Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
pláč
Mám podobný problém jak je v diskuzi Jak uspat.
Synovi je rok.A od 10m je někdy problém ho uspat.Do té doby spal sám bez problému jen jsem ho dala do postýlky tak si buď chvilku ještě koukal a usnul a nebo kolikrát usnul při kojení.
Teď taky někdy usne při kojení tak ho položím a jdu pryč a krásně spí.Někdy se vzbudí až kolem jedný či druhý ale jindy zase třeba už v deset.Dám dudlíka a usne ale někdy taky ne a pak to trvá i hodinu ho uspat.Zkoušela jsem ho nechat vyřvat.Ale on se nedá.Brčel i přes čtyři hodiny(vím je to asi hrozný)ale nepřestal.Už jsem si všimla dřív že nám tato metoda nezabírá.
TeĎ když náhodou při kojení neusne a já ho dám do postýlky je na něm vidět že by spal ale ja odejdu začne řvát.když jsem o tom přemýšlšla začalo to jak se měli čas.Byl zvyklý chodit spát v sedm a byla tma teď je světlo.když ho zkusím dát později tak už začne řvát jak je utahaný a ospalí.Tak nevím co mi radíte.
Závidím těm,kterým manžel pomáhá děti dostat večer do postele.Můj manžel to nedělá.Ale vím od kamarádek,že chlapi to s dětma umí líp.Asi na to mají nervy-někteří samozřejmě.
Já to s dětma zkoušela všelijak-i jsem je nechala 15 nebo 20 minut brečet,ale nezabíralo to.Chce to vydržet a překousnout například to,že máte v kuchyni horu nádobí nebo žehlení nebo jde v bedně váš oblíbený seriál.Taky mi tekly nervy,ale fakt se to vztekáním nevyřeší.Takže držet za ruku nebo si k dítěti lehnout a pár měsíců vydržet s tím,že to dítě budete zkoušet ukecávat a přesvědčovat.Najít si na něj nějakou fintu jak jej naučit usínat postupně samotné.Pevné nervy
Miško, jak jsem pochopila z toho, co píšeš, tak je to u vás momentálně „střídavě oblačno“ – někdy usne bez problémů, někdy prostě s řevem….podle mých zkušeností má každé malé dítko, co se týče usínání, svá „dobrá“ a „špatná“ období, která se střídají v nepravidelných intervalech – u nás je to stejné – pár měsíců usíná naprosto skvěle, potom další měsíc s řevem…(u nás tedy neřval nikdy déle než 5-10 minut a i to mi přišlo jako věčnost, než mi náš otec řekl, ať se podívám na hodinky, že je to opravdu je pár minut…), taky nevím, jaký máte denní spánkový režim (spí ještě 2x denně nebo už jen 1x?) a s tím večerním světlem je to taky pravda, že se usíná hůř…nevím, ale u nás je to tak, že v uspávaní je jednoznačně lepší táta (který tu teď není, takže momentálně v usínání taky nic moc), který prostě kouknul chvilku s malým z okna, položil, něco málo řekl, pohladil a zavřel dveře a byl naprostý klid – jen třeba ještě chvilku nějaké povídání si pro sebe:-)) – vysvětluji si to tím, že na mě, když jsem s ním prakticky celý den, je přece jen trochu více fixovaný než na tátu, takže se s ním „lépe loučí“…zkuste to taky, je-li tatínek ochoten ukládat ke spánku, třeba to bude lepší…jinak taky se mi teď osvědčilo nechat otevřené dveře, aby viděl, jak přecházím, slyšel třeba hovor nebo tiše hranicí TV…prostě tohle zažijí určitě všichni rodiče a u každého dítěte zabírá na určitou dobu něco jiného a jinak si tím prostě musíme projít všichni…přeji pevné nervy hodně úspěchů…
Mamčolenčo – každý má svůj názor.Ale jak psala chromle tak jsem se snažila aby usnul a nechovala ho.
Ale taky se snažím teď když brečí u něj sedět a držet ho za ručičku dokud neusne.Jen jsem chtěla slyšet názor.každý se rád něčemu přiučí.
Já sama nemám trpělivost když mi malý brečí je mi ho spíš líto že nevím jak mu pomoc.
My jsme tento problém taky řešili. Už to bylo neúnosné, tak jsem v dceřině jednom roce zkusila metodu nechat“vyřvat“. Bohužel se mi to dost nevyplatilo. Dodnes nevím, jak se to stalo. Nechala jsem ji v postýlce plakat a byla v obýváku. Po pěti minutách jsem uslyšela ránu a děsný řev. Dcera vypadla z postýlky! Asi si pod sebe nahrnula deku a jak se vykláněla ke dveřím, tak vylétla ven. Jinak si to neumím vysvětlit. Nic se jí nestalo, ale já to odnesla šokem. Od té doby jsem byla při usínání s ní. Už jsem se bála. Napřed jsem ležela u ní v pokoji, držela za ruku a zpívala. Pak už jen držela za ruku a po čase jsem jí řekla, že mě bolí záda, že ruku ji nepodám. A už jsem byla u ní než usnula. Až někdy v roce a půl jsme zvládli ji nechat samotnou v postýlce a ona v pohodě sama usnula.
Já jsem to tedy nezvládla, je asi lepší nechat dítě usníat o samotě od malička, já dělala vše špatně od začátku.
Mamčolenčo, myslím, že dítě Miška nenechala o samotě celé čtyři hodiny, spíš tím myslela, že jej kontrolovala, ale nebrala jej na ruku a podobně.
ahoj Miško!!nekamenujte mě,prosím,ale já to musím napsat:-))-roční dítko nechat vyřvat třeba i 4 hodiny?!!!!není to překlep??!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Co jsem si tento dotaz přečetla,přemýšlím o něm,vspomínám na své 3 děti,jak jsem to dělala já,otevřela jsem Velkou knížku o matce a dítěti,ptala se naší mudr..a stejně mi vychází,že by se dítko nemělo nechat vyřvat raději vůbec a už vůbec ne i třeba 4 hodiny!!!
Nezlobte se na mě,ale přece i pláč je jeden z „dorozum.prostředků dětí“ a asi žádné dítko prostě samo „nelehnme a bude vzorně spát,aby mamka s tatkou měli klid“..Chápu,že je to často na „nervy“,ale čím víc jsem to chtěla „řešit“,tím víc to bylo horší!!
A ikdyž jsem tu nejstarší(13l) musela i uspávat,tak jsem to prostě tak brala,i tohle je mateřství:-))..a pak se to ustálilo a bylo v poho..
Míšo,sama sis vlastně odpověděla,že jsi si všimla i dřív,že „tato metoda nezabírá“!!!..?
Setkala jsem se i v dnešní době ,s názorem,že se nemá dítko takhle „rozmazlova“-vůbec by se nemělo chovat..,že se mu tím řevem spevní plíce!!..??brrrr!!Spíš jsem zažila a viděla,že když ho nechám plakat a vyřvat,tak že se naučí,že máma příjde jen,když bude plakat a plakat!!Mimochodem,nechci ani domyslet,že co by se mohlo stát,kdyby fakt řvalo i 4 hodiny..Tak se na mě nezlobte,ale musela jsem reagovat,vidím tady ten dotaz a uplně mě to napružilo:-))Míšo, přeju ti hodně trpělivosti,ale tímhle,co píšeš,se to nevyřeší,to je můj názor!!prostě si samo najde,kdy usne,nevím,jak to jinak napsat..My dospělí víme,že je „už“ třeba 21h..