Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak vaříte?
Maminy, zajímalo by mě, jestli jsem tak neschopná, nebo jestli mam tak zlobivý dítko. Nejsem schopná dělat domácí práce dopoledne, když jsem s ním sama doma/je mu 14 měsíců/, především nezvládám vaření. Ještě že manžel obědvá v práci, takže vařím jen pro kluka a pro sebe. Když se do toho ale pustím, tak malej začně fňukat, odstrkovat mě od stolu, potom začně řvát a histerčit, takže někdy mi nezbyde nežli buď vlbec nejíst, nebo dát kluka ječet do postýlky ke kuchyni a ignorovat to. Jak jste na tom vy se svými zlobidly?
Tak já i teda řeknu, wiero, jak to asi dělají matky tohoto typu uřvaného dítěte, že mají uvařeno – zkrátka ho nechají po dobu vaření řvát…ty si to možná všechno moc bereš – já jsem byla prvního půlroku taky hotová a nic jsem nestíhala (vařila jsem po večerech mezi kojením nebo jsem vařila a zároveň nohou vozila sem a tam košík se řvounem), až mi mimochodem náš tatínek sdělil, že v životě neviděl, aby kolem mimina takhle někdo pořád tančil a že ho mám taky někdy nechat vyřvat…zkrátka to chce ASERTIVITU – opět doporučuji – uvědom si, že řvounek nemá hlad, není mu zima, je přebalený, má kolem sebe plno hraček a milující maminku, která ale teď musí uvařit…a on řve z rozmaru, protože je zvyklý, že když zařve, tak všecho necháš a věnuješ se jenom jemu…zkus ho nechat a buď v klidu, nic zlého se mu neděje….a už vůbec si nedělej hlavu s tím, co tomu řeknou babičky apod. – to je spolehlivá cesta do blázince a to ti za to nestojí:-)…. pevné nervy!!
Wierko i ostatní,
vůbec se netrapte tím, „co by na to řekli ostatní“, ať už babičky nebo partneři. Přesně jak píše jarmuschka, ať babičky předvedou, co umí, ať už uvařením dobrého jídla nebo zabavením vnoučka.
A partner? Ten „si“ pracuje, na obědy chodí do restaurace nebo závodní jídelny, tak si zpravidla ani neumí představit, jak to doma může vypadat. Ty mu taky nemluvíš do toho, kde a co jí. Můj muž si teď vzal pár dní před vánoci dovolenou a viděl, co ta naše malá neposlucha dokáže; je jí teprve šest měsíců, takže to „pravé ořechové“ nás teprve čeká. Ještěže mám ty starší holčičky, které ale nejsou povinné vždycky hlídat.
Takže kašli na to, abys byla dokonalá matka, protože to dokáže málokdo (nikoho takového osobně neznám) a u vaření se můžeš vyřádit třeba o víkendu, když jste doma celá rodinka a muž Tě náležitě ocení 🙂
Wiero, docela Tě chápu, cítívám se podobně (s tím pocitem povinnosti uvařit „za každou cenu“…), ale co bude rodině platná uštvaná matka, i když s plnými hrnci na plotně!
Neměj na sebe přehnané požadavky!
A konec konců, jestli máš babičky blízko, i ony by Ti občas mohly něco uvařit a donést, ne!? ;o)
Naše mamka to tak aspoň dělává, když přijede…
Držím palečky, ať najdeš optimální řešení, ať jsi spokojená Ty, malej i Tvé okolí…
Tak děkuju, maminy a monty, za rady, ale vařit s mým klučinou nejde, protože jemu vadí, že já u stolu něco dělám a on se mido toho nemůže hrabat. Takže zlobí a já toho musim nechat. Ne teda pořád,ale netroufnu si předem na nějaký zložitější jídlo. Vařím teda většinou jenom jemu a to taky jednohrncový jídla. Polívky, v nichž stojí lžítě, rizoto, těstoviny…atd. Večer chodí spát kolem 22.h, takže to už nění vhodný čas na vaření, protože to jdu honem spát taky. Malej se totiž poslední dobou hrozně často budí,t akže toho musím využít. Odpolednně chodí tak kolem 14h na 1,5h, ale to už já padám hlady a on musí býtnapapaný,aby spinkal. Ale stejnak díkk za rady. A to s tou jídelnou, to bych nesměla o sobě nikde říct, zvlášť bych se styděla před babičkama. I před sebou. Vaření je totiž už tak moje slabá stránka a nepřipadám si dost jako matka a manželka, když nejsem schopná ani uvařit pro rodinu.
