Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Poporodní deprese
Maminky (a ostatní), v komentáří pod článkem stejného názvu se objevila tato reakce. Tady jste ale více zvyklé odpovídat, tak to přidávám na toto místo. Poradíte!? Jarmila
Ahoj, ja sice nejsem cerstva maminka, ale moje setricka porodila pred cca 3 tydny chlapecka Stepanka. Minuly vikend (tyden po tom, kdy se Market vratila z porodnice), jsme si s mamkou vsimly, ze se s ni neco deje. Nebudu radeji popisovat, co vse se ten vikend delo, ale v nedeli jsme Market odvezli na psychiatrii, kde ji take hospitalizovali (samozrejme bez syna, o ktereho se ted stara maminka se sestrinym pritelem). Proc va pisu. Mate prosim nekdo s laktacni psychozou primou zkusenost? Sestra prestavala vnimat realitu – ale jenom chvilemi. Pripada mi, ze ztratila kratkodobou pamet. K synovi se a le nastesti chovala v pohode (spise mne pripadalo, ze se na nej zacala hodne upinat a vytvaret si s nim vlastni svet do ktereho nechce nikoho vpustit). Vsichni mi rikaji, ze jsme to rozpoznali vcas a ze je dobre, ze jsme ji odvezli na psychiatrii (sestra souhlasila s hospitalizaci). Taky prestala mluvit a odpoved na otazku ji trva treba 5 minut. Osetrujici pani doktorka nam rekla, ze ma nejspis deprese + asi halucinace (slysiny). Market je na psychiatrii teprve 5 dnu, takze zatim nikdo nic moc nevi, porotoze to je na dlouho a doktorka s ni kazdy den mluvi a snazi se prijit na pricinu. Mamka si mysleli, ze budou za sestrou jezdit i s miminkem kazdy den, ale sestra to pry nezvlada, takze tam ted kazdy den jezdi jen po jednom (mamka, pritel). Ja ted jedu na vikend domu, takze pojedu za ni ja. Vim, ze to bude beh na dlouhou trat. Jen mi poradte, zacinam mit strach o maminku, protoze ta je na tom opravdu spatne. Je vlastne na materske za setru (Stepanek je nastesti hodny a moc nebreci). Bojim se, aby mi nezkolabovala jeste maminka. Bydlim pres tyden v PHA a domu jezdim tak 1x za 14 dnu. ted se samozrejme budu snazit byt doma jak jen to pujde. O sestru mam take strach, ale doufam, ze je o ni dobre postarano, Zitra za ni jedu poprve a moc se bojim, ale musim byt silna, protoze vim, ze to vsichni potrebuji. Ja sama dite nemam a proto nevim, jak se o mimco starat. Jsem mladsi sestra (24), ale nejradsi bych to za mamku vzala ja. Pokud budete mit jakekoliv rady, piste prosim. Dekuji Veronika
anonymní, 9. 12. 2005 11:26:34
Ahoj, to jsem zase já, teď jsem toho docela dost objevila o porodní depresi na http://www.rodina.cz, třeba tam najdeš nějakou pomoc..
Je tam třeba také to , že tyto problémy vznikají spíše u žen, které nebyly předtím v kontaktu s dětmi- prý je pro ženu dobré zajít do rodiny, kde mají malé děti,(třeba tam přinést upečenou buchtu) aby se trochu obeznámila s péčí o ně a pak nebyla tak vyděšená z nové zkutečnosti..
Zkusím ti nějaký text z Rodiny přeposlat:
Ahoj Markéta
Překlad dalšího textu, který poslala na Rodinu LídaK (omlouvám se za případné nepřesnosti :o))
Dr. CHERYL McCLARY:
Podle Národního informačního centra pro ženské zdraví (NWHIC) existují tři formy nebo hladiny „blues“. První je známa jako baby blues, další je poporodní deprese (PPD) a nejzávažnější je poporodní psychóza.
– Baby blues se objevuje u mnoha žen ve dnech následujících hned po porodu. Novopečená maminka má náhlé změny nálady, od pocitu velkého štěstí až k pocitu velkého smutku. Může bezdůvodně plakat a cítit se netrpělivě/nesnášenlivě, rozrušeně, neklidně, úzkostně, osaměle a smutně. Baby blues může trvat několik hodin nebo jeden až dva týdny po porodu. Obvykle není třeba zdravotnické péče. Často pomůže podpora skupiny novopečených maminek nebo rozhovor s někým, kdo mamince pomáhá.
