Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Závist
Dostala jsem mail od bývalé spolužačky, mimo jiné mi v něm píše, že mi “závidí“ moji bezstarostnost a to, že mám partnera, který mi pomůže a který vydělává. Ona je sama s asi 10letou dcerou, splácí dluhy ještě bývalého manžela (to jde???).
Ale copak já za to můžu?? Pamatuju si na období, kdy jsem byla sama se dvěma dětmi, na životním minimu, do toho jsem studovala, pracovala po nocích pro kamarádku, abych mohla aspoň poplatit byt a školu – však si to každý dovede jistě představit.
A i tehdy jsem zas v čekárně u dr slyšela jednu chytrou paní, která se rozčilovala, že matky samoživitelky mají od státu větší podporu než ona, chudinka vdaná (a zlatem olepená)….
Nebo takové ty chytré řeči typu “ty máš vyšku, ty se máš“ (každý si ji může udělat – nebo ne, ale je zase šikovný na něco jiného), nebo “ty máš velkou dceru, ta ti s miminkem pomůže“ (i ona byla kdysi miminko a byla jsem na ni bez velké sestry)…..
Kamarádky je mi líto, přeju jí, ať si taky někoho najde, ale nechápu, proč pořád někdo něco závidí? Vždyť každý má něco, čím se může pochlubit, a zase něco jiného, co by moc rád, ne?
Taky Vám lidi závidí? 🙂 Nebo Vy někomu? :-))
Jo ty dobrý známky jsem taky záviděla i to, že jiný kamarádky třeba dostaly drahé hračky, na které naši neměli. Ale ono všeho mnoc škodí a já pochopila, že nemusím mít všechno, co si umanu.
Peníze nejsou všechno, sice jsou v dnešní době potřeba, ale nejdůležitější je zdraví, to se nedá koupit.
Tak to je smutné ty hádky, ale to znám. Jsou takové rodiny, které taky znám, sice mají peníze, ale co z toho.
Když jsem byla holka na ZŠ, záviděla jsem své kamarádce , že se tak dobře učí, že krásně píše, že má vždy v penále pořádek, že jí vše vychází, je všude nejlepší…obdivovala jsem ji, a myslela jsem si, jak má krásný život, jak je šťastná a spokojená.
Až později jsem zjistila, že tohle jsou tak nepodstatné věci, které nevyrovnají to, co jsem měla oproti ní já. Dnes se stadím, že jsem to neviděla. Ona si nikdy nestěžovala, nemluvila o svých problémech. To bylo jaksi nepsané tabu. Měla jsem daleko víc, než ona, tenkrát jsem to nebyla schopna vidět, byli jsme zaměřeni na výkon a výsledky.
Dnes je mi jí spíš líto, protože zdaleka nemá to co já.
Jsem nejbohatší člověk na světě a nemám potřebu závidět. Nikde to totiž není jen krása a láska, bohatství.
U našich známých to např. vypadá, že žijí dokonalý život. Vysoce postavení lidé, dokonalé, nadané děti.
Ale několikrát do týdne šílené hádky, děti svědkové bitek těch “inteligentních“ rodičů.
Přesto navenek zachovávají dekorum dokonalé a happy rodinky. Dlouho jsem jim to taky “žrala“.
Jo, zdání klame. Když někomu závidíme, nejsme pouze schopni vidět věci v souvislostech. Věci jsou kolikrát jinak, než vypadají.
no vidíš, dcera není ještě dospělá a ostatní už ti na to řeknou, že tě může živit, no holt to je o závisti, dnešní svět je asi fakt jinej a hodně lidí závidí, já se s tím setkávám každou chvíli. A taky mě to mrzí, protože jsme si s manželem udělali byt podle svého, krásně zařízený, každý si udělá byteček tak, aby se mu líbil, někdo dráž zařízený, někdo míň a setkávám se prostě s různými ohlasy, to asi nezměníš. Někdo závidí, protože na to nemá, jiný prostě, že se mu byt líbí a přesto to nepřizná a raději tě pomluví, že ho máš až moc dobře vybavený, to je různé. Ono je lepší asi tyhle komentáře pak hodit za hlavu a nechat to fakt plavat. Taky jsem se tím zaobírala, ale nemělo to cenu. Dnes už si z toho nic nedělám. Důležité je, že máme střechu nad hlavou a co si myslí ostatní kolem, si třeba vyslechnu,ale pokud zjistím, že se asi jedná o závist, nechám to být.
