Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Příhody z mládí (13): V mládežnickém souboru
Mí rodiče nebyli studovaní, ale pracovití a mnohokrát jsem si kladl otázku, kde na venkově získali tolik vědomostí. Se vším si vždy věděli rady a dílo se jim vedlo. Ač se moc nenacestovali, věděli o naší zemi i o světě ze všech konců opravdu mnoho detailůTatínek – vyučený lakýrník ve Vídni, hravě řešil své matematické a fyzikální problémy využitím antických metod a zákonitostí, doplněných z knih obecní knihovny a rád řešil křížovky. Byl i proutkařem a kdysi vojenským spojařem. Nabyté vědomosti užíval při navrhování našich budoucích domů a zahrad. Maminka jako vyučená švadlena si sama s fantazií tvořila střihy nejen pro sebe. Byla dcerou kováře a otec synem chalupníka a zároveň kapelníka. Oba znali snad tisíce písniček, ale i obsah mnoha divadelních i klasických děl i příběhů z dávné historie. Byli velmi sečtělí a dovedli zaujatě debatovat i o cizích zemích, dokonce o antice, objevech a zvláštnostech ze světa. Znalosti venkovské problematiky jim pomáhaly v domácím hospodaření. Uměli nám vyprávět pohádky s citem tak napínavě, že jsme se dokázali ponořit do děje, radovat se i poplakat si nad úspěchy či neúspěchy pohádkových hrdinů. Oni k tomu dokázali každé osobě či tvoru dát typický hlasový i mimický projev, že nás ten vyprávěný případ zcela pohltil a my jej v duchu prožívali. Měli zkušenosti z ochotnického divadla a svým příkladem je přenášeli na nás (staršího bráchu a mě). Zřejmě tím v nás vychovali citové chápaní dění kolem nás spolu s dobrými mravy, vycházejícími z náboženské výchovy, zejména desatera božích přikázání. Bezpečně jsme znali, co je hřích, a varovali se je páchat, což se bohužel dnes málo nosí.
Asi jsem měl dobrou paměť, neboť jsem si zapamatoval nápěvy i texty písní či básně už po jednom či dvou násleších. Neuměl jsem vyslovit „Ř“, ale i to jsem časem dokázal. Doma jsme se s rodiči při černé hodince opravdu hodně nazpívali, tatínek dokonce zpívával druhý hlas a někdy hráli na heligonku či citeru. Samozřejmě jsem to zúročil v hodině školního zpěvu. Už v první třídě jsme nacvičovali různé pohybové hry se zpěvy a předvedli je veřejnosti při každoročně organizovaném Dětském dnu na hřišti u místní sokolovny. Po příchodu ze školy, jsme často v prostoru u křížku hrávali hry se zpěvy a tanečními prvky. V důsledku toho jsme pak netrpěli trémou. Zpívával jsem si často i sám. Zůstalo mi to i po nástupu do učení a spoludělníkům to nevadilo. Po vyučení (už po válce) jsem se dostal do Teplic Šanova a do dělnického ochotnického spolku Severák, kde ty zpěvy, tanečky, rytmodeklamace a jednoaktovky tvořily program, který podle situace mohl být různě pozmněňován. Jezdili jsme účinkovat nákladním autem, zapůjčeným Stalinovými chemickými závody v Záluží u Mostu. Manželka našeho režiséra Míly Krovozy jezdila po narození dcerky s naloženým kočárkem na nákladní korbě s námi, dělala nápovědu. Byla to nezapomenutelná doba, často jsme vystupovali v úvodu nějaké podnikové schůze a tak nám trnovanský podnik vyrábějící stolní a sanitární keramiku nabídl zastřešení, že všechny naše členy zaměstná, byť každý byl z jiného oboru. Bohužel, ne každému (ani mně) druh práce seděl a mnozí se vrátili zpět. Za tu dobu jsem ale poznal celou šíři a způsob keramické výroby. Zajímavé je, že téměř všechny tehdy naučené texty si i po 60-ti letech doslova pamatuji.
V Teplicích jsem vstoupil ještě do městského cca 60 členného smíšeného pěveckého sboru Josef Slavík, který tehdy řídil pro věc zapálený místní evangelický farář. Zpívali jsme tam převážně Smetanovy a Försterovy sbory a často jsme spolu s lázeňskou filharmonií vystupovali buď ve velkém sále, nebo na ochozu Teplického divadelního areálu. Tehdy jsem také vstoupil do Společnosti přátel demokratického Španělska, do Svazu brannosti a také do Svazu české mládeže v Trnovanech, kde jsem měl pronajaté bydlení. Podobně jako byl Svaz české mládeže (SČM), kus dále existoval také Svaz slovenské mládeže (SSM), protože v rámci osídlování pohraničí sem přijelo hodně mladých Slováků. Za pár let se oba svazy spojily do Československého svazu mládeže (ČSM) a po více létech se název změnil na Svaz socialistické mládeže (SSM). Když jsem se po čtyřech letech vrátil do rodného městečka, protože se blížil čas nástupu do povinné 2-leté vojenské služby, vstoupil jsem zde do mládežnického kulturního souboru a stal se jeho vedoucím, kde jsem uplatnil dřívější zkušenosti. Po nástupu na vojnu v Písku jsem u ženijního praporu opět založil kulturní soubor a vystupovali jsme i v místním divadle a dále jsem vedl kult. soubor v Seredi nad Váhom v době studia ve Škole na důstojníky v záloze, pak ještě v zámku Tloskov u Neveklova ve Škole na důstojníky šifrové služby. Po aktivování za důstojníka z povolání jsem již aktivně v kultuře nepracoval a stal se spíše jejím spotřebitelem. Od té doby až do odchodu do penze jsem se zabýval zabezpečováním ochrany státního tajemství.
jako vždy, zajímavý příběh