– Poporodní deprese (PPD) může přijít několik dní, ale i několik měsíců po porodu. Může to být nejen po prvním, ale po kterémkoliv dítěti. Žena má pocity podobné jako při baby blues – smutek, zoufalství, úzkost, rozrušení – ale cítí je mnohem silněji než-li při baby blues. PPD často neumožňuje ženě dělat normální věci, které potřebuje každý den udělat. Pokud je ženino „normální fungování“ takto narušeno, je to jisté znamení, že je potřeba vyhledat zdravotnickou pomoc. Pokud žena není léčena na PPD, příznaky se zhoršují a trvají i rok. PPD je vážné onemocnění. Může se léčit léky, poradenstvím/psychoterapií a také velkou podporou bližních nemocné. Ale: bližní nejprve musejí být schopni rozpoznat příznaky PPD!
Jaké jsou příznaky poporodní deprese? Zahrnují:
pocity neklidu a rozrušení
pocity smutku a deprese, hodně pláče
stav bez energie
bolesti hlavy, bolesti na hrudi, bušení srdce (srdce bije rychle a člověk má pocit „přeskakujících úderů“/=extrasystoly/), ztuhlost/strnulost nebo hyperventilace (mělké a rychlé dýchání)
neschopnost spát anebo velká únava, nebo obojí
neschopnost jíst a úbytek váhy
přejídání a přibírání
obtížné soustřeďování, zapamatovávání si nebo rozhodování
přestrašenost o dítě
nezájem o dítě
pocity vlastní bezcennosti a viny
strach, že ublížím dítěti nebo sobě
nezájem o intimní život (chybí potěšení ze sexu)
– Poporodní psychóza je velmi vážné duševní onemocnění, které může ohrozit novopečené matky. Může přijít náhle, nejčastěji během prvních tří měsíců po porodu. Ženy mohou ztratit kontakt s realitou, často mají sluchové halucinace (slyší např. neexistující hlasy) a bludy (vidí věci jinak, než jaké jsou). Vizuální halucinace (vidění věcí, které tu nejsou) jsou méně běžné. Další příznaky zahrnují insomnii (neschopnost spát), pocit zneklidnění (rozrušení), zlost a podivné pocity či chování. Ženy, které mají poporodní psychózu, potřebují ihned léčbu, a téměř vždy potřebují také léky. Ženy bývají přijaty do nemocnice, protože existuje riziko, že ublíží sobě nebo někomu jinému, často dítěti.
—————
Pro srovnání uvádím ještě velmi podobné dělení, okopírované ze staršího článku na Rodině „Psýché po porodu…“:
Poporodní období je psychicky velice speciální a zhruba je možno „pošramocenou“ psychiku rozdělit takto:
1. poporodní blues – krátkodobá a přechodná záležitost, obvykle ne delší než 2 týdny; většinou začíná kolem třetího dne po porodu pláčem, může jej provázet i pocit zlosti, osamělosti – samozřejmě se tento pocit odráží nejvíce na partnera; blues se objevuje asi u 80% maminek a je považováno spíše za normální stav. (Osobně doporučuji, aby v tomto období maminka ze sebe „všechno vydala ven“: když chce plakat, ať pláče, když má pocit, že se chce vztekat, ať se vzteká – doporučuji odreagování se např. pomocí štípání dřeva či bušení měkkým předmětem do matrace apod. – pozor při tom na bezpečnost! Jiná léčba není nutná, podpora okolí však urychlí uzdravení :-))
2. poporodní neurotická deprese je daleko hlubší stav, může nastat i po skončení šestinedělí. Podle statistik postihuje okolo 10% žen – maminka je obvykle velmi vyčerpaná, unavená, úzkostná i pesimistická. Někdy cítí, že není schopná se postarat o svoje dítě; pak všechny její myšlenky jsou orientovány na to, jak je zabezpečí… (Pozn.: jiný název je též pozdní poporodní deprese; zde je určité riziko sebevražedných tendencí, proto pozor – je nutné vyhledat pomoc!)
