Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rekapitulace počtu dětí
Protože se mi líbil nápad Jopky o zrekapitulování počtu dětí maminek na VD, tak mě napadlo to ještě statisticky sesumírovat a zjistila jsem následující:
1 dítko: 20 maminek
2 dítka: 31 maminek
3 dítka: 9 maminek
4 dítka: 5 maminek
5 dítek: 2 maminky
6 dítek: 1 maminka
jsou tam brány i dítka přiženěná a přivdaná :o)
No takže malý vzkaz pro mého manžela: Broučku není pravda, že v dnešní době mají všichni jen jedno dítko. Nejvíc je dvoudítkových maminek a najdou se i takové, které si pořizují domácí školku :o)))
Vandulo… já jsem teda!!! :))) Asi jsem ještě měla zatměno z Jeníčka :))) Jinak holky, moc mě těší, že jsme na tom podobně – s těmi našimi zlatíčky 🙂
Ještě se chystám statistiku rozšířit na nejčastější jména a mohla bych eventuelně i sepsat ke každé skupině jmenný seznam maminek :o))
Je vidět, že se různí lidé k tomu různě staví. Jedni s obdivem, jedni s údivem, s lítostí a nebo i s hrůzou a nebo s tím ťukáním na čelo. A je pravda, že když jsem neměla tři děti, taky jsem ty maminky s více dětmi obdivovala a užasle hleděla. Dnes jen užasle hledím jak malej dokáže za malou chvilku vyházet celej odpadkovej koš a zatímco já to po něm uklízím odběhne do pokoje ke klukům a vyháže jim všechny slipy, tak jdu uklidit toto a on už mezitím rozebírá troubu a zjišťuje její obsah. O to vše bych přišla mít jen dvě:-))
Baruš, opravdu dobrá práce 🙂
Jen jestli můžu – nemáš někde i soukromý jmenný seznam, kdo patří do kterého chlívečku? :-))
Jinak, je fakt, že děti se tak nějak dají zvládnout i v počtu čtyř. A když jsme byli na procházce jen s manželem a dvěma malými, tak jsme si říkali, že jsme už dlouho nebyli jen “sami“ 🙂 Pak nám došlo, že pro někoho jsou dvě děti kompletní rodinka :-))
Ájíku – Virenku ráda čtu :))))).
To je přesně ten pocit – ťukající si na čelo – který mám nejčastěji. Na některých lidech je to krásně vidět – jak se sice usmívají, ale úsměv jim tuhne na líci.
Když mi dnes ráno Max pro změnu ukořistil sirup na kašel, otevřel si ho a vylil (naštěstí jen trochu) na koberec, přemýšlela jsem, jaké je to mít děti jen tři…;-))))).
No to je dobrý!!Jak se nám to krásně spočítalo teda Arabart to spočítala :-D!!!
:)))) … no že jo? To jste mě potěšily, zrovna onehdy jsme se sešli všichni u stolu a manžovi se pořád zdálo, že ještě někdo chybí, i když jsme byli kompletní 😀 A ten obdiv – Virenko, s tím se taky setkávám, ale na druhou stranu si spíš myslím, že za rohem si dotyčná ťuká na čelo 🙂 A taky je pravda, že těch “vícedětných“ rodin potkávám čím dál tím víc 🙂 Což je dobře, dětičky jsou přece super! ( i když ráno poté, co mi Jeník překlopil hrnek s kávou- naštěstí už byla vystydlá- a zlil mi od stolu přes židle až po podlahu úplně všechno jsem si to fakt nemyslela :)))
Jo, dobře si pamatuju, že coby matka jednodětná jsem s hrůzou koukala na matky dvoudětné (vícedětné jsem snad tenkrát ani nepotkávala).
No a dnes – s negativní reakcí jsem se naštěstí nesetkala, většinou je to hlavně údiv (s dodatkem “v dnešní době….“) a někdy kupodivu možná obdiv (i když to je asi silné slovo); třeba mě zastavila stará paní a poklábosila se mnou, sama prý měla dětí pět, tak byla vlastně na podobné vlně jako já :-)).
A je fakt, že najednou mi čtyři děti zas tak moc nepřijdou…(i když padám na hubu ;-)).
No dovedu si to Ájíku úplně živě představit, když jsme exoti se třemi dětmi, jak asi koukají na tebe. Ale většinou jsou to ty maminky co mají teprve 1 dítě. Ty si to asi vůbec neumí představit. A ještě větší zděšení bývá, když se mi zeptají na věk dětí a já řeknu že nejstaršímu bude letos 17(ale až v září). To už valí oči(to ale asi bude tím,že vypadám tak krásně mladě a svěže asi tak na 25 tak se jim zdá neuvěřitelné že mám tak starého syna:))) A věř že 4 není tak moc, moc by bylo 10, to jo.
Majulko, zrovna nedávno jsme šli po městě se všemi dětmi a míjela nás mladá maminka s kočárkem. Holky, kdybyste viděly ten pohled – jako kdyby viděla zjevení – takové to nevěřícné zahledění se do prázdna a zpátky na nás:D . .. hrozně mě to pobavilo. Přitom si někdy říkám, že ty čtyři není zas tak moc… 🙂