Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
Lído, to se uvidí až u Vás budou ty pracovnice z městského úřadu, prostě já jen říkala někdy to zvládne sama a někdy ne, ona dcera zrovna před nimi se chovala přímo pohodově a dopadlo to. Záleží také na lékaři co napíšou jaký je nález, ona dcera má napsáno, že vysloveně má nevhodné předpoklady pro školní vyuku, prostě nerovnoměrně vyvinuté. Určitě není na škodu se podívat na to jak je to napsané, co dítě zvládá a co ne. Je to zákon o sociálních službách a už několikrát jse na něj psala odkaz. Ona moje dcera je vysloveně pohodová, ale jakmile začne kölektiv tak je kámen úrazu na světě. Já měla prodlouženou mateřskou a vzali mi ji do školky od 4 let, ale chodila první rok jen dva dny v týdnu a na dvě hodiny a pak se to postupně zvyšovalo. Při prodloužené mateřské jsem ji nakonec dávala i každý den ale jen na dopoledne, tedy jen poslední rok. Uvidíš co z toho vše vznikne a doufám, že jen to dobro pro Tvého chlapečka. Jinak chlapi to je vyjímka kdy to je nějak vše v pohodě, prostě nemá význam se s nimi rozčilovat i když někdy to nejde. Ten můj než aby něco udělal tak radší sedí v kuchyni a čumí do blba nebo se mi plete do vaření. Většinu práce co zvládnu tak si radší udělám sama než abych na něj čekala, nějaký společný týdenní nákup to neexistuje a než se s ním rozčilovat tak to vše odnesu sama a držím pusu. nějaké výměny žárovek a instalování třeba televize je také na mě, nedávno praštil ovladačem a tak musíme vše ručně a kdo shání nový ovladač jsem zas jen já, zásuvka se uvolní a opět než mu říkat tak si to radší udělám sama. Dávali jsme nový kotel a vše jsem zařzovala opět sama a jen mu sdělila co jsem zjistila asi tak. Je líný už i nad něčím přemýšlet, někdy je to prostě na palici.
Slepenino,to je fakt jak u nás.Manžel když něco dělá,tak mu za chvíli pomocníci utečou a on pak říká jak to zvládnu sám.Obklady a dlažbu jsem měla složenou v chodbě asi rok.A tak je to se vším.Od srpna mě stojí v pokoji velká krabice se starou mikrovlnkou,koupila jsem si novou a tato ještě funguje tak ji nechávám jako rezervu.Akorát,že od toho srpna mě manžel i dospělý syn slibují,že ji odnesou na půdu.Asi to dopadne tak,že vytahnu mikrovlnku z krabice,odnesu si tam krabici a pak mikrovlnku a na půdě ji zase zabalím.Mám tam totiž špatný přístup a tak velkou ě těžkou krabici nezvládnu.Ještě že ten malý je teď tak hodný.Pořád mě to vrtá v hlavě jak je najednou hodný,tak jsem konzultovala paní co pracuje s hyperaktivními dětmi,jestli to může být trvalé zklidnění,nebo klid před bouří.Tak mě nepotěšila,prý protože mozek dozrává nestejnoměrně,tak se muže jednat i o trvalé zklidnění,nebo se neklid může i vrátit,ale už ne v takové síle.Tak uvidím a nevím jak dopadnem u posudkové.Mám strach,že nám to naši žádost zamítne a pak se zas vrátí to jeho řádění.Lída
Teď mi to došlo, dcera chodila do druhé třídy, když jsem čekala to dítě a učila se do asi 100.