3. a teprve poslední je poporodní psychóza, která je někdy označována za laktační psychózu, někdy za puerperální psychózu. Tyto nemoce zdánlivě nemají s laktací nic společného, jsou ale laktací a jiným způsobem života po narození dítěte spuštěny a neliší se od psychiatrických nemocí v jiných obdobích života. Často se také objevují znovu při dalších těhotenstvích – možná jsou na ně jen odborní pracovníci jinak a snad i lépe připraveni. (Pozn.: podle novějších poznatků je za kolísání nálad až psychotické stavy zodpovědný daleko spíše pokles hladiny estrogenů po porodu, nežli nástup laktace)
Rozdíl – velmi laicky řečeno – mezi druhým a třetím stavem je ten, že při neurotické depresi se matka často trápí svou situací, ale ví o tom, co dělá. Při poporodní psychóze je spíše pravidlem, že matka dělá mnohé věci automaticky a ani o nich neví, často trpí bludy. Neví např., že jde přes přechod a přitom svítí červená … (Psychóza je tedy životy ohrožující stav, který je nutné akutně psychiatricky léčit!)
V rámci diagnostiky je možné zjistit už během těhotenství (tehdy je ale jen málokterá matka v kontaktu s odborníkem, pokud nemá problémy), zda má dotyčná k těmto nemocím nějaké dispozice. Například se velmi podceňuje, nesnáší změny, neumí reálně posuzovat sebe nebo své okolí, má velmi sníženou sebeúctu… Prevence – zjistit tyto dispoziční faktory, mluvit i o situaci matky a babičky. Zajistit tak připravenost celé rodiny, mít odvahu postavit se k těmto problémům „čelem“- a kdyby nastaly, mít v záruce dobrého odborníka, se kterým je možné o daných věcech mluvit.
Prevence existuje – stejná jako při prevenci depresí obecně. Zásady psychohygieny jsou popsány ve více publikacích, mezi klasiku patří „Duševní hygiena“ od brněnského profesora Libora Míčka. Ještě k nespavosti – ta je součástí dg. deprese. A naopak, spánkový deficit může depresi spouštět! Co se týče spánkové deprivace matek v šestinedělí – je vhodné v době spánku dítěte odmítat návštěvy a spát. Další chybou je buzení dítěte po 3 hodinách ke kojení ve jménu problematické víry, že dítě si zvykne na pravidelnost a bude ji potom samo dodržovat. Kdyby maminka dovolila dítěti spát, spala s ním a nechala se dítětem budit ke kojení, ke spánkové deprivaci by určitě nedošlo (novorozené dítě přespí málem celý den) a časem by se vytvořil také specifický rytmus „spolupráce“ dítěte s matkou. Pokud by se matka dokázala vzdát svých představ o denním programu a hledala soulad s dítětem, nakonec by si vše dopadlo k oboustranné spokojenosti.
Kamaradka ma rocniho chlapecka a kdyz si ho prinesla domu, po nekolika dnech jednou nemohla spat, rozsvitila cely byt, zacala uklizet uprostred noci, nebyla s ni zadna rec a mela halucinace. Nevim presne jeji diagnozu, ale polezela si par dni v nemocnici a ted je naprosto zdrava… s malym ji pomahala tchyne.
Tak moc drzim palce, uvidis, vsechno dobre dopadne…
ahojky, nemám bohužel moc času a četla jsem jen tvůj článek, nikoliv rady ostatních, tak se předem omlouvám, je-li odpověď má totožná s nějakou předešlou. Podle tvého popisu stavu tvé sestřičky si velmi myslím, že se u ní porodem probudil jeden z druhů schizofrenie. Ta se dá léčit. Trpí na ní velikánské množství našich spoluobčanů. Velké procento ani netuší, že ji mají. Většinou se u lidí probudí k životu velkým vypětím nějaké vážné stresové situace, a dokonce to může způsobit i právě POROD. Někdy se stane, že se u člověka probudí dokonce z „čista-jasna“ bez příčiny. Dá se léčit vhodnými léky. Já nejsem odborník, ale dost mně tyto věci zajímají. Je to záležitost mozku, a ten mne fascinuje, proto jsem o těchto věcech hodně četla a myslím si, že je to tím.
