Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
pomoc zlobí
mám problém mému synovi je 5 a půl let,nedá se s ním vůbec vycházet.Nechce si plnit své povinosti/oblékání,uklízení,jíst ……/.Když po něm něco chci tak se hned vzteká trvá mu to dlouho a když to opakuji už poněkolikáté tak se naštvu,a dostane.Bití už nepomáhá,já už nemám sílu pořád něco dokola opakovat.Nejhorší je že se chová strašně ke své sestře 1,5 roku.Nic dobrého jí neudělá,pořád jí vymýšlí naschváli,bere jí vše co si veme.Je zlí na ní i na rodiče.Bití nepomohlo,radí mi ignorovat ho,ale to u každé situace nejde.Nikdy s ním nebyli problémy,změnil se ,nevím proč.Poradíte mi prosím jak na něj,moc mě to trápí už nevím kudy kam.
No u nás je to obdobné, malý má 6 a malá 2 roky. Zlobí teda oba dva, ale malý se snaží dožadovat pozornosti, právě tím, že nás zlobí. Dělá naschvály, malé bere věci, stále se o ně dohadují, malá piští, no někdy toho mám tak akorát dost. Když se narodila tak to bylo v pohodě, myslela jsem že bude žárlit a dožadovat se pozornosti, ale teď je to mnohem horší. Je pravda, že na něho nemám tolik času, jako dřív, protože malá je takové klíště a je na mně závislá, ale on je taky malý potměluch. Takže asi vydržet to je nejlepší a doufat, že se to zlepší časem.
Vzpoměla jsem si, že už jsem na podobný dotaz jednou taky reagovala v této rubrice. Chvilku mi to dalo zabrat, a našla jsem to. Abych se neopakovala, najeď si na 10. stránku této rubriky a k článku „Vztekání, vztekání“ z 22. 4. 2005 máš hned pět dalších rad. A jinak držím palce, chce to jen trpělivost, malému už taky bylo nedávno pět a moje zde popisované rady stále perfektně zabírají a vůbec nemusíme sahat k pohlavkům a bití. Ahojky
Nas Natulda zacal taky priserne zblobit,kdyz se mala narodila. Uz predtim to nebyl zadny andilek,ale pak uz se to nedalo skoro vydrzet. Taky jsem si rikala,ze to je zarleni,ale Agatce je uz rok a nic se nemeni. Snazim se mu dost venovat,rekla bych,ze vic nez dcerce,ale on o to snad ani nestoji. Treba kdyz se s nim chci pomazlit,tak je to pro nej horor,furt me odstrkava a prijde jenom kdyz se mu neco stane. Pak jsem v Mamince cetla,ze dite narozene ve znameni Blizence je extremne zive a neposedne a rada na zaver byla,ze ho nezmenime ani nezklidnime. Tak se uklidnuju,ze jsem udelala vsechno a je to proste tim kdy se narodil. Nekdy mam pocit,presne jak v tom clanku psali,ze mam doma misto jednoho ditete dve. No s Agatkou vlastne tri. Takze anonime nemas doma nahodou Blizence? Nebo to s tim znamenim nesouvisi?
Monika
ahoj, já mám doma něco podobného, malému budou čtyři a bráškovi jsou 3 měsíce. Co se narodil, tak se ten starší chová úplně přesně jak popisuješ ty, akorát trošku v menší míře. Malého teda zbožňuje, ale nás taky tak zlobí, občas až provokuje. Ale já jsem to začala řešit tak ,že prostě nic od nás nedostává. Přijde, že něco chce, tak mu řeknu že se neumí chovat, že neposlouchá, on se začne vztekat, a tak jdu pryč a nechám ho být, dokud se neuklidní. Pak jdu za ním, a snažím se ho nějak zabavit, třeba jdeme ven, nebo vezmu knížku a jdeme si číst. Prostě už se k tomu nevracím. Takže prostě když neposlouchá, tak nemá žádný sladkosti, žádný pohádky, a myslím si, že je to trošku lepší, než to bylo. Držím pěsti ať je vše v pořádku a malej je hodnější.
Taky mi kdysi radili, že na vztekání platí dost dobře studená sprcha, nebo jen tak vytrysknout do obličeje trošku studený vody. Prý se dítě uklidní, i když u nás to moc nezabíralo.
