Archiv diskuzí

Dáša P.
8.8.2007 v 23:32

Volnost,
ono to asi vyznělo tak, že dětem stojím za zadkem 24 hodin denně…:o)
Ale tak to není, kluci chodí ven sami, když mají s kým, občas i sami dva. Když jsou na chatě, i půl dne lítají se sousedovic kluky po lese, a na oběd je sháníme obě rodiny, chodí do kroužků (tam je zatím vodím, je to dlouhá a nebezpečná cesta), i s dětmi hrají fotbal, hokej, bez rodičů. Chodím s nimi jen tam, kde je to daleko, nebo nebezpečné. Už jsou opravdu ve věku, kdy mě celý den nepotřebují, a jsem ráda, že mám třeba hodinu, dvě tři jen pro sebe. Jaký přepych! :o)

Starší se o mladšího v žádném případě starat nemůže, to spíš naopak, musela bys znát naše kluky…:o)
Jinak tento pův. dotaz jsem zadávala před rokem, a zase je tu posun, prostě se osamostatňují, jen pomaleji, než bych si možná představovala, nebo než jsme byli samostatní my v jejich věku.

Jinak si uvědomuji, že především toho staršího musím důsledněji vést k samostatnosti, vždyť mu za 2 měsíce bude 11 a neumí ani oškrábat brmbory nebo nakoupit podle lístečku…nicméně není to tak zcela chyba rodičů, neboť ten mladší (nyní 8 a 1/2 let) už to dokáže. Je to v povaze. prostě se nebojí.

Dášo P., vlastní děti ještě nemám, ale kamarádky s dětmi. Ale nechala bych děti část programu si vymyslet sami. Proto je taky dobré mít kamarádku, která má taky děti, děti se spolu vyblbnou někde v parku nebo hřišti a ty zároveň pokecáš a nejsi v akci 24 hodin denně. Přitom je máš docela pod kontrolou a časem budeš vědět kdy je můžeš nechat jen s kamarády, chce to postupný proces. Co si ještě tak vzpomínám tak jsem jako malá byla s kamarády venku často, hráli jsme si jen s dětmi, přitom nebyl přímý dozor rodičů, hráli jsme si před domem nebo na hřištích, v zimě sami sáňkovali na kopci a šlo to postupně, nejdříve s námi rodiče chodili tam, byli tam s námi a s námi i odcházeli, časem nás jen vyprovodili a pak pro nás přišli a pak měli v nás takovou důvěru, že nás nechali i samotné odejít i přijít. Starší syn si navíc vybuduje pocit zodpovědnosti, protože by měl dávat pozor na mladšího. Ono nikdy nemáš záruku, že se nic nestane, ale toto všechno je na budování důvěry a vztahu s rodiči. Jisté hranice však musí být, musí mít i hodnoty, že nesmí chodit nikdy loupit nebo dělat lidem naschvály atd. Začátky jsou nejhorší, budeš trnout asi hrůzou, můžeš je jít třeba zkontrolovat aniž o tom musí vědět. Ale vyplatí se to.
volnost

Dáša P.
8.8.2007 v 21:47

Ahojky, poslední anonymní.
Určitě máš pravdu.
Naše děti mají kamarády, ale přes léto a volné dny jim program vytváříme sami (rodiče). Ne že bychom to pořád chtěli, ono je to únavné, ale máme je nechat bloumat bezcílně po sídlišti, aby se nudily? Nebo dělaly hlouposti? A víme, co děti z nudy dokáží vymy slet za lotroviny…
na druhou stranu se jednou budou muset naučit zabavit samy a do smrti jim program vytvářet nemůžeme, že? :o)
Takže jak na to? Aby to nebylo ani moc ani málo?
Jak konkrétně? Jak to děláš Ty?

Dášo P., tvé děti už jsou dost velké, měla bys dětem dát více volnosti, ať se zabaví s kamarády. Prospěje to nejen tobě. Máš asi neustále pocit, že tě děti potřebují, dej jim ale kamarády. Nebo copak se nescházejí se spolužáky ze školy?
volnost

Jovanka
11.7.2006 v 19:34

Hmm, tak to je skoda.
Nechces mi radeji napsat na mail (luciewed@seznam.cz)? 🙂

Družstvo je sice většinový vlastník (ze 2/3), ale zbytek bytů je v soukromém vlastnictví. Jsme majiteli bytu a také adekvátní části společných prostor (přesněji 1/43) a patří nám tedy i kousek té sušárny :-).
Jak jsem psala, družstvo (a s ním většina nájemníků=členů družstva) nám nic nepovolí, protože nemáme dobré vztahy. Bylo by to na dlouhé povídání, osvětlovat tady nekalé praktiky a počínání družstva, o tom, kam jdou společné peníze a proč z nich mohou čerpat jen někteří „vyvolení“(rodina ředitele družstva a jejich známí, všichni bydlí v bytech družstva). Tudy cesta nevede.
Dáša P.

Jovanka
11.7.2006 v 13:55

Dáši, a co na to vlastník domu, tedy družstvo?

Tak to jsi šikulka! 🙂
U nás je situace komplikovanější,my jsme v baráku za rebely, protože jsme se soudili s družstvem o svá práva-v jiné záležitosti, šlo tam o hospodaření se spol. majetkem- (vyhráli jsme a to nám nemůžou zapomenout:-)a většina obyvatel našeho věžáku jsou opravdu starší lidé. Neustále argumentují tím, že 40 let to bylo nějak, a proč by to mělo být jinak, a že se žádné novoty zavádět nebudou…
Býv. sušárna je však ve sklepě, kde by nikoho děti hlukem nerušily, chtěli jsme tam hrát i fotbal apod. Tiše si můžou hrát doma. Ale najust se s námi nebudou bavit.
Dáša P.

mamcalenca
11.7.2006 v 0:54

Dáši,ve starém našem bytě jsem ukecala důchodne,aby se ze staré kočárkarny udělala „klubovnička“.prostě jsem oběhla ty zaryté odpůrce a slušně,pěkně,jsem jim vše vysvětlila,že tam bude jen koutek pro dítka a mámi,že pokud tam bude velký hluk,tak že to zrušíte..
taky za mnou stálo i město-správce,protože uznal,že ikdyž v baráku mám bejt klid,takže i mladí a děti mají právo na svůj svět a k tomu patří i troška unosného hluku a pokud by důchodci chtěli upné ticho,tak to by nesměli žít mezi lidma ,ale na samotě u lesa:-))prostě se nevzdávej,i ůsměvem se dají odzbrojit i ti nej mračouni:-))a zapoj i více stejně zapálených maminek!!v jednotě je síla:-))víš jaká to byla fuška takhle přesvědčit samé důchodce,že v baráku bude malinké děcké centrum?a povedlo se:-))

Omlouvám se,
že jsem popletla název toho kina, ono šlo o nákup. středisko LUNA (to jsem ale popleta, co?) 🙂
My v létě chodíme hlavně na hřiště, mně jde hlavně o to najít vyžití pro děti v době deště a mrazu. Už jsme i uvažovali pronajmout si v domě sušárnu (už 20 let se nepoužívá a leží ladem, nevyužitá). Manžel byl ochoten ji na vlastní náklady vymalovat a pokrýt kobercem. No, ale ti důchodci v domě s tím nedali souhlas (bydlíme v domě se 48 byty) a tak to dál okopují pavouci a děti jsou vyháněny z okolí baráku a doma si též hrát nesmějí (podle sousedů) protože chtějí mít klid…
Dáša P.