A proto, nezoufejte, a nemějte strach, určitě se to dá léčit a v hodně případech to léčbou zmizí úplně.
Přeji Vám hodně síly a nebojte, i když zrovna tyto vánoce nebudou nejveselejší, tak jich bude ještě spousty, které si užijete ve veselí s tím vaším krásným mimískem.Hodně síly, posílá Eva.Držím Vám palce.
Ahoj Veroniko, Také vám všem držím moc palce, ať vše zvládnete. Jenom mě napadlo, zda víte, že otec dítěte může v tomto případě nastoupit na mateřskou dovolenou a pobírat peněžitou pomoc v mateřství mjísto matky a to až po dobu 22 týdnů. Více na stránkách http://www.aperio.cz v sekci rodina – sociální zabezpečení – peněžitá pomoc v mateřství. Andrea
Ahoj Veroniko, to, co jsi napsala, to lze označit opravdu jako „štěstí v neštěstí“ – ještěže jste taková fajn rodina a dovedete se navzájem podržet…nejsem sice přímo psychiatr, ale pamatuji si z psychiarických přednášek na medicíně, že taková ta pravá „laktační psychóza“ není až tak častá a v poporodním období se díky velikému fyzickému i psychickému náporu (a taky velikým hormonálním změnám) může zmanifestovat i jakákoli jiná psychická porucha, ke které má žena skryté dispozice (třeba maniodepresivní syndrom, schizofrenie apod.) – je to zkrátka po této stránce kritické období…je skvělé, že sestra sama souhlasila s hospitalizací a opravdu jste zareagovali velmi rychle, takže se s tí zavčasu může něco dělat…v žádném případě tě něchci strašit, opravdu je to běh na dlouhou trať, ale neřešitelná situace to není – psychické poruchy jsou dnes velice dobře medikamentózně léčitelné a kontrolovatelné – ani nevíš, kolik takových „normálních“ lidí mezi námi žije…období „Přeletu nad kukaččím hnízdem“ je už opravdu dávnou historií….co se týče tvojí maminky, máš-li o ni strach, zkusila bych si o tom promluvit třeba s ošetřujícím psychiatrem – v této situaci by možná nebyly od věci přechodně nějaké lehké uklidňující prášky (vůbec to není ostuda – toto je opravdu nápor na nervy celé rodiny a dnes exstuje široká škála léků, které jsou opravdu šetrné a pomohou překonat alespoň to nejhorší období, kdy vlastně ještě nikdo nic neví) a opravdu zkus teď být hodně doma a pomoci mamince s malým – neboj, péče o mimino zase pro ženu taková věda není, v minulosti to přece dělaly ženy jenom instinktvně a taky to šlo, dnes máš plno literatury a v tomto období je hlavní mlíko, suchá plínka, teplo a hodně fyzického kontaktu…opravdu se k tomu zkus postavit čelem, promluv třeba o svých obavách o maminku i s otcem dítěte (ale jak píšeš, tak se asi taky neobrací zády) – je to sice „problém“, ale ne „absolutní neštěstí“ – máš zdravého synovce, sestru, která je nemocná, ale léčí se (a na tohle se neumírá) a skvěle fungující rodinu, pro kterou je pomoc v této situaci samozřejmostí, takže se snaž být tím uklidňujícím elementem …moc ti přeji, aby se to brzy urovnalo a držím palce…a pokud by byla nějaká nejasnost třeba kolem miminka a potřebovala jsi rychlou radu, neváhej a napiš třeba sem do SOS – dostaneš ji určitě z několika stran:-)…hodně štěstí!!!
Prosimtě Veroniko vydrž! Si strašně statečná..
Mam take sestru, ted je tehotna, musi to byt šilene težke, zažívat to co vy….
Asi se mi to říká, ale myslim, že nejdůležitější pro Vás pro všechny je klid..
Ja mam ted 4 měsíčního chlapečka, také moje první mimi, musela jsem se všechno sama naučit, odpozorovat od jinych maminek , poradit se..Určitě to také zvládneš pomoci sestře a mamince s miminkem.Možná by bylo dobré zapojit třeba i nějakou tetu, kamarádku jako chůvu……
Strašně bych Vám přála , aby se vše v dobré obrátilo
Držím moc palce (taky) Markéta