Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Děti a televize
Ahoj všichni,Asi jsem divná ale začínám být alergická když se děti koukají pořád na televizi.Moje Jíta(skoro 5 let)by na ni koukala pořád.Totiž naše babička (tchýně)je taková babička že když hlídá naše holky tak je u dveří bytu převezme a sotva se za námi zabouchnou dveře zasune kazetu děti usadí na gauč a celý den jim pouští kazety.Samí barbie švadlenky nebo co už jich má 7.Přede mnou klidně říká že jsou strašně živí a žě když koukají na pohádky má aspon klid.Prý její děti(3 kluci) pořád nefnukaly,nehádaly se a nepištěly jako naše holky.A tak jim pouští kazety.Malokdy jde s nimi ven.Radši hlídá když jsou nemocný a nemůžou ven.Doma na mě pak Jitulka pořad vyžaduje pohádky nebo aspon puštěnou televizi.Ted je zase nemocná s uchem tak není ve školce tak se doma nudí „se svojí sestřičkou“(2 roky).snažím se je nějak zabavit ale připadá mi že o to nestojí.Televizi pouštím pouze na kouzelnou školku a večerníček a jíte když jde hanča po obědě spinkat pustím někdy pohádku.Spíš ale děláme něco spolu.Malovaly jsme barvami na sklo divila jsem se jak to malý šlo.Nebo mi pomá há v kuchyni třeba rovná šuplíky a uklízí nadobí z myčky.Ta televize mě opravdu vytáčí.Manžel se i pohádal se svoji mámou že jim to pořád pouští.Ona si ale mele svoji.klidně řekne že ona tu na vychovávání není a že ona nám taky nic nevytýka co děláme v domácnosti špatně.A že prý toho je.To jsem hrála že to neslyším protože bychom se určitě pohádali.Mrzí mě to že mí děti zvyká na tv a sladkosti(od toho je prý babička když mi nic dětem nedopřejem).Dělá z nich panelácký povaleči.Její kluci jsou taky takový.Manžel se taky pořád koukal na tv.Ted se hodně zmenil.Snaží se věnovat holkám a začali jsme svépomocí stavět.Vidíme jak na tý vesnici běhaj děti od rána do večera venku.Ja jsem taky vyrůstala na vesnici byla jsem zdravější otužilejší.televizi jsme meli jen na večerníček.Uplně se těším až se nastěhujem na tu vesnici a já holky ráno vyženu ven a zavolám je až na oběd a pak až na večeři.Jak to děláte vy .Děti a televize .Dík za rady.
Ahoj,máme 4mesicniho chlapecka a techto dvou problemu se taky moc obavam.U babicky a dedy maji zaplou TV pres 4repraky a strasne rve!Tak jsem rozhodnuta,ze u nas doma televize proste nebude,pujde do sklepa!Pak si ji ani dite nemuze vydupavat,protoze proste nebude.My s tatinkem si od ni taky radi oddychnem.Nic v ni vesmes neni a je to zrout casu. Takze,kdyz ji uvidi u B a D,tak se z neho zavislak stat nemuze. No a ty sladkosti-nakoupim ve zdrave vyzive,ty „jine sladkosti“ a dam je B a D a uz bude jen na nich jestli je vyhodej nebo daj chlapeckovi.IVETA
Ještě já včera jsem Káťu načapala že šla dolů k mamce a ta ji pořádně nepohlídala a Káťa si v mžiku poradila – vzala si svou pastu a polovinou z tuby nám vyzdobila umývadlo… tak jsem jí řádně vyčinila a babičce řekla že tam káťa prostě chodit nebude…. a to by jste koukaly jak se teď babča činí :o)) je to takový šetřílek – máme plynové topení a ona šetří tak že si dole vůbec netopí… a teď si konečně pustila v obýváku topení a hádejte proč? – No přeci aby k ní holky mohli jít dolů :o))))
Ahojda…
tak jak koukám je to všude stejný, ale já si naštěstí babičku vychovala…. na Tv s holkama nekouká a raději s nima jde ven (bydlíme spolu v baráčku na vesnici – je to moje mamča) a sladkosti – jen málo kdy a co se jim naučila kupovat jsou arašídové křupky a rozinky…. takže to jde taky….. nejsou to sušenky ani čokoláda a já ji za to chválím :o))
žádné bombóny ani lízátka nekupuje… ještě by jí s tím ulepily celý byt… a já je s tím nahoře u nás nechci taky vidět .o)) takže jim raději nakrájí jablíčko z vlastní zahrady a holky jsou šťastný… a i to jablíčko se dokážou pohádat :o)))
Ahoj Blančo, já se přidávám, asi je to opravdu všude stejný, a u nás též. O televizi ani nemluvím, obě sotva ráno vstanou už ji pouštějí. Přestože jsem to již několikrát zakázala, vždy se k této situaci vracíme zpět. Co se týče sladkostí, též ten problém znám. Alespoň se mi podařilo docílit toho, že když už něco sladkého, tak až po jídle, neboť u nás se pak při obědě jen pošťourali v talíři. Je ale dobře, že manžel v tomto stojí při tobě. Takže držím palce a tvrdě do toho.
