Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ptačí chřipka
Taky Vás někoho děsí PTAČÍ CHŘIPKA tak jako mě?Vím,nic s tím neudělám,ale je to hrozný,že v případě pandemie dostanou léky jen Ti vyvolení.My dospělí se dokážeme proti ledasčemu bránit,ale co ty naše dětičky.Dívám se na svoje miminko a najednou mě napadne,že to může být za pár týdnů všechno jinak a nejradši bych se rozbrečela.Asi jsem moc úzkostlivá a spousta lidí mě má za blázna,ale nemůžu si prostě pomoc!!!
Ahoj všichni,tak nevím,jestli mám být ráda,že v tom nejsem sama,nebo mi má být líto,že nás takhle trpí víc.Já už jsem v takový fázi šílenství,že mám strach z každého setkání malého s člověkem,s kterým ještě nebyl v kontaktu,aby to náhodou nebyl třeba bacilonosič meningokoka a pod.Tudíž se děsím každé jízdy autobusem,vlakem,návštěvy supermarketů….To už není opravdu normální,co.
Nessy,stále přemýšlím,jaké máš vymyšlený ty úniky,my bydlíme v přízemí a napadá mě jediný,totiž skok z okna.
Takže nám zbývá jediný,doufat,přát si a zase jen doufat,že se nic strašnýho nestane.
Sunny,mluvíš mi z duše,já dokonce nejsem líná vzít mobil a poslat ráno mužovi SMS do práce,že na internetu se objevilo,že ptačí chřipka je v … nebo … a taky…
Připadám si někdy jako cvok,když se vzbudím v noci a jdu vedle do pokoje zkontrolovat malého – má 3 roky.Kolikrát jsem si představovala situace,že se mu něco stalo,jak budu reagovat,např. kdyby se mu stalo něco venku,jak zavolám sanotku – nebo jsem se bála,aby nevypad z okna,i když máme všude dětské pojistky.Manžel na mne koukal jako na blázna,ale poté,co nám před rokem touhle dobou ležel Danny v nemocnici se 40tkama horečkama,jen spal a spal,poté to pochopil.Syn je totiž uměle počatý a další dítě nejspíš nepřipadá v úvahu.
Myslím si,jako Bobina,že to k rodičovství patří – bát se o dítě,přemýšlet dopředu,bát se všeho okolo…- s nadsázkou – musíme jen doufat,že to plošné nebezpečí se nám vyhne,popřípadě že nějaká kapacita vymyslí lék,očkování,prostě,že se nic hrozného nestane.
Holky,já myslím,že toho strachu se už nezbavíme do konce života.Teď teprve dokážu pochopit jaký strach o nás měli rodiče a jak jsme si myslely,že to s tou starostí o nás přehánějí.Nesmíme myslet na to,co by bylo,kdyby,ale pořádně si užívat každou chviličku a smát se a smát.
Sunny,tak to jsme na tom úplně stejně!Nechci se o tom moc rozepisovat,abych na to zase nezačala moc myslet:-(Ale taky mě to strašně děsí!A ne jen ptačí chřipka.Od té doby co mám malého,tak mě děsí úplně všechno,co by mu mohlo ublížit.Bydlíme v 6 patře a už mám vymyšlený asi 4 úniky,kdyby hořelo.Taky na mě okolí kouká jak na blázna,prý na tý mateřský všechno moc řeším:-(