Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zvládnu to ?
Ahoj maminky!
Moc vás všechny zdravím. Potřebovala bych se někomu svěřit. S manželem žijeme v Praze a máme tříletou holčičku Evičku. V květnu čekáme druhé miminko.
Druhé těhotenství bylo trochu komplikovanější než první. Měla jsem mnohem horší nevolnosti a pak skoro dva měsíce kašel. Nakonec se z toho vyklubalo astma.
Moc mě trápí, že nemáme nikoho, kdo by nám pomohl, až se narodí druhé miminko.
Je pravdou, že naše babičky bydlí cca 100km od nás, ale bohužel vidina jejich pomoci je nulová.
Moje máma mi sice nabídla, že mi po porodu pomůže, ale svou pomoc podmiňovala přítomností mé o deset let mladší sestry s jejím čtyřletým synem. Sestra by se starala a děti a máma o ostatní. Prý by se tady v Praze sama bála. Odmítla jsem s tím, že buď mi pomůže sama nebo nic.Ona se urazila, že prý už má nějaký věk(56 let) a co kdyby se s ní něco stalo.
Teď plánujeme návštěvu tchána a tchyně a při té příležitosti poprosit tchyni o pomoc v době, když budu v porodnici. Obávám se odmítnutí nebo podmínkou, že tu bude s námi i tchán nebo otázky proč nám nepomůže moje máma nebo názory typu , že dobrá máma i manželka, žádnou pomoc nepotřebuje…
Včera jsme s manželem zase řešili hledání nějaké paní na občasnou výpomoc a pohlídání Evičky. Musela jsem si přiznat, že o tom jen mluvím a oddaluji hledání ze strachu nechat dítě cizímu člověku.
Snažím se být dokonalou mámou a manželkou, aby mě při návštěvě babičky nepomluvily, že mám někde nepořádek a ono nejde strhnout všechno.Poslední dobou jsem nervózní občas vyjedu na Evičku a pak se strašně trápím, že nejsem dobrá máma a jak to zvládnu s druhým dítětem. Každý večer si říkám, že se přestanu na Evičku zlobit, že budu více trpělivá a když se mi to nepodaří a objeví se konflikt (většinou kvůli naprosté blbosti) tak si připadám, jak alkoholik, který porušil abstinenci.
Moje dětství provázely konflikty s mámou (bití kvůli známkám, křik, výčitky, urážky….) a já na sobě pracuji (už dost dlouho), abych se nechovala jako moje máma.
Chtěla bych být jiná. Dobrá máma, která se nenechá zbytečně vytočit. Musím to prokletí z rodiny nějak zlomit, aby se jednou za mě nemusely moje děti stydět. Držte mi palce! Mirka
Podepisuji se pod to, co napsala Ajík.
Paní anonymní, jistě máte svým způsobem pravdu, ale každý je svého štěstí strůjcem. Babička může odmítnout pomoci hlídat vnoučata, ale maminka, která jde do porodnice, prostě musí své starší dítě zajistit. V tom vidím veliký rozdíl. A nezlobte se na mě, ale pokud ředitelka ZŠ (!!!) neumí odmítnout nebo nastavit pravidla ve své vlastní rodině, jaká asi bude v práci, že….
Anonymní, to co píšete, je dost otřesné… Jistě, nikdo nemá právo takhle zneužívat babičky.
Ale problém je v tom, že ony ty babičky, i když nehlídají, mají často tendence do výchovy a do všeho mluvit a běda, když se mamka ozve, že to bude dělat jinak…. Taky je problém, že hodně maminek nemá pomoc od babiček ani v těch mimořádných situacích, když by to opravdu potřebovaly. Tady opravdu nejsme ani jedna z těch, které by své děti lifrovaly babičkám, protože se jich prostě “zbavujeme“ velice nerady a taky si dost zakládáme na tom, že se o své děti umíme postarat dobře. Ano, jsou příšerné snachy, ale jsou i příšernné babičky. A upřímně – myslíte, že je mimo mísu čekat občas pomoc od rodičů? Jen proto, že jsem jejich dítě, zrovna tak jako já pomůžu, protože to jsou mí rodiče?