Tak předně potvrzuju, že babičky (dědečci) a čokoláda (dortíčky, šlehačka, sušenky, bonbónky….) je zcela neřešitelný problém. Můžeš zakazovat a vysvětlovat horem spodem a je to prostě nezajímá. Podle starších generací prostě šťastné dítě = přežrané dítě a budeme se muset smířit s tím, že to nikdy nepochopí :((.
Co se týče televize, u nás je to tak, že když jsou děti u tchánovců, také tam celý den hraje. Rodiče už jsou starší a jsou takhle zvyklí a těžko jim to zakážu. Doma se děti také chtějí dívat, ale tak moc si to nevynucují. Pouštím jim ráno Kouzelnou školku a Večerníčka podle toho, jestli ho stihneme. K tomu filmy na počítači nebo na videu – většinou když potřebuju něco dělat a mít na to klid. Zatím si vystačíme s Krtečkem, Tuláčkem (to je z večerníčků Václava Chaloupka), Pane pojdte si hrát, Jen počkej zajíci a pár dalšíma.
Taky jsme doujazyčná rodina (pro změnu česko-ruská). Tu ruskou část kazet neovlivním, ale v českých si budu pečlivě vybírat – třeba takové, kde se správně mluví, nešišlá a podobně. (To samé u pohádek na CD, které začínám dětem postupně kupovat). Jsou to většinou pohádky, které namlouvají staří herci – Hoger, Bohdalová, Brodský a další.
Co se týče koukání na televizi u tchýně, to asi moc neovlivníš, jedině bys k ní děti nepouštěla. Ale doma by mělo platit co řekneš ty – takže když nechceš, aby se děti koukaly, tak se prostě koukat nebudou, i kdyby se na hlavu stavěly. Měla by prostě platit tvoje pravidla a já si myslím, že to děti rychle pochopí. Ze začátku se možná budou vztekat, pak to ale vezmou. Prostě zkus být tvrďák a když řekneš NE, tak platí NE.
S tou televizí je to stejné i u našeho téměř 17měsíčního syna – ten vyžaduje zapnout televizi, chvilku kouká, potom začne pobíhat kolem, ale když se TV vypne, tak se hrozně diví…snažím se to omezit, v létě jsem byli hodně venku, ale teď v zimě to zkráka bude muse přežít doma bez televize…u nás v tom alespoň hledám nějaká pozitiva – chceme prcka vychovávat dvojjazyčně – náš otec žil dlouho v Německu (od školního věku), žijí tam i jeho rodiče, německy mluví stejně dobře jako česky a dokonce tvrdí, že němčina je mu přirozenější – ale mluvit na prcka německy je pro něj(prý) hodně těžké, když my dva spolu mluvíme česky (já německy nemluvím, rozumím hrubě orientačně – spíše z odposlouchání)…v poslední době ale na to dbáme více,tak alespoň po ránu v ložnici pouštíme německý dětský TV kanál a pohádková DVD máme všechna v němčině (pro prckovy 2 starší bráchy, kteří pro změnu nemluví vůbec česky) – rozhodla jsem se, že žádná česká pohádková DVD pořizovat nebudeme – třeba to taky pomůže při osvojování si jiné řeči…
Ahoj Blančo, asi to je vesměs všude stejný. Taky nechci, aby z dcery byl filmový maniak, ale asi z ní už je. Miluje třeba dlouhý pohádky „Shreka“ atd. Každý den ráno musíme televizi prostě pustit, jinak ztropí hroznou scénu. Na druhou stranu si umí i sama vyhrát. Každý den samozřejmě chodíme ven, takže celý den u televize nesedí. Jinak s babičkama a sladkostma máme taky problém. I když už jsem jim oběma vysvětlovala, proč nechci, aby jedla čokoládu, tak jí ji stejně dávaj. Prostě hrách na stěnu. Nezbývá než zkusit styl obehraná deska.