Jo to jsi vystihla asi dobře, že jsou i takové samoživitelky, které jsou vyčůrané.
A to s tebou souhlasím, že i když je nebo není dcera dospělá, proč by ti měla pomáhat? Já třeba taky našim někdy pomůžu, protože oni pomáhají nám a je spíš pravdou, že teda naši víc vypomáhají finančně nám, protože občas nějak nezvládáme, ale vím, že kdyby byli v tísni, taky bych jim pomohla, ale mojí povinností to není, je to o charakteru člověka, když chce, tak pomůže,ale nemá to za povinnost, jak si někdo myslí. Je to o výchově, pokud si ten rodič dítě vychová dobře a pak má sám problémy, tak to dítě mu pak vypomůže, ať už jen podporou, slovy nebo finančně. Ale není to povinnost. Já třeba taky nebudu chtít po dceři nikdy, aby mě živila, pokud se mi stane, že jednou budu bez práce, není to její povinnost, protože i ona bude mít jednou svoji rodinu a bude si ji chtít zabezpečit, tak nevím, proč by měla živit ještě mě. Ale samozřejmě jak říkám, kdybych byla v nouzi, uvítám třeba nějakou pomoc, ale nemohu ji očekávat a spoléhat na ni. Je to jen dobrá vůle, jestli ten člověk pomůže nebo ne. No jo důchodci toho prostě nakecají…
O té závisti bych asi mohla vyprávět, to bych snad mohla sepsat snad i článek do diskutárny, ale to zatím ne.
Máme trošku luxusněji zařízenej byt, protože manžel tak chtěl, já třeba nepotřebovala luxus,ale tak prostě máme. Jenže málokdo pochopí,že jsme se tím i zadlužili. A divila by ses, co okolí na ten náš byt kolikrát říká, myslí si,jak jsme ve vatě, jak si dobře žijeme a že si můžem kdeco dovolit a pak si také myslí,že jsem nějaká namyšlená panička… jo dneska asi hodně lidí závidí a proto si raději moc ty lidi do bytu nepouštím, nemám potřebu se chlubit naším zařízením a nechci,aby mi někdo záviděl nebo se tu litoval, že on na to nemá.My jsme na to taky neměli,manžel musel tvrdě makat a abysme co nejvíc ušetřili,většinu toho na bytě udělal sám,obložil koupelnu,záchod,položil dlažbu v kuchyni,snížil stropy,vymaloval,zabudoval sám nové dveře a už ani nevím,co ještě tu všechno udělal,svýma rukama,jen abysme ušetřili a měli na ten luxus.Sice ho máme,ale jsme zadlužení a nechápu,proč mi kdekdo závidí.Není totiž co,snad jen ty dluhy.Ale chtěli jsme to tak s manželem, máme pěkný byt a tak si splácíme. Jen ty závistivci prostě zůstanou závistiví. Ale je to všechno o tom, že když se chce, všechno jde. A kdyby ti lidi chtěli,také si na to ušetří a zařídí byt podle svého. I my jsme s manželem pracovali,já jsem momentálně s dcerkou na mateřské,takže vydělává on, ale jak říkám, je to tvrdě vydělané a taky by si někdo mohl říct,přišli k tomu lehce,rodiče jim pomohli.Určitou částkou nám pomohli, to samozřejmě,rodičové se vždy snaží pomoci svým dětem,ale neměli bysme asi takovou radost z toho bytečku,kdybysme si na něj nenašetřili sami.