Jo na ten klid si také vzpomínám jak ta nejstarší chodila do první třídy a já měla malou a čekala druhé a jelikož jsme to nestihla do dvou let tak jsem musela na měsíc do práce a tak tchýně hlídala a já s dcerou v kuchyni a oni vedle v obyváku a dcera nedokázala přečíst pořádně myslím, že čéslo 40, pořád dokola to četla joko možná 4 nebo 14 a oni si tam hráli karty ä vyborně se tam bavili a smáli a já je prosila, aby byla chvíli klidnější a pak jsem na dceru asi po půl hodině vysvětlování vystartovala na dceru a tchýně na mě vletěla, že nebudu řvát na její vnučku, to byla ta nejstarší moje nevlastní dcera. Ono se jednalo jen o měsíc a pak už jsme tu rodinu nějak zpracovala, že prostě musí být klid, aby se něco mohla naučit a pak to už bylo v pohodě. U těch mladších jsem prostě zalezla do pokoje a ostatní si byli jinde a vše šlo líp a moje babička to plně respektovala, že když se učíme tak nechodila za námi a vůbec to byla velmi klidná osoba, ona byla zvyklá, protože můj dědeček byl profesorem matematiky na gymnáziu a občas něco doma opravoval a tak prostě také klid a také k nám chodili studenti na doučování a já jednou měla dovoleno u toho být a jako šestiletá jsem seděla v křeslě a jak oukropeček poslovhala ačkoliv tomu nerozumněla, ale byla jsem šťastná, že tam můžu být. byla jsem tako prostě vychovávaná od malička a tak je to pro mě samozřejmnost a i když manžel něco opravuje tak jsem u něj a držím prostě hubu a občas něco podám a neberu ohled na jeho držkování a zvládneme to. Asi před rokem jsme čistili odpad a syn točil takovým tím pérem a za chvíli utekl, že nemohl poslouchat tátu a já to pak v pohodě s ním zvládla a točila jsem já a šlo to. Já když něco píšu tak také potřebuji klid a když přijde dcera a mluví na mě tak ji vyslechnu a pak až odejde tak pokračuji. Já jsem zvyklá i u televize mít klid a mnžel různě něco komentuje a to mě také vytáčí, nyní se občas díváme na tu superstar a on říká co to je za dva blbce co to komentují a já si to také kolikrát myslím, ale tu myšlenku si nechám pro sebe a on ne. Prostě mě to leze na nervy. Jinak máte pravdu, že kovářova kobyla chodí bosa, já pořád chtěla nové obklady v koupelně a pak jsem šla s touhle nejmladší do nemocnice a tak jsem jasně stanovila až se vrátím, že to bude, sice když mě už s ní pustili po narození domů tak ještě nebylo přidělané umyvadlo a baterie, ale aspoň něco. Nyní jsem měla doma asi týden květináč a hodně velký, potřebovala jsem přesadit velkou kytku, pževrátil se s ní už květináč a po týdnu jsem se různého upomínání dočkala. Také z kuchyně jsme dali plynový kotel do koupelny a zůstalo tam místo a on mi slíbil,že tam udělá police na dokládání nějakých kuchyňských věcí a prý to bude za týden a jsou to už dva roky.
To já mám doma zedníka-obkladače a jak se říká kovářova kobyla chodí bosa.Spravujeme už asi 10 let až teď se to blíží částečně do finále.Ale jinak je to všude stejné.Lída
To já zas marně doma vysvětluju, že když si holka dělá úlohu potřebuje klid. tchyně pustí televizu, a nadává jí, že se má věnovat úkolu a né hledět na televizi. No už jdu s ní do jejího pokoje, a tam to v klidu napíše. Sice u ní musím být, ale aspoň vím, jak to dělá.Manžel zase chtěl aby si četla v jídelně a nechal hrát televizi a potom se divil, že nečte.Těžko jim vysvětlím, že se na to v takovém prostředí těžko bude soustředit. Že se to prý musí naučit..no sám musí mít na vše klid, jinak se rozčiluje a po děcku to vyžaduje. Holku rozptýlí zatím hodně věcí, a musím ji i v pokoji hlídat, aby se věnovala tomu co má.
To máš pravdu, tyhle děti prostě vše hned vyruší a tak jedině ho posadit jinam kde by na ně neviděl. J8 to vím jak je to težké, když člověk ví, že to umí a pak to ve škole nedokáže prodat. Já měla štěstí na učitelku od té první třídy a také jsem nechtě¨la, aby mi ji nějakm známkovala nespravedlivě, jen šlo o to, že ona si to prostě k sobě napsala a dceři nic do žíkovské asi tak a mě to řekla, šlo o tu moji dceru a o nic jiného, pro její dobrý pocit, že nemá špatné známky. Jinak my máme barák se dvěma vchody, ale jeden máme společná se synem v přízemí a v druhém vchodě je jen garsonky a tu nyní užívá moje máma v létě. Já tedy nevím kdo k synovi chodí a také se nějak o to nezajímám, to můj manžel spíš je zvědavý a informuje mě kdo šel k němu na návštěvu a já jen, že je to jeho věc a mě to nezajímá.Tady u nás to ani jinak nejde, obýváme celé první poschodí a schody máme i hodně zatočené, muselo by to jít komplet jinak a tím už se nechci zabývat. Synovi to nevadí, že má s námi společný vchod a chodbu, prostě to je jako v bytovce, že já jdu kolem jeho bytu do vrchního bytu. Prostě to neřeším a když se mu to nebude líbit tak ať si jde jinam a hotovo. Takhle vlastně bydlely i na začátku dcery než si pořídily své bydlení,ale je pravda, že to jsem i dost sledovala kdo k nim chodí, měla jsem větší strach o ně. Oni také byly mladší než je syn, když se jedna po druhé tam stěhovaly, ale měly nějaký základ na bydlení a možnost si vyzkoušet jaké to je bydlet ve své domácnosti. Já jsem nikdy k nim nechodila a ani nechodím k synovi. Bydlí tam asi dva roky a snad já tam byla tak dvakrát, nechci mu narušovat chod jeho bydlení a k holkám také nechodím ani nyní, prostě když chtějí tak můpžou vždy přijít, jen snad na narozeniny, nebo když se jim narodïly miminka tak ze začátku jim trochu pomoct. Já i nerada někam chodím na návštěvy, tak hodina a rychle domů. Tak hlavně, že už se Vám to blíží ke konci a budeš v novém.
