Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Odmítá spolupráci a lajdačí
Tak malej se ve školce rapidně zhoršil-paní učitelka si mě dnes vzala stranou a že prý syn odmítá společně s ostatními spolupracovat, odbíhá a navíc se zhoršil v kreslení atd..Ukázala mě pracovní sesšity-hrůza!Obrázky přečmárané hnědou voskovkou a co vybarvil nebo doplnil čárky-spojil obrázek, hned přečmáral celé zase hnědou.Prý si s ním máme zkusit promluvit, jenže on odmítá…Když se ho ptám, proč to dělá, řekne „nevím“. Doma třeba omalovánky se snaží vybarvit, jak mají být a docela mu to jde…Ze začatku ve školce byl šikovný, paní učitelkyy ho chválily…Tak nevím:jde o nějaký jeho protest proti školce? Nebo na sebe snaží upozornit? Okoukal to od jiných „rošťáků“ a snaží se jim vyrovnat? Žárlí? Poradíte mi??
Enží, píšeš, že malý má problém s usínáním, zkuste si někdy s ním lehnout do postele a jen tak si povídejte, řekněte mu, jak jste s tátou rádi, že ho máte, že je hodný, i to že třeba dnes podal třeba plínku pro sestřičku nebo, že jí v kočárku pohoupal atd., protože tím vám moc pomohl. On se bude cítit důležitý a pozná, že máte rádi i jeho. Jen to zkuste. Můj syn moc rád usíná, když mu vyprávím, jaké je naše sluníčko, s čím mi ten den moc pomohl, a ty jeho lumpárny mu vůbec nepřipomínám.
Enží – jakto tak píšeš, tak bych si opravdu vsadila na to, že „žárlí“ na mladší sestřičku – když jsem někde něco četla o počůrávání, tak tohle tam bylo uváděno jako typický příklad – už to uměl a teď je problém….starší sourozenec se podvědomě staví také do role „malého miminka“, protože se mu zdá, že se mu tím pádem budete více věnovat, jak to vidí u mladší…fakt jsem zvědavá, jak ti poradí psycholog, protože se to opravdu s příchodem mladšího dítěte stává dosti často…
Dík všem, také mě napadl ten psycholog – protože většina čmáranic je hnědou barvou…asi zkusím někam zavolat, protože to není jen tohle…i večerní usínání je akždý večer jak zlý sen…s řevem, když ale spí nahoře u babičky, je to v klidu a pohodě a po 20h už chrupe, doma né…přitom se mu snažíme věnovat, jak to nejvíc jde…kreslíme spolu, dnes jsme udělali vizovické těsto a tak si vyráběl s vykrajovátky a pak jsme to dali spolu péct, prohlížíme spolu, čteme, děláme „úkoly“ v Nauč mě maminko, dovádíme venku….Možná je to i tím, že malou ještě kojím, tak si myslí, že k ní mám blíž..nevím, ale trápí mě to docela dost. Byl zpočátku moc šikovný a fakt se snažil…Teď je mu vše jedno, strojit se také nechce sám, prý to neumí…Nejvíce se přikláním k té žárlivosti, nevím.. Kamarád mu žádný ze školky neodešel, chodí tam od září.
Děkuji moc za všechny rady! Zkusím asi toho psychologa….navíc se zase po čase začal počůrávat, takže chodí na noc s plínkou :o(
Taky se přidám k holkám, samo sebou to nebude. Na druhou stranu bych tě ráda uklidnila, že nemusí jít o žádný zásadní problém.
Zrovna nedávno jsem někde četla, že se nemáme dětí ptát „proč“ něco (ne)dělají, protože je tím rovnou stavíme do jakési obranné pozice. Lepší je, když dítěti nabídneme možné odpovědi. Takže vyzkoušej spíš otázky typu „Tobě už se ve školce nelíbí?“, „Ty nemáš rád paní učitelku?“, „Filípek si našel jiného kamaráda?“ apod. Měly by to být jednoduché otázky, na které se dá odpovědět jen ano nebo ne. Když na něco kývne (nebo dá jiný signál, že jsi uhodila hřebíček na hlavičku), zkus se ptát na tento problém dál, ovšem stejným způsobem. Pak by se mohl už i trošku víc rozpovídat sám.
Důležité je do odpovědí ho netlačit a ať už odpoví jakkoli, měl by z tvých reakcí mít jasno, že ať se děje, co se děje, máš ho ráda.
Uvidíš, co se dozvíš. Pak nám dej vědět, jak jste na tom.
Kdy Martínek začal chodit do školky!? Některé děti řádí na začátku (pár týdnů) a pak si zvyknou.
A některé jsou ze začátku v pohodě a pak to propukne…
S tou hnědou voskovkou mě napadá, že každá barva má svůj význam a jestli se nepletu, hnědá znamená jakési uzemění, vztah k rodině…
Moje poznámky ber jen jako „inspiraci“ pro Tvé pátrání, jinak zcela souhlasím s holkama…
Je to tak jak píše Vandula – není to samo sebou – něco se muselo v jeho „životě“ stát, ale on vám to asi těžko sám řekne – určitě bych do té poradny zašla…pokud se nepletu, tak máte ještě holčičku – nedávno jste slavili její první narozeniny…může to být třeba také tím, že se doma cítí „odstrčený“, kdoví – myslím, že to není u dětí v tomto věku nějaký raritní případ a psycholog by ti určitě dobře poradil, jak na to (taky bych byla zvědavá na jeho pohled na věc:-))… hodně štěstí
Enží, zkus zavolat do pedagogicko-psychologické poradny, číslo na nejbližší ve vašem okolí najdeš na internetu, tam ti poradí co s tím dělat a možná i to proč to dělá, alespoň mě v podobném případě poradili, zkus tam syna objednat, ale čekací doby jsou docela dlouhé. Mě poradili na koho se mám obrátit a moc nám to všem doma pomohlo. Přeji ti, jestli tam budeš volat, ať natrefíš na stejně ochotnou paní já. A hlavně přeji, ať se tento problém se synkem hodně rychle uklidní. A když budeš chtít, tak dej vědět, jak to dopadlo.
Ahoj Enží, docela bych si tipla, že to odkoukáním nebude, ale spíš něco z toho, co sama píšeš – protest z nějakého důvodu. Snaží se na sebe upozornit a dělá to takhle. Nezměnilo se u vás něco doma? Nebo neodešel mu ze školky nějaký kamarád? Pokud by jste třeba s učitelkou na nic nepřišly a tohle „zlobení“ pokračovalo, mohla bys zajít za psychologem – s těmi obrázky. Ty můžou hodně napovědět.