Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co vás děti naučily?
V jednom časopisu pro maminky jsem četla stránku příspěvků maminek, které psaly, čemu je jejich děti naučily. Bylo to zajímavé a dojemné. Pamatuju se, že hodně často se tam objevovalo: udělat spoustu věcí jen jednou rukou. A pak tam bylo i: nemyslet jen na sebe, málo spát, vařit, písničky a říkadla, vyprávět pohádky…
Musím se pochlubit, že mě naučily děti zapálit sporák jakoukoli jednou rukou:-). O tom, že už si zvládnu dojít v šestinedělí i na záchod a klidně s otevřenými dveřmi ani nemluvím…(Té poslední větě asi opravdu porozumí jen „maminky s miminky“:-))
Co mě naučily děti? No přece být mámou na plný úvazek,nemyslet jen na sebe,místo trika pro sebe,koupím něco dětem,být chápavá,trpělivá,nebýt naivní,být tolerantní,díky ním se dostanu zpět do mých dětských let,zavedou mě do jejích myšlení a fantazijního světa,který je úžasný. Prostě díky ním sem se zbavila skoro všech mých špatných vlastnosti a samozřejmě,jak už bylo psáno “milovat“
MILOVAT
Můj život se s dítětem hodně změnil. Kromě těch praktických věcí jsem se naučila rychle rozhodovat, co je v danou chvíli nejdůležitější. Přestala jsem lpět na zbytečných věcech, které pro mě předtím byly zásadní. A učím se pořád další věci.
me deti naucily nezapomenout ze jsem taky byla dite….a obcas se jim s nimi stat zase:ú
Díky synovi jsem pochopila, kdo jsem a co je na světě důležitější než jiné věci, které jsem před tím vnímala jako zásadní a nejdůležitější.
A jinak jsem se místo čtení zápisů z porad a podobných “nesmyslů“, naučila číst daleko zajímavější věci, jako pohádky a básničky, dívat se na večerníček, přestat dělat věci ve spěchu a dívat se furt na hodinky, jestli stíhám…Jo, taky jsem napsala pár říkanek, což jsem ani nedoufala, že jsem vůbec schopná. Čtu miminkovské časopisy, mám předplatné snad na všechny, co vycházejí ( to jediné mi asi z práce zůstalo – maximum informací, co potřebuju ke své “práci“).Teď je všechno daleko klidnější, má to všechno svůj řád a hlavně, moje priority se velmi významně změnily.
Jo, taky jsem změnila názor na uklizený byt – kdyžb teď leze,hračky všude, nelze aby byl byt uklizený, tak, jak dříve – byla jsem na uklizený byt vysazená a hlavně to tu neměl kdo rozbordelit.
Ale jsem díky němu šťastná.
Přesně jako Dáša, souhlasím s Vámi. Nestíhám sice tak jako lenous:-)))…. Děti jsem chtěla od svých 19 let. Toho pravého jsem naštěstí potkala až ve 22 letech. :-))). Ale udělala jsem dobře. Děti jsou moje všechno, daly mi mě. Až když se mi narodily, stala jsem se sama sebou, Mariata
Holky, jak jsem si vás tu přečetla, vlastně nemám co dodat. :o)
Lenous mi polechtala bránici, řádně.
U ostatních jsem s úsměvem musela jen přikyvovat: ano, ano, přesně tak.
Takže nepřinesu do diskuse nic nového, jen chci poděkovat za to, že jsem se mohla stát mámou.
Vím, že jde prožít plnohodnotný život i bez dětí, a naopak, že i některé ženy, co mají děti, to jako zázrak nevnímají.
Ale já mám jasno. Děti jsou pro mě tak velkými učiteli (ikdyž to učení není vždy jen příjemné), že díky nim jsem objevila své „Dříve netušené schopnosti“, také já v sobě.
Děti nás vlastně vychovávají :-)))) troufám si říct, že se na svět dívám pořád dětskýma očima a troufám si říct, že (aspoň svým) dětem rozumím….. i když zrovna s nima nesouhlasím. Ale pořád a pořád mě dokážou nečekaně překvapovat a donutí přehodnotit názory
„Dříve netušené schopnosti“ bych klidně podepsala :-). Jedna kamarádka také říká, že její nejlepší guru a učitel trpělivosti je její hyperaktivní syn. A já vzpomínám na mou tchyni, která letos v květnu umřela. Kromě mého manžela dala život ještě dvěma dcerám. Vždycky, když jsem mluvila o své prchlivosti, tak mi říkala, že se s dětmi naučím být klidnější. Měla pravdu, i když hrozně moc záleží na tom, jak je člověk právě unavený či odpočatý, pak mu stačí opravdu málo.
A jak psala Chmjorka, učím se děti brát „jako lidi“. Někdy to vůbec není jednoduché. Včera jsem četla v rozhovoru se Ch. Poulain její odpověď na dotaz syna, zda u nich může přespat kamarád. „Samozřejmě, je to i tvůj dům.“ Tolerance k názoru druhého je někdy dost svízelná(nemluvím samozřejmě o chvíli, kdy mi jednoletý Jeník chce hodit mobilní telefon do koše nebo vyházet všechnu zem z květináče 🙂 ) Ještě nás toho spoustu společně čeká!
:)))) to je fakt hezké, to ještě neovládám 🙂 Ale kojení za chůze znám taky důvěrně:) Jo, a taky jsem se naučila užívat si odchod z domova i za nějakým účelem – hlavně že jdu SAMA 🙂 Je to pravda, Karamelko, mám pocit, že nikdo neumí milovat tak bezvýhradně jako děti. Protože ty jsi prostě jejich zlatá mami a basta fidli – a to fakt nabíjí baterky v minutě.