Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak na ješitného chlapa
Hledám radu zkušené manželky. Manžel po mě chtěl jistou službu (omlouvám se ale nebudu konkrétní)a já jsem odmítla. Měla jsem své opodstatněné důvody. Urazil se, kokinko ode mě na usmíření odmítl a od té doby je u nás tichá domácnost.Omluvila jsem se, ale on nechce o usmíření vůbec slyšet.Je to už čtvrtý den a chodíme kolem sebe jako by byl ten druhý vzduch – naprostá ignorace. K dětem se chová normálně. Čekám až se uraženec odrazí, ale doprošovat se v žádném případě nechci. Tato situace není u nás poprvé, vždy jsem prolomila bariéru po několika dnech já. Teď chci zkusit jinou taktiku – vyčkávání co udělá on. Myslíte si, že to může trvat dlouho? Hrozně mě to deprimuje. Děkuju moc za rady, třeba máte někdo podobnou zkušenost.
Holky, moooooooc Vám všem děkuji za rady. Je bezvadné vědět, že jinde je to podobné. Vydržela jsem ho taky ignorovat – trvalo to celkem 8 dní, z toho byl 3 dny na služebce. Vlastně to tak špatné nebylo, měla jsem najednou víc volného času. Nakonec přišel s tím jestli bych mu něco neuvařila. Je to pravda, že oni nás potřebují možná víc než my je. Teď už je u nás pohoda. Ještě jednou díky všem za podporu a pokud se něco podobného stane Vám, nedejte se !!!
Já bych ho nechala vydusit.Chlapi jsou strašní!A nejhorší jsou ti,kteří si myslí,že musí být vždycky po jejich.Kdybysme se měly my urážet kvůli takovým blbinám,jako oni,kam bysme došly!
Mám kamarádku a ti spolu vydrží nemluvit i měsíc!Jsou totiž
oba stejní.
ahoj i já mívám tichou domácnost.Jsem sopka a manžílek klidas,ovšem já říkám jen to co už nechci déle dělat,třeba uklidit pokaždé po snídani stůl(každý odcházíme jinak)nebo neustlat postel,přejít přes upadnutý nůž prostě prkotiny ale stále stejný no manžílek se vždy urazí a pak nemluví,prostě se ho to dotkne.Pak máme klídek ,většinou to prolomuji já ale on mlčí,nebo jen to nejnutnější řekne.Ovšem mám obranu jeho vlastní,on totiž vždy řekne.“mě nikdo nemá rád!“ nejdříve jsem se snažila mu říct proč to říká ale on pořád říkal to stejné,teď odpovídám : “ mě taky “ a máme zase normální domácnost,neb použít slova muže a ještě proti němu je nad jeho sílu.Prostě došel mu argument.Přeji ti hodně trpělivosti a nedej se,pokud si myslíš že máš pravdu.ahoj
U nás je to taky tak,manžílek většinou nemluví,já se hádam a on mlčí a to mně rozčiluje nejvíc, ale já nevydržím být uražená a přijdu většinou první.Nebo se naštvu první já a on se naštve,že já jsem naštvaná a pak už neví jestli nemluvim já s ním,nebo on se mnou. Teď jsem se do toho trochu zamotala,ale určitě se to brzy srovná,u nás to vydrží tak tři dny.Tak vydrž.
Mno, u nás bývám ten uraženec taky já. Takže ti můžu dát jedinou radu – útok je nejlepší obrana :)).
Tak to nekdy byva i u nas, manzel je byk a ja beran, takze se do sebe zaklesneme rohy a ani jeden nechceme povolit.Ale postupem casu se to vzdy prolomila, jednou ja, jednou manzel, tak na stridacku…..
Ahoj. Taky se občas s manželem neshodnem a je tu tichá domácnost. Vždycky jsem přilezla já. Jednou jsem si taky řekla,že počkám a nebudu se vnucovat. Vydržel to 4 dny a přišel.
Myslím,že ten tvůj taky brzo obměkne a bude to dobrý. Já bych na tvým místě ještě vyčkala..
Přeju,ať se to u vás brzo srovná a jste oba v pohodě..
NO nevím, já ti asi moc neporadím, protože u nás je to úplně opačné než u všech co tady píšou. U nás jsem ten uraženec já, dokážu s manželem po hádce nemluvit i několik dní a prolomit ledy musí on. I když u mě teda ta omluva i kokinka zabere.
Tak já mám doma to samé. Manžel se dokáže urazit a nemluvit hezky dlouho a taky docela často. Já vždycky vystartuju, pohádám se a tím beru problém za ukončený a jsem ochotná s ním normálka komunikovat, ale to on ne. Neberu to jako, že se doprošuju. Prostě, když spolu žijem, tak spolu musíme komunikovat a tak ať se panáček třeba „kousne někam“. Ono ho to časem přejde, sice je to někdy na zabití, ale už to jinak neřeším. Dříve jsem přemýšlela, že až bude jednou v pohodě tak mu to vrátím a pro nějakou blbost se urazím, ale já bych to nevydržela.
Jo a to ten můj ještě k tomu poslední rok vyhrožuje rozvodem. Tak někdy sama nevím jak to u nás všechno dopadne (jsme spolu skoro 8let).
Nejhorší na tom je, že děti moc dobře vnímají, že spolu nemluvíme, i když před nimi děláme jako by nic.
Tak přeju hodně trpělivosti a pevné nervy, asi je potřebuje každá manželka.
Já nemám takovou zkušenost s manželem, ale s otcem, když jsme ještě bydleli společně. Choval se ke mně i v dospělosti. Nejdéle mu to vydrželo 3 měsíce a to jsme se k sobě chovali opravdu jako cizí. S manželem je to asi jiné, ale taky bych zkusila vydržet.
No nevím jak hodně jsem zkušená manželka (7 let), ale občas se taky rafnem…. já pak nemůžu pořádně ani spát a „pán tvorstva“ klíďo….. takže se většinou snažím já.
Kdybych to nechala na něm tak nevím nevím kdy by jsme se dostali do starých kolejí :o( myslím že by se to taky počítalo na dny…. něco jako u Vás :o(… já na to jdu taktikou že dělám jako by nic a řeším s ním běžné věci z domácnosti a když už konečně povolí tak zavedu téma zpět na to kritické a snažím se mu své argumenty vysvětlit – tak jak to vidím já…..
Tak držím palečky ať spolu mluvíte dřív než budou Vánoce :o))) – sranda (je to vše jen o mluvení a domluvení se a hlavně o pochopení toho druhécho) – chce si to prostě vše vyříkat a netutlat to jen v sobě a nejlíp bez dětí v dosahu a doslechu !!!