předělávat,můj syn byl vždy na kluka cilivější,hloubavější,kamaráctví pro něho znamená moc..věčně jsme s exmanž.vedli boj,že i citlivej kluk může bejt „silný“!
naštěstí,když pak děti žili jen semnou,mohla jsem mýt volnou ruku..cilivost jsem se snažila zachovat,ale už se nenechá od kamarádu zneužívat,a umí říct ne,je spravedlivý!!..je sám sebou,a je to skvělí kluk!!
a ikdyž mu je už 11l.,tak jsem nezapoměla se občas pomazlit,obejmout,poplácat:-))pokud o to stojí!!
není totiž nic horšího,než tvrdák,který je k tomu jen nucen a uvnitř se trápí!!myslím,že to cítíš stejně.mi mámi to vycítíme:-))
určitě přihlas syna na kroužek,poslouchej jeho stesky ikdyž bude růst!sto x se ti to vrátí!!
přeju ti,at syn přečká bez uhony tuhle tvrdou dobu a hlavně je sám sebou!!uvidíš,ještě budeš překvapená,jak se otrká!!:-))
p.s pamatuju si,že mě se vždy víc líb.právě ti citlivější,hloubavější kluci:-))
Ahoj Dášo, já bych asi zkusila bylinky, které napomůžou jeho psychice. Konkrétně mám na mysli Bachovy esence. Protože ale o nich vím zatím moc málo, abych ti o nich mohla něco seriózně napsat, jenom tě odkážu tam, kde se něco můžeš dozvědět. Za sebe jenom napíšu, že to zdá se funguje…..
http://www.bachovky.cz/
http://www.kojeni.arcs.cz/index.php?id_text=32&menu=35
A protože se v tom ze začátku možná sama nevyznáš, zajdi sem: http://www.emimino.cz/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=10083
Je tam už víc než sto stran, to nedokážeš přečíst, ale jsou tam strašně fajn holky a myslím, že tě neodmítnou, když jim svůj dotaz položíš.
Děkuji, dobrý nápad! :o)
Dáša P.
Ahoj Dagmar,
první co mě napadlo, tak bylo přihlásit Jardu do skautu. Tam bývají děti vedeny k určité slušnosti a úctě a věřím, že tam najde i „slušné“ přátele. Nebude to ze dne na den, ale pokud budeš mít štěstí na vedoucího a budeš mít pocit, že se mu můžeš s tímto svěřit, pomůže nenápadně Jardovi přátelství navázat.
Lépe ti poradit neumím, doufám, že by ti mohlo pomoci alespoň toto.
Držím palce, ať najdete dobré řešení. Možná na Jardu čeká opravdové přáteství až na střední škole, mezi dětmi podobného smýšlení a určité zralosti.