No samoživitelky na tom obecně asi moc dobře nejsou (když neberu ty “vyčůránky“. Ale já za to přece nemůžu, ne?
A D-mary, dcera ještě není dospělá 🙂 Nicméně, jak říkáš, není její povinností mi pomáhat, ale ona to většinou dělá 🙂
Ad důchodci, to je někdy no comment….
Jovanko
mám kamarádku, která je samoživitelka a opravdu jí nezávidím a nemyslím si, že bere od státu hodně, že se má dobře. To si možná myslí lidi kolem, kteří tohle nezažili. Nejsem samoživitelka a kamarádka mi naopak závidí manžela. Netuším tedy, jak na tom samoživitelky jsou,ale podle vyprávění mé kamarádky si myslím, že asi né moc dobře, kdyby nebydlela u babičky, která je důchodkyně, určitě by sama jen těžko utáhla dítě a byt a všechno to kolem.
Staré babky důchodkyně nadávají na svůj malý důchod, ale pak se s nimi setkáme v obchoďáku a stojí tam už půl hodiny před otevřením, kdy si mohou ještě ráno pospat a tlačí se mezi dveřmi, když otevírají a to bys měla vidět ty plné koše. Oni taky remcají, že jsou na tom špatně s důchodem, ale kdyby na tom byli tak špatně, tak každou sobotu nestojí u toho obchoďáku a doslova se tam neperou o ty slevy, které zrovna probíhají.
Těžko říct, no třeba se tu samoživitelky přidají a sdělí nám, jak jsou na tom s penězma a přídavkama, ale nemyslím si, že by na tom byly líp, než my vdané.
A to, že máš třeba dospělou dceru, která ti může pomoct, proč by měla? I ona má třeba rodinu enbo si ji chce založit, není její povinnost ti pomáhat, je to jen dobrá vůle a nějaké babky to berou asi jako povinnost, že jsi vychovala dítě, tak proč by ti teď to dítě nemělo pomoct? Jasně, že třeba dítě pomůže, ale jak říkám, není to také jeho povinnost.
Jo a ještě ohledně té vejšky. Někdo si myslí, že s vejškou se asi lidi dostanou všude a práci seženou v pohodě, no ne ale v každém městě, někde je taková nezaměstnanost, že můžete mít vejšek třeba deset a nepomůže vám to. I když je to samozřejmě výhoda a s těma deseti jsem to asi přehnala, to už by se člověk v něčem snad uplatnil, ale jak říkám, je to určitě plus mít vejšku,ale není to taky jistota, že tu práci seženete.
No, ji nikdy minimálně nevím, jak se zachovat…
Díky holky za podporu.
Už jsem jí to napsala, i s přáním, aby se to i u ní obrátilo brzy k lepšímu.
Jsem přesvědčená, že to z její strany nebylo to “závidím a nepřeji“, ale i přesto mi takové řeči fakt lezou na nervy.
Díky za pochopení 🙂
Já jsem se vás holky zrovna chtěla zeptat, kam se poděl Bělásek. A vida, už je tu:-))))). Jovanko, vím, že Tě to mrzí, ale s tím asi nic neuděláš. Možná jí zkus připomenout, jak jsi na tom byla kdysi Ty. Mariata.
Říká se: myšlenka – slovo – čin.
Na co člověk usilovně myslí, o čem mluví, to se mu nakonec i plní.
Takže kdo furt říká, že má málo, a závidí, tak bude mít málo a bude jen závidět.
Kdo pořád říká, že chce to a to, bude pořád jen chtít.
A kdo je spokojený, a svými myšlenkami, slovy i činy říká, že je spokojený, že má dost, prostě bude spokojený i nadále.
Já tomu říkám “pozitivní programování“.
Možná proto jsem nikdy dlouho nebyla bez místa. Protože věřím, že práce (dům, či řešení nějaké zapeklité situace) je pro mě už nachystáno. Akorát nějakou dobu o tom nevím.