Taky jsme už dávno chtěla nové okny, jenže nejsou finance, a manželovi se do ničeho ani nechce. Slepenino, s tou elektrikou, to máme to samé. oni to stavěli taky před dvaceti roky. Musíme hlídat, aby se toho nezaplo víc najednou.Už jsme si zvykli. Tchyně třeba smažila řízky, já se dala do žehlaní a můj si šel vařit kafe..no a lup, nešlo nic. tak už si dáváme pozor.
Stále čekám na vyjádření ohladně té péče. Už to bude třetí měsíc, tak vyhlédám každý den pošťačku. Můj už si dělal srandu, jestli mi nemá psát nějaký milenec…
Kluk měl dnes zase rozbíjecí den, odnesl to sušák na pradlo, ale nechápu, prasklo to v takovém místě, kde je ta konstrukce dost pevná.Hold si poradí, i stím, s čím mi si neporadíme, až žasnu.
Koukám,že už se budou mýt okna, já jich tady v podnájmu mám 5 a dvě malá v koupelně, ale už se moc těším do vlastního, tam budu mít bakonový dvěře se dvěma okny a dvě okna v kuchyni, jinak budou všuce střešní okna, tak se těším, až budu mýt ve vlastním,ale ještě asi tak rok potrvá rekonstrukce. Udělali jsme si vlastní vchod, alespoň bude klid, když někdo půjde k nám, nemusí o tom babička vědět a to samé samé,když bude mít návštěvu ona. Není nad to, mít to rozdělené, vycházíme spolu dobře, děti pohlídá,když potřebuju,ale má ráda svůj klid.
Ty známky ve škole,co syn dostává asi neovlivním, uč.mi přijde líná, než aby si dala synovi sešity stranou a oznámkovala je jinak, enbo jen slovně ohodnotila jeho práce, třeba že zvládl správně i,y, ale musí si dát pozor na přehozená nebo vynechaná písmenka a nezapomínat na háčky a čárky nad slvoem. To se jí asi nechce. Když za ní jdu, tak mi odkýve, že můj syn vše umí, že vše rychle pochopí,ale že je nepozorný. Nechci pro něj žádnou úlevu,ale správné hodnocení. Jsou děti, které neumí to,co můj syn a mají lepší známky. Jak ho pak může motivovat k další činnosti, když mu sází pětky a čtyřky, teď v pátek dvě trojky. Jsou tam i lepší známk,ylae těch je za posledních 14 dní čím dál tím míň. Kdybych se se synem každý den neučila a nevěnovala se mu, tak řeknu,že je lajdák,který se neučí a že si ty špatné známky zaslouží,ale uč. moc dobře ví, že je nesoustředěný a řekne mi, že se to musí naučit, sopustředit se, ale jak se má soustředit, když dostane lék a vedle okna ne lešení dělají fasádu a jeho to dění za oknem zajímá víc než dění ve třídě.
Jo chlapi jsou asi všude stejný, ten můj ještě suverejně řekne, když ví kdo to je abych to vyřídila za něj a on si sedí a diktuje co mám říct z okna. Nedávno také přišla za nám paní ohledně práce a on seděl a sice mu nebylo dobře a tak to mohl říct, že přijde až ve čtvrtek, že ho bolí ruka a ne to on seděl a já říkala, že mu není dobře a přijde ve čtvrtek ráno, ona tady byla odpoledne. Já vím, že by to šlo na splátky a prostě si na ně pujčit, jenže když je proti tomu manžel tak nic nezmůžu. Mě pujčku nedají a také bych nechtěla dělat něco za jeho zády a nějak se hádat to mi nestojí za to. On jen držkuje, že tohle není v pořádku a jak ten barák byl postavený a když jsme se sem stěhovali tak se dělala nová elektřina, ale to je už 23 roků a v té době nebyly varné konvice, myčky, mikrovlnky apod. a on se diví, že to kuchyň neutáhne a občas vyletí jistič a já mu říkám, proč to je a že by prostě byla potřeba nová elektřina a za ty roky by to mohl udělat a on se hned naštve.My máme v kuchyni dva mražáky a ledničku a ještě nyní také kombinovaný sporák a musím dávat pozor jak jede myčka a sporák tak už nemůžu zapnout konvici nebo mikrovlnku. Jinak myčku mi koupila dcera nemohla se dívat jak mám pořád plno nádobí a než jsem ho umyla tak se tam válelo po kuchyňské lince, protože když se vaří tak toho nádobí je prostě hodně, já ji vždy úplně za den naplním a tak využitá je, jinak bych denně musela 3x mýt nádobí, ale byla jsem zvyklá a tak mi to nějak nepřišlo.