Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Prepuberta!?
Už jsem se tu na jiném místě zmiňovala, že je Any poněkud nedůtklivá a stačí, když se na ni člověk trochu přísněji podívá, nedej bože něco vytkne, hned začne plakat.
Lu, zdá se, je pravý opak.
Vytknu-li něco, vzdoruje. Aspoň pohledem.
Ale teď má snad pubertu, nebo co.
Jezdí na odrážedle (dost úspěšně se mi plete v kuchyni pod nohama) a u toho se šíleně chechtá.
Já něco řeknu, ona si z toho vybere slovíčko, to opakuje a zase se tomu chechtá.
U svých synovců a neteří si toto nepamatuji, alespoň ne v tomto věku (necelé tři roky).
Ale zase lepší, než kdybych měla doma dvě netýkavky, dva uplakánky. Navíc k tomu smíchu často strhne i Any (i kdyby ta zrovna brečela).
Jo jo, židličky si už přistrkují obě.
A když chtějí obě dobře vidět, tak pak vřískají, protože ani jedna není spokojená se svým místem.
(Nebo si Lu přiskřípne prstíčky, jak si přisunuje židličku.)
Až si přistrčí židli, tak se zase budeš bát, že někde spadne, taky pořád tu naší slečnu někde honím, pořád se chce dívat co dělám, hlavně při vaření. Vztekání se u nás řeší odchodem za dveře, už ani nemluvím, jen ukážu nebo otevřu dveře, za chvíli je klid.
Tak teď máme asi další fázi vývoje – „PODÍVAT“.
Tohle teď slyším neustále, hlavně od Lu.
Chce se podívat, jak mi šumí ve sklenici celaskon, jak se vaří brambory, jak se rozpoští tuk a dusí na něm cibulka, jak nám krtek rozryl trávník, jak venku prší, dokonce ji zajímá i to, co čtu…
Někdy mi z toho jde hlava kolem. A když Lu fakt nemůžu zvednout, aby pohledem ukojila svoji zvědavost (u vaření je to někdy opravdu náročné), tak se pak vzteká. Tak se těším, až si bude umět sama přistrčit židli a sama se podívat.