Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Manžel mě chce opustit...
Ahoj všichni,
už jsem se tu dlouho neukázala, ale možná si na mě ještě někdo vzpomene:-), jen se potřebuju vypovídat..
Už na podzim u nás proběhla krize, manžel si najednou uvědomil, že po 4 letech už to není jako na začátku a asi myslel, že mu ujíždí vlak, nebo já nevím. Taky v tom figurovala jedna slečna, ale mám pocit (a to jsem objektivní), že nebyla až tak podstatná, víceméně s ní nic neměl a on sám tvrdil, že byla spíš důsledek než příčina a kdyby se neobjevila zrovna ona, tak by to mohla být klidně nějaká jiná, která by mu “rozuměla“. Tenkrát jsem ho s těžkým srdcem vyhodila ať si rozmyslí co vlastně chce. Po dvou dnech byl zpátky, že si uvědomil, že mě pořád miluje a že si připadal hrozně sám a chce nám dát ještě šanci. Všechno jsme si vyříkali, vyřešili jsme to, překonali a mě se zdálo všechno naprosto v pořádku, možná dokonce lepší.
Ale tenhle týden zničehonic přišel s tím, že už ke mě necítí to co na začátku a že bysme potřebovali pauzu, vyčistit vzduch.Říká, že jsem se změnila, že už nejsem ta bezstarostná holka, kterou si bral.Představoval si nejspíš, že to bude celý život taková ta zamilovanost a euforie. Já jsem se jenom zklidnila, možná dospěla, přibyla mi zodpovědnost za malou, vlastně i za něj a taky přibyli každodenní starosti, ale to je přece všude, ne?Občas mám pocit, že ještě nedospěl a náš vztah jsme přeci jen hodně uspěchali.
Když jsme se seznámili, tak to byla láska jako trám, po pár týdnech jsme plánovali svatbu,po necelém půlroce jsem otěhotněla – ale podotýkám, že plánovaně, za pár týdnů jsme se brali.
Včera jsme si sedli a začali to probírat ze všech stran. Bylo by to ještě na dlouho, takže to zkrátím, skončili jsme u toho, že když chce odejít, tak okamžitě, protože se nechci chytat každého sebemenšího náznaku, že by to mohlo být v pořádku a chtěla jsem po něm, aby mi slíbil, že už se nevrátí, abych se s tím mohla vyrovnat a zvyknout si bez toho, abych marně doufala. Říkal, že to mi slíbit nemůže, sbalil si pár věcí a odešel.
Ráno napsal, že je u kamaráda, že je v pořádku, abych neměla strach.Možná nám nějaký čas bez sebe prospěje, třeba zjistí, že mu chybím… já samozřejmě pořád doufám, možná opravdu marně, ale miluju ho, i když mám strach, že když se vrátí, tak se to za pár měsíců bude opakovat.
Omlouvám se, že je to tak dlouhé, jen jsem to ze sebe potřebovala dostat..:-)
Bamiska, promluvit s rodiči… Myslím, že by měl spíš syn. U nás to teda nepomohlo – manželovi rodiče vnoučata nepotřebují. Bydlíme v jedné vesnici a zavolají si na narozeniny, svátky… a to si děti na 3 hod. vezmou. Abych jim nekřivdila, když máme “hluché“ období, tak si cca za 2m děti také vyzvednou. Nebudu tvrdit, že je to jen jejich vina – naše největší chyby však byla, že jsme se k nim nastěhovali – ale bylo nám 19 a byla to “nejlevnější“ cesta – bohužel záhy se ukázalo, že velmi drahá – manžel “přišel“ o matku a částečně i tatínka (s tím má sice pořád pěkný vztah, ale vzhledem k rodinné situaci složitější). Dnes svým dětem říkám,že je miluju a proto nechci, aby s námi bydleli až budou dospělí.
promluvila bych si s manželem, situaci se snažila vyřešit vlastním bydlením, a jen poznámečka to co se vám nelíbí u druhého že vám tam lezou atd, tak to pak děláte také jaký je v tom rozdíl…spíš jste to měla řešit, mluvit, zakázat atd, když jste to řešila u sebe když tam byli….
doufám že se vám vztah urovná a bude vše v pořádku…nevím třeba i promluvit s rodiči přece nechtějí přijít o vnouče…domluva je vždy těžká , ale třeba by to pomoho urovnat vztahy..
souhlasím s holkama, okamžitě řešit bydlení. ale….to vaše – a oplatila jsem jim to. Uděla jsem to pro nás pro syna a manžela.??? to je jako co? to jste jim něco sebrala? jak jste tím prospěla synovi a manželovi? a chodit bez svolení do cizího bytu? to už mě rozum nebere. i když tam syn něco zapomněl, tak snad stačí jim zavolat nebo počkat až budou doma, ne? to bych považovala za neodpustitelnou drzost. a pokud to dělají i oni, proč si nepořídíte na dveře zámek? radka2
bydlení s rodiči nedělá dobrotu,takže radím pryč od nich a jak píše mamina níže,raději jíst jen chleba,ale mít svůj klid,pohodu a žádný nervy.
