Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Řiká mu táto ...
Mám 4 letou dcerku, která každý týden jezdí ke svému tátovi, který bydlí s matkou v jednom baráku. Nyní mám přítele, se kterym žiju už skoro 3 roky a dcerka mu taky říká táto nebo někdy jménem. A jednou přijela od táty a řikala, že jí babička zakázala říkat mýmu příteli táto, že má jednoho tady a jemu má řikat jménem. Dost mě to zarazilo a dcerka mi řekla, že mu bude řikat nadále táto a že má dva tatínky. A podle jejího vyprávění si ho před jeho mámou hájila. Ptala jsem se „bývalého“ a on řekl, že to je pravda, že má jenom jednoho tátu – jeho. Dost mě to štve nevim co mám dělat… Dceři to zakazovat nebudu, má ho ráda a bere ho jako tátu, ale co s nim? Poradíte mi? Díky nešťastná Mimkys.
já zas měla 4 babičky, dvě „vlastní“ jsem buď vůbec nepoznala, nebo si moc nepamatuju… na kloub jsem tomu začala přicházet až v pubertě a s jednou babičkou (druhou dědečkovou ženou) jsme se společně smály tomu, že je tátova „macecha“…
Myslím, že nejvíce je důležité, jak to cítí Tvá dcerka. Já bych na Tvém místě s ní o tom mluvila, pokud ona bude mít tu potřebu. S jejím biologickým otcem a jeho matkou bych si promluvila, ať to aspoň nekomentují a nedělají malé v hlavě zmatek. Myslet si můžou, co chtějí… Stejně tak by to ze strany Tvé a Tvého přítele chtělo minimálně neutrálí postoj – prostě když se malá zeptá, tak jí vysvětlit situaci, ale názor ať má možnost si udělat sama.
Což už udělala… ;o)
Ahoj, nešlo by bývalému vysvětlit, že on bude vždy jediným dceřiným OTCEM, zatímco váš nový partner OTČÍMEM. Ale k oboum těmto „funkcím“ patří zdrobnělina táta, která vyznačuje pozitivní citový vztah.
Naše dcera má zase o babičku navíc, naštěstí to nikdo neřeší.
Ahoj mimkys,
Měli jsme podobný problém.Moji rodiče jsou rozvedení asi deset let.Táta se znovu oženil a máma žije s přítelem.Moje tříletá dcera říká začala příteli od mámy říkat taky dědo a já jsem za to ráda.Ale babička(maminka táty)jí taky vyčítala,že nemůže mít tři dědečky,že má jenom dva.Musela jsem si to s babičkou vyříkat a je klid.Nevidím v tom žádný problém.Jednou taky přece patří do rodiny a dcera ho má ráda tak proč by mu taky nemohla říkat dědo.A stejně to vidím i v tvé situaci.S manželem jste se rozvedli a ted máš jinou rodinu a život jde dál,takže si myslím,že pokud začala tvoje dcerka sama od sebe říkat příteli táto,tak to exmanželovi a tchýni vysvětli,že jí to zakazovat nemůžou.Samozdřejmě pokrevního tátu bude mít vždycky jednoho,ale pro ni je ted důležitější ten který ji vychovává,žije s ním pod jednou střechou a je jí příkladem.Tak hodně štěstí a stůjte si za svým názorem.Zdraví martof
No to opravdu babo raď…my tedy máme v rodině podobnou situaci, ale do toho se já nepletu, protože se o netýká přímo mě a taky děti jsou o pár let starší (ale jen o pár), teď je to, tuším,vyřešeno k všestranné spokojenosti, ale je to jen otázka toho, že navzdory našim docela složitým rodinným vztahům se opravdu všichni snažíme vyjít si navzájem vstříc…myslím, že v tomto případě bys měla opravdu rozhodnutí nechat na dcerce – ona to říká tak jak to cítí a vymlouvat jí to nebo ji za to dokonce nějak trestat, to si myslím by bylo opravdu to nejhorší…(nepřistoupil by tvůj bývalý třeba na rozlišování táta – tatínek?)
Tohle je vždycky těžké..myslím, že tebe i přítele musí hřát u srdíčka, že si ho dcerka brání a táto mu říká i přes babiččiny výtky. Nevím za jakých podmínek jste se s „bývalým“ rozcházeli, ale děti v takhle malém věku obvykle říkají táto tomu, koho mají doma, zvlášť pokud už je s vámi 3 roky. Nech to být, dcerka už má, jak se zdá, svýho rozumu dost a na babičku nedá. Určitě sama pochopí, že tatínek je hlavně ten, kdo se o ni stará. Mám kamarádku, obdobný případ, taky to neřešila a kluk si sám jejího přítele „vybral“ za tatínka a teď už svého biologického otce většinou ani neoslovuje, zdá se mu divné mu říkat táto, když s nima už 5 let žije někdo jiný. Ale určitš záleží na vztahu dítěte k oběma „tatínkům“..přeju hodně štěstí a hlavně klid při řešení situace