Ahoj, já taky vařila s dcerou ( i když holky na tohle bývají lepší). Třeba zeleninu jsem krájela u jídelního stolu a ona jí dávala do hrnce, míchala, povídaly jsme si o barvách, jak se která jmenuje a hlavně one ochutnávala (syrovou zeleninu si velice oblíbila 🙂 ).
Taky jsem najela na repertoár rychlých jednohrncových jídel, málo ochucovala a já si to pak dochutila na talíři. Vařím na dva až tři dni. Na složitější jídla jsem si troufala jen o víkendu, kdy dceru zabavoval tatínek a já si mohla vaření užít – taky toho vařím víc a pak máme v PO a v ÚT vystaráno.
Jo a ještě jsme se navštěvovaly pravidelně s kamarádkou (bydlí na druhém konci Prahy a tak kratší než celodení návštěva nemá cenu) jedna vaří a druhá zabavuje děti 🙂
Ahoj Wiero tak tobě už jsem psala na tvoji minulou otazku co dělat s malýmkdyž zlobí???A ted to maš z vařením opravdu ti vůbec nezavidim ale musim přiznat že takový problemjako uvařit jsem nikdy neměla ale stim mym prckem je docela problem uklízet všechno mi doma stojí a to už jsou mu dva roky vypada to u mě jako na smetišti všude hračky do toho jeho peřinka a same jídlo protože se frajer nají jenom když kouka na tv. a tu v kuchyni nemame…Tady de vidět že s dětma je docela problem něco udělat..Alelíbíl se mi napad jíst v zavodní kuchyni to by se mi taky docela líbilo o praci mín a tobě to doporučuju tak pak už budeme moct se věnovat těm našim raubířum a jenom občas uklidit ale nevim jak by to snesli ty naši chlapi:-))
Tak já to dělám jako Káča a Želvíček, malá vaří se mnou, všude jsou vytahané hrnce, popřípadě si ještě přinese do kuchyně nějaké kostičky. Snažím se vařit na dva dny do předu, část zmrazím a když opravdu nestíhám, vařím večer, kydž malá usne. Moc to neprožívám, teď v zimě používám hodně zmraženou zeleninu, takže ušetřím čas s mytím, škrábáním a krájením.
Wiero snad můj názor příjmeš protože jsem chlap a nemám zkušeností stím to problémem ale mám přítelkini s kterou máme 12 mes.kluka který je hezký éro když příjdu dom z práce tak slíchám to samé nic se sním nedá udělat.Asi jsem jeden z mála chlapů který je dost tolerantní a řídí se heslem co nemužeš udělat hned odlož to na dýl.Určitě máš něco k baště doma stále tak že hlady trpět nebudete té moji to říkám stále když to nejde tak se nic neděje tak se najím až potom tak si ztoho nic nedělej a vše ber tak jak to jde klídek a uvidíš že to půjde a nic si nevyčítej a užívej si svého děcka.
Ahoj, já jsem vařila a vařím přesně jako Želvíek – syn (18 měs.) vaří se mnou, vystěhovává šuplata a skříňky v kuchyni, míchá vařečkou v pánvi na zemi…a já si beru ze země co potřebuji a všechno překračuji (teď už je to horší, dorostl do výšky, kdy si sám šuplíky otevře, ale ještě do nich nevidí, takže šátrá naslepo). Taky vařím větší porce – na 2 dny, takže obden mám pokoj…mmch. přesně takový dotaz tu už proběhl – zkus projít starší dotazy, bylo tam docela dost reakcí (tak od půlky října)…
Milá wiero, nevěš hlavu!
Já mám dvojčátka, takže jsme trošku jiný případ, ale stejně jsem si zvykla, když vařím, tak vařit víc, na více dní (případně si schovávám jednotlivé porce i do mrazáku na „někdy“…). Zatím mají holky „svoje“ jídlo a já taky své.
A většinou vařím už den dopředu, nejčastěji se do toho pouštím, když už holky uložím ke spaní. Pravda, pak jdu spát dost pozdě, protože než to dám do lednice, musím to jídlo dobře vychladit, ale jak už jsem psala, snažím se vařit na více dní, tak to pak není každý den.