Anonymu bych poradila, odstěhovat se od rodičů a možná taky otevřít trošku oči – pokud tě manžel vyhodil a označil za lhářku, asi neni vše tak úžasné jak píšeš. Bydlela jsem u tchánovců roky – skončilo to tak, že se bohužel s námi nebaví, ale manžel – i když kolikrát nemusel, stál vždy při mně. Bohužel to většinou chodí tak, že si “musí“ vybrat. A upřímně – kdybych už měla někde své bydlení, tak bych radši jedla celý týden chleba se sádlem než se přestěhovala k rodičům (i svým a to podotýkám, že je mám moc ráda).
Ahoj. Jsem s manželem spolu už přes 6 let máme spolu ůžasného syna. Nedávno jsme se nastěhovali k jeho rodičům je krize a tak, že usšetříme. protože budujeme spíše plánujeme vlastní domeček. S manželovými rodiči jsem nikdy nevycházela. Manžel to bral stál za mnou. Oni nám začali bez dovolení brát věci. a tak já už to nevydržela a oplatila jsem jim to. Uděla jsem to pro nás pro syna a manžela. K manželovi se chovají jak k nevlastnímu a na to jsem se nemohla koukat. Jeden den manžel přijel z práce naštvaný že prý ubližuju a kradu věci jeho rodičům a hlavně šmejdím u nich v bytě. néní to pravda. byla jsem v jejich bytě protože bydlíme v jednom domě, ale nikde jsem nešmejdila, chodí tam syn a vždy tam něco zapomene tak si to vezmu. neměla jsem šanci něco říct a vyhodil mě. Ted trpíme všichni a nejvic náš syn. Nechápe co se děje. protože do ted jsme byli štastný. Tím že jsem mu neřekla, že jsem tam byla. mě má za lhářku. Prosím poradte nikdy jsem manželovi nic nezatajilaa vždy ho milovala. A den předtím to bylo ůžasný…
Tamino:-))) jojo mě stačí i pár hodin ve městě:-)) a těším se na Ty své kluky…
dneska jdu ve 2 na masáž,pochodit pár obchodů a pak na kafíčko s kamarádkou dřív než v 8-9 návrat neplánuju:-)))
Hrozně ti přeju, že se manžel vrátil 🙂
Souhlasím s holkama, že bys ho měla udržovat v lehké nejistotě a ve střehu. Doporučuju zavést (pokud už to tak nemáš) pravidelné večery pro sebe na sport nebo vinárničku s kamarádkou nebo prostě na něco, co mu ani nebudeš hlásit :-))) My jsme si taky s manželem zavedli, že tak dvakrát do roka si udělám (pokud zrovna nekojím 🙂 ) víkend sama pro sebe, bez rodiny, odjedu za kamarádkou a uděláme si program na celý víkend. Je to úžasný pro nás pro oba, manžel říká, že vždycky přijedu o trochu hezčí a lehce ho to znejistí :-), já se na ně po těch 3 dnech (jezdím už v pátek) vždycky děsně těším a i já jsem taková příjemnější. On taky občas jezdí sám, na kolo nebo na vandr, řekla bych, že je to prostě potřeba. Vřele doporučuju 🙂
Zuu, taky ti držím palečky a jsem ráda, že to tak dopadlo a hlavně aby vám to vydrželo a možná jedna rada, nepřipomínej mu to, nevyčítej.
Zuu,držím palečky a cítím to jako Ty …obezřetnost! jj
možná by pomohlo dostrkat ho k nějakému pravidelnému koníčku-posilovna s kamarádem,známky,rybičky,psi,auta,….atd
A k tomu společné chvilky-večeře,divadlo,kino,hospůdka s přáteli…ne každý týden ale třeba jednou za měsíc…
každý jsme jiný..a pokud jsi ho vzala na milost musíte na vztahu pracovat,snažit se,mluvit spolu a trávit spolu čas.
jezděte spolu na kole,hrajte tenis,choďte plavat….
postrč ho ať zajde s dcerkou někam sám-divadlo pro děti,kroužek kreslení….