Vím,že 1.5leté holčičce je třeba věnovat se víc než pětiletému dítku. Zkoušela si dělat všechno,nebo alespoň většinu věcí s malou a s malým dohromady? Aby si nepřipadal odstrčený. Vím,že se určitě věnuješ,tak jak máš,ale děti to berou jinak. U nás na vztekání pomáhala žvejkavá bába. Vždycky jsme řekly,že si pro něj přijde a dělali jsme,že se schováváme,aby nás vzít nemohla. Nevím proč,syn v životě žvejkavou bábu neviděl,ale hrozně se jí bál.
Myslím, že žárlí-takel se náš Marťas choval také, když jsme si dovezli domů Šárku. NAštěstí to po 1,5měs skončilo, ale bylo to opravdu s ním náročné a né jednou jsem to ořvala! Dneska-teda už asi týden, má zase hádávé období,pořád se s námi hádá! Hrůza.
Přeji, aby to brzy bylo v pohodě a byli jste zase spokojená a šťastná rodinka
To je pravda, já to na veřejnosti řeším tak, že přinejhorším (pokud to nejde za ruku, protože se vysmekává a chce se válet po zemi) si ho hodím přes rameno jako pytel brambor a jde se. Nevím sice, kolik váží pětiletý kluk, ale mamči jsou vycvičený, tak ho určitě přemůžeš, když bude potřeba :))). Prostě žádný dohady, platí co řekneš ty.
Souhlasím s holkama, že to může být žárlení. A nemusí to být tvoje chyba. Věřím, že se oběma dětem věnuješ pokud možno stejně, ale dětičky to zkrátka cítí jinak.
Když se bude vztekat opravdu ho ignoruj, přestože budeš mít někdy pocit, že z toho zešílíš, ohluchneš. Nebo ho „šoupni“ za dveře a ať se vrátí až se uklidní. Pokud to bude někde na veřejnosti a ty budeš dejme tomu potřebovat někam jít a on nebude chtít, jednoduše ho čapni za ruku a odejdi. Bez debat, bez vyjednávání.
Na mě to taky působí jako žárlení. Něco podobného je teď u nás, jen s tím rozdílem, že děti jsou od sebe kratší dobu a to starší nezlobí tak moc jako u vás. Ale taky jsem docela vyšťavená.
Všmla jsem si jedné věci – kluk mladší sestřičku různě zlobí (strká do ní, bere jí hračky), ale kdyby ji chtěl náhodou zlobit někdo jiný, jde ji bránit. Nebo když ona začne plakat (řvát :)), běží se hned podívat, co se jí stalo. Dokonce už ji několikrát chtěl bránit i přede mnou, když měl pocit, že jí snad chci ubližovat :))). Myslím, že by ti to mohlo trošku napovědět – jak on se k ní chová v takových situacích?
Jestli máš pocit, že je to nad tvoje síly, šla bych se poradit. Nevím přesně kam se obrátit, já bych se zeptala naší dr. kam mě pošle. Řešení může být opravdu jednoduché, ale vy ho vidět prostě nemusíte.
Neporadím, co dělat – napadá mě taky ta návště psychologa, ale žádná konkrétní rada.
Ale určitě bych začala pátrat po příčině – pokud se tak syn dřív nechoval, zkus popřemýšlet o tom, co se změnilo v době, kdy se tolik zhoršilo jeho chování – začal chodit do školky, přestěhovali jste se, má nového kamaráda, nebo se mu kamarád odstěhoval… Může to být i zdánlivá maličkost, ale pro něj to má velký význam. Něco tu změnu muselo způsobit.
Nemohlo by to být tím, že na svou malou sestru žárlí? Mám kamarádku, která má dva kluky, staršímu bude šest a mladšímu je asi 20 měsíců. Ten starší je sice starší, ale pořád je malý na to, aby pochopil, že jeho mladší bráška potřebuje mamku víc než on a tak se snaží na sebe strhávat pozornost, takže také zlobí, křičí a dělá věci, které dříve nedělal. Snaží se s ním mít velkou trpělivost, když se ona věnuje malému, tak většímu se v té době věnuje manžel. Bohužel ten je dost v práci, tak je to po většinu dne na ní. Je z toho hodně unavená, ale zapojila do toho i babičku s dědou, kteří si ho hodně berou k sobě a chodí s ním ven. Večer se o malého stará manžel a ona staršího ukládá do postýlky a povídá si s ním. Kdybych byla v podobné situaci asi bych se snažila najít odpověď i u dětského psychologa.