A manželé a tatínci dětí? Sama píšete, že jste podnikatelka… myslíte, že dnes má muž tolik možností vypomoci kdykoliv a jakkoliv, když je v práci a ohání se, aby uživil rodinu? Já nemám problém svěřit své děti manželovi, vím, že je bez problémů zvládne všechny čtyři – už od novorozenců, s tím problém nikdy nebyl.Ale když MUSÍ být v práci od 7.00 do 17.00 – 18.00 – na kom je větší tíha dne s dětmi? Kdo je musí třeba doprovodit k lékaři, obejít obchody…? To můžu v 19.00 dost těžko. A to jsou jen ty drobné každodenní starosti, kde je celodenní hlídání třeba v případě hospitalizace matky? Nebo máte za to, že rodina vyžije z peněz, které manžel dostane za paragraf nebo nemocenskou? A tady byla řeč opravdu o dost mimořádné situaci.Já se jen snažím vám nabídnout trochu jiný pohled na věc – a své zkušenosti s babičkami a tchýněmi by vám tu některé maminky mohly vyprávět…. 🙁
Ano, je to jedna mince- milující péče a služba. Milující péče je domluvit se na nějaké stravitelné době pro všechny strany. Je smutné říct dítěti- babička o tebe nestojí na druhou stranu je ještě víc smutné vysvětlit dítěti, že maminka má moc práce a tatínek ještě víc a školka vyletěla do povětří. Sousedka /48 let/ od naproti je zástupkyně ředitele na gymnáziu /dost odpovědná a namáhavé práce, nemyslíte?/ a má “povinnost“ od pondělí do pátku hlídat 5 hodin odpoledne dvouleté vnouče. Po prázdninách ji přibude druhé od druhého syna /snacha prohlásila, že je přece také její “hlídací babička“/ O prázdninách bude mít doma celý zvěřinec /6 dětí/ Mají přece velkou zahradu, kde si děti tak pěkně vyhrají a ona bude mít tak dlouhé prázdniny :-))). K tomu má maminku, které je 86 let…. Jiná známá /také chodí do práce/ – její syn odešel od rodiny a snacha jí teď vozí syna na hlídání každý víkend a minimálně 2x v prac. týdnu. Když se ozve, že má své plány- ona ji promptně odpoví, že to je její povinnost, když její syn je hajzl….. Když se zeptá, jestli hlídá i druhá babička, tak řekne, že ne, protože ona kluka nenávidí, protože je podobný svému tátovi….. Ano, jsou rodiče i prarodiče milující, ale rodiče i prarodiče vyčůraní. Holky, nechtěla jsem vás naštvat. Ale děti jsou starost rodičů. Pro prarodiče mají být spíš radost. Ne povinnost. Pomoc v mimořádných situacích je jasná. Na druhou stranu získáte nezávislost. Nikdo vám nesmí říkat, jak své děti vychováváte, co jim dáváte jíst a jak je oblékáte. Nestojí tahle “nezávislost“ a možnost vychovat dítě podle sebe, za to?
A ještě- pořád mi z těch vašich psaní unikají manželé a tatínci dětí. Neměli by jste se obrátit na ně?
Mně tedy pojem “hlídací babička“ nikterak ponižující nepřijde. Asi jde o úhel pohledu. Je to služba snaše či zeti nebo milující péče o vnouče?
S názorem babofky anoano, lenous anoano:-)
Podepíšu se pod Lenouska 🙂
🙂 chápu, to naštve… 🙂
no právě,babofko:-) už sem nahlížela s úsměvem:-) a tady ,,tohle“ k
já tyhlety anonymní miluju… že na ni reagujete, holky, nenechte se vytočit…
Ale pořád čekám, že se konečně ozve Mirkali a písne, jak se mají a jak to nakonec zvládli… Tak trochu jsem v to doufala, když jsem viděla oživenou tuto diskuzi…
Tak Mirko, kde jsi? 🙂
Nezlobte se na mě, ale Mirka řešila něco trošku jiného než nezodpovědní rodiče “vaší“ vnučky – ona nepotřebovala nepřetržité hlídání na několik měsíců, ale pomoc při pobytu v porodnici.
Já osobně mám tři děti, dávám je občas na hlídání (cca půl dne, a to opravdu zřídka) – děti jsou vybavené oblečením, obutím i jídlem, aby se babička mohla věnovat jen dětem a nelítala kolem plotny. “Normální“ babička nebere vnoučata jako přítěž a “normální“ snacha nebo dcera nebere babičku jako služku na hlídání dětí. Nemám pocit, že by tady byly mezi námi maminky, které by odkládaly děti na dobu neurčitou nebo vnucovaly babičkám děti na dovolenou, spíš tady řešíme babičky, které o svoje vnoučata mnohdy vůbec nejeví zájem, což se dětem dost špatně vysvětluje, proč děti ze školky jezdí k babičce a ony třeba nemohou, protože babička tak maximálně vytáhne fotky na posezení s kamarádkami, ale vzít dítě na procházku je problém.
Takže neházejte do jednoho pytle maminky stejně jako my neházíme do jednoho pytle babičky.
milá anonymní,zdá se mi vaše reakce poněkud nevhodná zvláště do tohoto článečku…možná jste měla sepsat článek anebo si dát vlastní ,,povzdechnutí“…na téma ,,hlídací babička“
Podle toho co píšete moc dobře chápu v jaké jste situaci a vážně se divím,že si to necháte líbit…
Pochybuju že situace pisatelky článku a Vaše je v něčem sebemenším podobná….
Pochybuju,že by se tu našla maminka,co by dala babičce dítko na hlídání na tak dlouhou dobu bez pádného důvodu a ještě mu nedala sebou ošacení..to je vážně smutné…